Čís. 13721.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Návěstní doložka je určena jen pro směnečníka a má ten význam, že směnečník nesmí dříve akceptovati nebo platiti směnku, dokud ho nedojde návěští, jinak by se vydal nebezpečí ztráty svého případného nároku proti výstavci.
Z návěští samého nelze vyvozovati přímo omezení výstavcova ručení a tím závazek pro směnečného věřitele.
(Rozh. ze dne 13. července 1934, Rv I 1362/34.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, že směnka byla vystavena podle návěští, že obsahem návěští prý bylo, že žalovaný podepíše směnku jen pod podmínkou, že směnku podepíše i paní P-ová a že jen v tomto případě směnky může býti použito, že žalobkyně o tomto ujednání věděla a, ježto podmínka v návěští uvedená nebyla splněna, že nemá směnečný závazek platnosti. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Doložka avisová (návěstní) jest odvoláním se na t. zv. návěstí (aviso), to jest list, kterým výstavce sděluje směnečníkovi, proč byla směnka vystavena na směnečníka, nebo jak má býti směnka zaplacena. Že v souzeném případě k sepsání návěstního listu došlo, žalovaná ani netvrdí, list takový předložiti sama nemohla ani jeho předložení k provedení důkazu nenavrhla. Jest konečně uvésti, že avisová doložka nemá význam pro výstavcův závazek proti remitentovi a ostatním směnečným věřitelům. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Co do směnečného návěstí vystihl povahu jeho první soud v podstatě správně, že jest určeno pro směnečníka. To vyplývá ze směnky cizí v doslovu, v němž k příkazu směnečníkovi připojena doložka tak zvaná zúčtovací. K podstatným náležitostem směnky podle § 3 směnečného zákona nepatří. Nelze proto z návěstí o sobě vyvozovati přímo omezení výstavcova ručení a tím závazek pro směnečné věřitele, kterým jest v souzeném případě jako majitelka směnky žalující záložna. Odporovalo by to zásadě § 7 směnečného zákona. Poněvadž dále zjištěno způsobem bezvadným, že zvláštního listinného omezení směnečného závazku žalovaného nebylo, ústně k smluvené se záložnou podmínce podpisu jeho nedošlo, posoudil první soud věc správně po stránce právní, dospěv k názoru, že v souzeném případě nebylo podepsání směnky P-ovou podmínkou, na níž závisela platnost směnečného závazku žalovaného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce byla věc odvolacím soudem správně posouzena. Výklad o významu doložky návěštní nižšími soudy je ve shodě s naukou (Rouček: Nové československé právo směnečné III. vyd. — bod 66 B i) str. 74) a jest jen dodati, že podle takové doložky nesmí směnečník dříve akceptovati nebo platiti směnku, dokud ho nedojde návěstí, jinak by se vydal nebezpečí ztráty svého případného nároku proti výstavci. Bylo-li zjištěno, že spornou směnku, prolongační, odevzdal žalobkyni účetní F., jenž nebyl jejím zástupcem, bez jakéhokoliv doprovodu se strany žalovaného, a že žalobkyně neměla se žalovaným ujednáno, že směnka musí býti opatřena též podpisem P-ové, a že sama takový podpis nežádala vzhledem ke zbytku pohledávky, neměla doložka návěštní ve směnce pro žalobkyni významu, jaký jí dovolatel přikládá a z ní vyvozuje předčasnost žaloby, poněvadž prý směnku dosud nepodepsala P-ová.

Citace:

č. 4884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 85-87.