NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2323.

Soud není oprávněn dáti eventuální otázku, je-li podle výsledků hlavního přelíčení dotyčná možnost přímo vyloučena.
Porušení předpisu §u 320 tr. ř., byla-li k obžalobě na zločin násilného smilstva podle §u 125 tr. zák. dána eventuální otázka na zločin zprznění (§ 128 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 22. března 1926, Zm II 571/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. října 1925, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem zprznění podle §u 128 tr. zák. a zločinem veřejného násilí vydíráním podle §u 98 písm. b) tr. zák., zrušil výrok porotců a rozsudek soudu prvé stolice na něm se zakládající a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v nejbližším zasedání porotním znova projednal a rozsoudil, mimo jiné z těchto
důvodů:
Řídě se (podle §u 318 tr. ř. správně) tím, že obžaloba vinila obžalovaného ze dvou trestných činů, ustanovil předseda hlavního přelíčení, že se dají porotcům (kromě dodatkové otázky o pohnutkách skutku) dvě hlavní otázky na zločin násilného smilstva a na zločin vydírání. Obhájce navrhl, by byly dále dány eventuální otázka na zločin zprznění, eventuální otázka na zločin nedokonaného násilného smilstva a dodatková otázka na stav střídavého pominutí smyslů. Ačkoliv se veřejný obžalobce opřel navrhovaným dalším otázkám, usnesl se porotní soudní dvůr, že se dá eventuální otázka na skutkovou podstatu zločinu zprznění podle §u 128 tr. zák. a že se návrh obhájcův v ostatních směrech zamítá. Veřejný obžalobce vyhradil si po vyhlášení usnesení zmateční stížnost. Porotci odpověděli na hlavní otázky na zločin násilného smilstva záporně, na hlavní otázku na zločin vydírání a na eventuální otázku na zločin zprznění kladně, načež byl obžalovaný rozsudkem uznán vinným zločiny zprznění a vydírání. Do rozsudku podal zmateční stížnost veřejný obžalobce, vytýkaje podle §u 344 čís. 6 tr. ř. nepřípustnost eventuální otázky na zločin zprznění. Stížnosti nelze upříti důvodnosti.
Eventuálními otázkami má býti porotcům poskytnuta možnost, by — obdobně, jak ukládají nalézacímu soudu předpisy §§ů 262, 263, 267 tr. ř. — uvažovali o právním významu skutkového děje, který jest podle jejich přesvědčení výsledky hlavního přelíčení prokázán a tvoří předmět obžaloby, se všech právně závažných hledisek a přivedli po případě k platnosti jiné mínění o právní povaze žalobního skutku, než jaký zastává obžalobce. Proto ukládá § 320 tr. ř. soudu, by dal porotcům vhounou otázku, byly-li tvrzeny skutečnosti, podle nichž — předpokládajíc jejich pravdivost — by skutek obžalovanému za vinu kladený spadal pod jiný zákon trestní, který není přísnější nežli zákon, který jest uveden v obžalobě. Právo soudu k takové eventuální otázce tímto předpokladem ovšem vázáno není. Stačí, že byla výsledky hlavního přelíčení napovězena možnost jinakého právního hodnotění skutku, než jakým se řídí obžaloba a přimykající se k ní hlavní otázka. Avšak i toto právo soudu k otázkám eventuálním má své meze. Porotcům nesmí býti umožněno právní hodnotění skutku, jež nemůže při správném výkladu zákona míti místo podle žádného z výsledků hlavního přelíčení, k právní povaze skutku poukazujících. Soud netoliko není povinen, nýbrž není ani oprávněn, by dal eventuální otázku, je-li podle výsledků hlavního přelíčení dotyčná eventualita přímo vyloučena (srovnej nález Sb. n. s. č. 1437). A tak tomu bylo ve směru stížností