Čís. 1720.
Při poznámkách dle §§ 61 a 63 knih. zák. platí pro podání opravného prostředku lhůta osmidenní.
(Rozh. ze dne 14. června 1922, R II 259/22.)
Do usnesení prvého soudu, jímž povolena byla poznámka spornosti, byla vznesena stížnost 14. den po doručení. Rekursní soud, vyhověv rekursu, žádost za poznámku zamítl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a odmítl stížnost do usnesení prvého soudu.
Důvody:
Poznámky spornosti (§§ 61, 63 a 66 knih. zák.) dlužno vzhledem k čl. XIII. čís. 7 uvoz. zák. k ex. řádu považovati za prozatimná opatření, neboť motivy k vládní předloze tohoto článku uvádějí, že prozatímní opatření ve druhém oddílu ex. řádu upravená, nejsou úplně v ex. řádu vypočtena a že tudíž bylo nutno v uvozovacím zákoně k ex. řádu poukázati i na jiná prozatímní opatření, v jiných zákonech uvedená a v platnosti zůstavená. Jest tudíž usnesení prvního soudce v této věci pokládati za povolení prozatímního opatření ve smyslu § 381 ex. ř. Povaze prozatímního opatření nikterak nevadí okolnost, že nebylo vydáno soudem exekučním, nýbrž knihovním, poněvadž dle §§ 61, 63 a 66 knih. zák. jest ku vydání těchto prozat. opatření též příslušným soud knihovní a účelem čl. XIII. čís. 7 uvoz. zák. k ex. ř. bylo označiti právě soud knihovní jako příslušný ku vydání těchto prozatímních opatření. Z toho plyne, že pro posuzování lhůty k rekursu proti usnesení o poznámce spornosti jsou rozhodnými ustanovení §§ 402 a 65 ex. ř. dle nichž lhůta rekursní činí pouze 8 dnů. Poněvadž usnesení prvého soudu bylo doručeno stěžovatelce 03. dubna 1922 a táž podala proti němu stížnost teprve dne 17. dubna 1922 na poštovním úřadě, tedy ve lhůtě 14denní, jeví se býti její rekurs opožděným a měl býti dle §§ 78 ex. ř. a § 523 c. ř. s. odmítnut již první stolicí.