NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Č. 7125.

Školství: 1. * Podle § 6, odst. 2, věty 2 zák. č. 226/22 jest proměniti zatímní pobočku v definitivní, byla-li obnovována po 3 školní roky po sobě jdoucí při postupné třídě, v níž počet dítek přestoupil maximální číslo v odst. 1. cit. § stanovené. — Předpis § 11, odst. 5 a § 12 odst. 1 vl. nař. č. 64/1925 o podmínkách proměny zatímních poboček v definitivní neodporuje ustanovení § 6, odst. 2 zák. č. 226/22.
(Nález ze dne 6. března 1928 č. 5276).
Věc: Místní školní rada v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran přeměny zatímní pobočky v definitivní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením ze 16. prosince 1925 nevyhověla zšr v Praze žádosti míst. škol. rady a místní obce v B., aby proměněna byla podle § 6 odst. 2 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. zatímní pobočka, zřízená při prvé třídě občanské školy dívčí tamže, v pobočku definitivní.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel, převzav důvody zšr-y v pořadu stolic správních, proměniti zatímní pobočku při prvé třídě občanské školy dívčí v B. v pobočku definitivní především proto, že počet dítek v uvedené třídě nepřestoupil v každém ze školních let 1922/1923 až 1924/1925 čísla 80 a že tudíž otevření zatímní pobočky při třídě té nebylo podle § 6 odst. 2 zák. č. 226/22 po zákonu nutné. Vycházel tedy žal. úřad z názoru, že podle poslední věty § 6 odst. 2 cit. zák. lze proměniti zatímní pobočku, zřízenou při některé postupné třídě na škole občanské v pobočku definitivní jen tehdy, jestliže stoupl počet dítek po tři za sebou jdoucí léta v kmenové třídě té nad 80. Stížnost naproti tomu tvrdí, že pro otázku proměny zatímní pobočky v pobočku definitivní jest směrodatnou toliko skutečnost, že dotčená pobočka bez přerušení po 3 léta fakticky trvá, jakož i to, že trvání to bylo podle § 7 odst. 2 cit. zák. nutné, t. j. že pobočka ta nemohla býti zrušena jako třída zřízená jinak, než za podmínek § 7 odst. 2 cit. zák. Nemusí proto podle názoru stížnosti trvati zatímní pobočka po tříletou dobu u téže třídy a nevyžaduje zákon, aby byly splněny podmínky § 6 odst. 1 a 2 pro každoroční otevření její. Ježto zatímní pobočka při prvé třídě občanské školy dívčí v B. trvala bez přerušení po dobu tří let a byla zřízena na dobu potřeby, byla ve smyslu judikatury nss-u třídou po zákonu nutnou a byly splněny předpoklady § 7 odst. 2 cit. zák., které brání tomu, aby byla zrušena. Potom však jsou podle vývodů stížnosti dány i podmínky pro proměnu pobočky té v definitivní a slušelo ji povoliti. Nss neuznal stížnost důvodnou.
Zákon ze 13. července 1922 č. 226 Sb., prováděje částečnou reorganisaci národního školství, zrušil §§ 5 až 7 dosavadní předpis § 11 ř. z. škol. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883, č. 53 ř. z. o počtu učitelských sil a tříd, jakož i o počtu žáků na jednu třídu a nahradil jej mezi jiným též novými normami o maximálním počtu žactva, jakož i o zřizování zatímních tříd a poboček. — Pokud jde o školy občanské, určen v § 6 odst. 1 cit. zák. největší počet žactva v jedné třídě pro školní léta 1922/1923 až 1926/1927 na 80 a ustanoveno v 2. odstavci paragrafu toho, že, přestoupili počet žáků na některé postupné třídě v tom kterém roce příslušné největší číslo v odstavci 1. uvedené (tedy v letech 1922/1923 až 1926/1927 číslo 80;), zřídí se při ní zatímní pobočka. Po tříletém trvání promění se zatímní pobočka v definitivní.
