Č. 13049.
Zemědělství: Ustanovením § 4 zák. čl. 31:1879 nelze odůvodniti zákaz vyklučení lesa jediné z tohoto důvodu, že by přeměna jeho k účelům jiné kultury vyžadovala značného finančního nákladu.
(Nález z 9. listopadu 1937 č. 2394/35-3.)
Věc: František G. a Hermina G. v Užharodě proti rozh. min. zemědělství v Praze z 27. prosince 1934 o přeměně lesní půdy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad v pořadí instančním žádosti st-lů o povolení přeměny lesní půdy, ležící v obvodě obce Habury, ve výměře 45,18 ha podle § 4 zák. čl. 31: 1879 na polnohospodářské pozemky (louku a ornou půdu). Rozhodnutí odůvodnil tím, že jde o lesní půdu, porostlou jednak velmi řídkým starým porostem bukovým, jednak přirozeně vzniklými mladými skupinami různých listnatých dřevin, o půdu, která by mohla býti s úspěchem a trvale přeměněna na půdu zemědělskou jen tehdy, byla-li by provedena její úprava, spojená s finančním nákladem. Proti povolení se staví i poloha této půdy svojí odlehlostí v kraji, v němž okolní obce mají pro své zemědělské podnikání dostatečné množství půdy, již nutno v řádné pastviny a louky upraviti. Povolením nových ploch pastevních by se nynější stav divokých a řádně neobhospodařovaných ploch opět rozšířil.
O stížnosti bylo uváženo:
St-lé žádali o povolení přeměny lesní půdy na jinou kulturu (louky a ornou půdu). Zem. úřad žádost zamítl, odvolávaje se na ustanovení § 4 zák. čl. 31: 1879, a žal. úřad nevyhověl odvolání st-lů, vycházeje patrně ze stejného základu právního. Dovolaný § 4 zák. čl. 31: 1879 stanoví, že klučení se zakazuje v takových lesích, jichž odstraněním by se otevřela cesta rozšiřování vátého (létacího) písku, aneb jichž půda není trvale způsobilá k jinému hospodářskému obdělání (orná půda, louka, zahrada, vinice), a že lesy na takové půdě se nalézající musí býti bezpodmínečně zachovány. Vzhledem k tomu bylo zkoumati, má-li výrok žal. úřadu oporu v cit. zákonném ustanovení. Žal. úřad odůvodňuje zamítnutí žádosti předně tím, že půda, o jejíž přeměnu se žádá, by mohla býti s úspěchem a trvale přeměněna na půdu zemědělskou jen s finančním nákladem. Zákonné ustanovení (§ 4 zák. 31: 1879), o něž se nař. rozhodnutí v prvé řadě opírá, nevidí však v nutnosti finančního nákladu překážku povolení přeměny kultury a žal. úřad tímto odůvodněním implicite uznává, že sporná půda by byla — ovšem po jisté úpravě — trvale způsobilou k jinému hospodářskému obdělávání. Leč ani druhý důvod, který žal. úřad uvádí pro svůj výrok, žádost zamítající, že totiž pro odlehlost půdy, jež má býti přeměněna, od okolních obcí by se přeměnou rozšířil stav řádně neobhospodařovaných ploch pastevních, není v cit. ustanovení § 4 zák. čl. 31: 1879 uveden. Nemá tedy výrok žal. úřadu opory v jím ne sice výslovně, ale dle smyslu dovolaném ustanovení zákona a stížnost právem to vytýká.
Poněvadž pak žal. úřad nař. rozhodnutí o žádný jiný právní předpis neopřel, nemohl nss zkoumati, zda by nař. rozhodnutí nemohlo obstáti s hlediska jiného ustanovení platného právního řádu. Nař. rozhodnutí bylo proto zrušiti podle § 7 zákona nss č. 164/1937 Sb., aniž se soud musil zabývati dalšími námitkami, které stížnost uplatňuje.