obžalobcovou dotčeném. Podstatnou složkou každého zločinu jest podle §u 1 tr. zák. obsah zlého úmyslu pachatelova. Okolnost, že zlo, pachatelem zamýšlené, nebylo jím uskutečněno, nemění podle §u 8 tr. zák. ničeho na tom, že o skutku má býti uvažováno s hlediska onoho trestného činu, jehož skutková podstata byla by uskutečněním zamýšleného zla naplněna, Liší-li se dva trestné činy též v obsahu zlého úmyslu, jest podřadění skutku pod ten který z nich nemožné, je-li výsledky hlavního přelíčení vyloučen závěr, že úmysl pachatelův směřoval ke zlu tímto zločinem předpokládanému, poukazují-li výsledky hlavního přelíčení, aniž připouštějí i jen možnost jinakého závěru, výhradně k tomu, že pachatel jednal v úmyslu, předpokládaném skutkovou podstatou druhého trestného činu. Zločin násilného smilstva a zločin zprznění různí se zejména i co do způsobu pohlavního zneužití, takže obsah zlého úmyslu jest u každého z nich jiný. Přichází-li po subjektivní stránce výhradně v úvahu zlý úmysl obsahu zločinem násilného smilstva předpokládaného, nemůže býti o skutku uvažováno s hlediska zločinu zprznění, byť to, co uskutečněno jednáním v onom úmyslu, omezilo se na to, co naplňuje zločin zprznění po stránce objektivní. Předpoklad, že obžalovaný jednal v úmyslu požadovaném k naplnění skutkové podstaty zločinu zprznění, totiž zneužití své oběti pohlavně jiným způsobem než souloží, jakou předpokládá zločin násilného smilstva, byl v souzeném případě výsledky hlavního přelíčení naprosto vyloučen. Obzvláště doznal obžalovaný, že měl úmysl, vykonati s Růženou B-ovou soulož, dodav, že B-ová při pohlavním výkonu křičela, že byl hotov dříve, než se svým pohlavním údem dostal do jejich rodidel a že mu v tomto ohledu byla k disposici jeho nevěsta. Také vylíčení děje svědkyní B-ovou nepřipustilo jinakého závěru, než na zlý úmysl obžalovaného, vykonati na ní soulož, kdyžtě svědkyně ta zejména potvrdila, že se obžalovaný pokusil o soulož, které však nevykonal, že se stopořeným údem dotýkal se kyčli svědkyně a pokraje jejích rodidel, že tam byl, ale jenom na kraji. Tyto a ostatní výsledky hlavního přelíčení — při nejmenším obhajoba obžalovaného — připouštěly nanejvýše různé předpoklady po stránce objektivní, totiž o rozsahu, ve kterém se zlý úmysl obžalovaného stal skutkem, a mohly, ne-li musely vésti k eventuální otázce na zločin nedokonaného smilstva. Po subjektivní stránce však nepřipouštěly ani možnosti jinakého předpokladu, než úmysl vykonati soulož. Byl-li takto předpoklad zlého úmyslu, zneužiti děvčete pohlavně jinakým způsobem než souloží, podle všech výsledků hlavního přelíčení naprosto nemožným, bylo podřadění skutku pod pojem zprznění přímo vyloučeno, takže nebylo místa pro eventuální otázku, jíž byl by skutek přivoděn pod toto právní hledisko. Byla-li nepřípustná otázka přes to dána, byl tím porušen předpis §u 320 tr. ř. a přivoděn zmatek podle §u 344 čís. 6 tr. ř. Porušení formy tím nastavší mohlo míti na rozhodnutí účinek, který byl obžalobě na újmu; neboť porotci odpověděli na hlavní otázku o násilném smilstvu záporně a na eventuelní otázku o zprznění pro tento případ danou kladně. Jelikož i ostatní formální předpoklady posledním odstavcem §u 344 tr. ř. stanovené (opření se otázce a včasná výhrada stížnosti) jsou dány, bylo stížnosti veřejného obžalobce vyhověti a výrok porotců, jakož i rozsudek na něm se zakládající zrušiti.

Citace:

č. 70. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 164-165.