Podle tohoto znění svého obsahuje tedy § 6 v uvedených dvou odstavcích jednak normu o maximálním počtu žactva v jedné třídě, jednak normy o obligatorním zřízení zatímních poboček a proměnění zatímních poboček v pobočky definitivní. Zákon neklasifikuje sice zatímní pobočku, o jejíž proměnu se jedná, co do podmínek a vzniku její existence a neurčuje zejména blíže, jakou zatímní pobočku má na mysli v poslední větě 2. odstavce cit. § 6. Z toho však, že zařadil předpis o obligatorním vzniku zatímních poboček a o proměně poboček v definitivní, do jednoho odstavce, jakož i, že přičlenil ustanovení ta k prvému odst. § 6, kde vytýčena jest zásada o přípustné maximální frekvenci žactva v jedné třídě postupné, nutno usuzovati, že uspořádání toto není náhodné, ba naopak, že stalo se za tím účelem, aby uplatněna byla myšlenka o vzájemné souvislosti uvedených ustanovení a poskytnuta pomůcka pro výklad jejich. Potom možno však rozuměti zatímní pobočkou v druhé větě 2. odstavce § 6 jen pobočku, která vznikla tím, že byl v určité třídě postupné překročen počet dítek stanovený v odst. 1. § 6 cit. zák. a která jest tedy co do svého vzniku a podmínek určena předpisem prvé věty odstavce toho. Nelze tudíž činiti rozdílu mezi pobočkou zřízenou zatímně podle 1., věty § 6 odst. 2 cit. zák. a zatímní pobočkou, která má býti proměněna v definitivní ve smyslu druhé věty odstavce toho. V obou větách druhého odstavce § 6 jde o třídu téže kvality a jest tedy školský úřad po zákonu povinen proměniti jen takovou zatímní pobočku v definitivní, která odpovídala po tři roky požadavku věty prvé a byla tedy obnovována po 3 školní roky po sobě jdoucí při postupné třídě s maximálním počtem dítek v odst. 1 § 6 stanoveným.
Také materialie k zákonu uvedenému nasvědčují tomu, že stabilisování zatímních poboček mělo se státi z důvodů finančně-politických jen ve příčině těch tříd, které odpovídají požadavkům a podmínkám tímto zákonem stanoveným. Poukazujíť motivy vládní osnovy k tomu, že, ačkoliv jest snížení největšího počtu žáků nejdůležitěiší podmínkou jakékoliv reformy školské, nelze přece na ten čas pomíieti závažných momentů finančních a že nebude také se zřetelem na úbytek žactva, způsobený poměry válečnými, třeba zfzovati překotně třídy nové, ať postupné nebo pobočné (srovn. vl. osnovu zák. tisk 3478 str. 11 a 13).
Má-li však § 6 odst. 2 zák. č. 226/22 obsah shora podaný, nejsou v rozporu se zák. §§ 12 a 11 odst. 5 vl. nař. č. 64/25, které stanoví, že je zatímní třídu proměniti v definitivní jen tehdy, trvala-li nepřetržitě při téže třídě po tři školní roky, t. j. byla-li obnovována po tři školní roky po sobě bezprostředně následující za podmínek, které činí její otevření podle § 6 odst. 2 zák. č. 226/22 nutným, a mohl žal. úřad právem své rozhodnutí o předpis ten opříti.
V daném případě není stížností popíráno, že počet započítatelných dítek při první třídě občanské školy dívčí v B. nepřesahoval v letech 1922/1923 a 1923/1924 číslo 80 a odepřel proto žal. úřad právem žádost za proměnění zatímní pobočky při třídě té zřízené v pobočku definitivní.
Na tom nemohou nic změnili ani vývody stížnosti, které se snaží dovoditi, že jest podle § 6 odst. 2 druhé věty cit. zák. stabilisovati pobočku, ať bylo titulem pro její zřízení přeplnění postupné třídy podle první věty cit. 2. odst. § 6 či nikoliv, jakmile by zrušení její mělo za následek stoupnutí dítek v třídě postupné nad 60 a odporovalo tedy předpisu § 7 odst. 2 cit. zák. Námitkou tou snaží se stížnost uvésti v souvislost předpis § 6 odst. 2 s normou § 7 odst. 2. Činí tak neprávem. V § 6 upravena jest toliko otázka zřizování tříd nutných a určeny podmínky, kdy ke zřízení tomu dojiti má, není v něm však obsažen požadavek, který stížnost předeslaným svým názorem do něho vkládá. Nelze proto doplňovati pojem nutné třídy s hlediska předpisu § 7 cit. zák., který poskytuje ochranu třídám již zřízeným proti rušení nebo spojování jich a má tedy na mysli podstatně jiná opatření, než jakým je zřízení třídy a tedy rozšíření školy jako jednoho celku.
Z toho, že § 7 odst. 2 cit. zák. se dovolává k vůli ochraně tříd zřízených předpisu § 6 odst. 1 a 2, nelze a contrario dovozovati, že by i pro případy normované §em 6 odst. 2 věty 2. bylo nutno bráti zřetel na ustanovení § 7 odst. 2 a proměňovati každou zatímní pobočku, která požívá ochrany § 7 cit. zák. v pobočku definitivní. Jdeť v případě § 6 o podstatně jiný organisační akt, než jakým jest další ponechání tříd z důvodu § 7 odst. 2 a nelze proto akty ty směšovati a uváděti ve vzájemnou souvislost.

Citace:

Zlehčování. Nejdůležitější praktické případy nekalé soutěže. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1934, s. 27-31.