NPD documents search: Právník, 62 (1923) - Hospodářská správa velkostatku jako taková není stranou ve sporu.

Hospodářská správa velkostatku jako taková není stranou ve sporu.

Žalobce podal na hospodářskou správu velkostatku v N. žalobu na zjištění smluvního pracovního poměru. Za žalovanou dostavil se advokát, ukázav plnou moc vrchního správce tohoto velkostatku. První soud spor projednal a rozsudkem rozhodnul. Odvolací soud rozsudek i řízení mu předcházející zrušil jako zmatečné a žalobu odmítnul. Odůvodnění: Jako strana žalovaná označena je v žalobě »hospodářská správa velkostatku v N.«, zastoupená správcem Č. E. Žalovaným může býti jen podmět právní, mající způsobilost býti stranou. Nejen osoby fysické (§§ 18 a 19 obč. zák.), ale i právnické osoby požívají způsobilosti býti podmětem sporu (§§ 26, 27, 539 obč. zák., §§ 74, 75 j. n., §§ 105, 373 III cřs.). Novodobý vývoj práva vedl k tomu, že kromě osob právnických ve vlastním slova smyslu přisouzena byla způsobilost býti stranou i různým sdružením osob jako útvarům práva společenského, na př. obchodním společnostem, těžířstvu (sr. čl. IV. č. 2 uvoz. zák. k с. ř. s.) a z důvodů vhodnosti také úhrnu účastníků v určitém sporném poměru, na př. majitelů parciálních dlužních úpisů au porteur nebo rubopisem převoditelných, konkursnímu věřitelstvu a j. Od způsobilosti býti stranou dlužno rozeznávati způsobilost ke sporu čili procesní, t. j. způsobilost samostatně u soudu projednávati, jež přísluší těm a potud, kdož a pokud samostatné platné závazky podnikati mohou. Jen osoba tuto vlastnost mající, může podle § 1 c. ř. s. u soudu jako strana, ať žalujíc neb jsouc žalována, vystupovati a jednati. A právě způsobilosti takové hospodářské správě se nedostává, neboť není ani osobou fysickou ani právnickou (neníť při ní zosobněn ani účel nějaký, ani podklad jeho, soubor osob neb úhrn jmění) a není také žádným takovým podmětem právním, jemuž mohla by býti podle toho, co shora bylo uvedeno, přiznána způsobilost k právům, totiž k nabývání jich a ku přijímání samostatných platných závazků. Ona není jich nositelem, nýbrž pouze representantem a výkonným orgánem onoho podmětu právního, jemuž jmění jeho, jí ku správě svěřené, náleží. Práva, jež nabývá a závazky, jež přijímá, nepřecházejí na ni samotnu, nýbrž na onu osobu, kterou v mezích zmocnění, jí uděleného, zastupuje a jejíž vůli plní. Účinky právních jednání, zejména smluv od ní uzavřených postihují tedy jen osobu zastoupenou (§ 1017 obč. zák.), která však v žalobě nijak označena nebyla (§ 75 č. 1 c. ř. s.) Z řečeného plyne, že žalovaná, nejsouc podmětem právním, nemůže před soudem jednati jako strana a nedostává se jí tedy ani procesní způsobilosti ve smyslu § 1 c. ř. s.
Žalovaná sice námitku nedostávající se pasivní legitimace nevznesla, avšak na nedostatek zmíněný jest podle § 6 c. ř. s. hleděti v každém stadiu sporu z moci úřední a jest takového rázu, že jej odstraniti nelze, jak jest zřejmo z vylíčené povahy jeho.
Nejvyšší soud usnesení soudu odvolacího potvrdil. Odůvodnění: Odvolací soud zcela správně dolíčil, že hospodářská správa jako taková nemá procesní způsobilosti. Zdůrazňuje-li se v rekursu praktická neudržitelnost názoru odvolacího soudu, stačí podotknouti jednak, že praktické potíže záležejí v jádru věci v tom, že je žalobce nucen, by zjistil, čí jest statek,
8 jehož hospodářská správa zavdala podnět k žalobě, a by dle toho řídil žalobu na osobu, jejíž zmocněncem hospodářská správa byla a kterou jedině by pak bylo lze žalovati, jednak, že rozsudek, směřující proti hospodářské správě, jež jako taková nemá právní osobnosti, byl by na dobro bezcenný a nevykonatelný. Ježto pak žalobce houževnatě trvá na tom, že chce míti žalovánu hospodářskou správu jako takovou, nelze proti vůli jeho vycházeti z předpokladu, že snad jen nedopatřením žalován je zmocněnec na místo zmocnitele a nelze pokusiti se o nápravu, jež za tohoto předpokladu byla by snad možná.
Rozhodnutí ze dne 23. března 1920 č j. R I 161/20. 1
Schin.

Pozn. zasíl. Srovnej rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru uveřejněné v Právníku z r. 1887 str. 380. Pozn. redakce. Ve sporu tomto šlo o nezpůsobilost býti stranou ve sporu. Nezpůsobilost tato nemá však co činiti s nedostatkem passivní legitimace, jak má za to první instance, ani nemůže býti prostě ztotožňována s nedostatkem procesní způsobilosti, jak činí soud nejvyšší. Ve věci samé ovšem jsou rozhodnutí správná.

Citace:

Hospodářská správa velkostatku jako taková není stranou ve sporu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 3, s. 116-118.