Č. 2996.

Živnostenské právo: O průkazu způsobilosti pro živnost elektrotechnickou.
(Nález ze dne 17. prosince 1923 č. 15723).
Prejudikatura: Boh. 2808 adm.
Věc: Theodor L. v K. proti ministerstvu obchodu o rozšíření koncese elektrotechnické.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Praze nevyhověla výn. z 27. prosince 1922 žádosti Theodora L. za udělení koncese pro živnost elektrotechnickou se širším rozsahem, než jak mu byla udělena koncesí téže zsp-é z 29. září 1920 se stanovištěm v K., ježto nepodal v dostatečné míře průkazu odborné způsobilosti, jak vyžaduje min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z.
Odvolání Theodora L. z výnosu tohoto zamítlo min. obch. rozhodnutím z 3. května 1923 z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí, k nimž dodalo: »L. absolvoval v roce 1902/03 elektrotechnické učeliště v T. Podle dvou předložených vysvědčení byl zaměstnán 1) od 1. května 1910 do 1. února 1914 jako technický správce u fy. L. a po té do 1. září 1914 u fy. ing. J. R., dříve L., elektrotechnický závod v D., 2) od 1. září 1914 do 31. července 1915 jako závodní asistent městské elektrárny tamže. Činí tedy jeho elektrotechnická praxe 5 a 1/4 roků.
Nehledě k tomu, že tato praxe jest krátká, nelze předpokládati, že by odborné vzdělání rekurentovo na elektrotechnickém učelišti v T. stačilo k osvojení veškerých theoretických vědomostí, potřebných k odbornému vedení závodu elektrotechnického s širším polem působnosti, než jak mu dovoluje elektrotechnická koncese udělená výn. zsp-é z 29. září 1920.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí, že při počítání prakse st-lovy nemělo zřetel k dvouleté praxi st-lově jako vedoucího činitele vlastního elektrotechnického závodu, a že min. obch. dostatečně neodůvodnilo svůj úsudek o nedostatečnosti odborného vzdělání, jehož nabyl na elektrotechnickém učelišti v T.
Nález založen jest na těchto úvahách:
Podle § 2 nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z. musí ten, kdo chce provozovati osobně živnost zařizování elektrických zařízení, prokázati odbornou způsobilost k tomu vysvědčením vysoké školy technické nebo nějaké školy odborné nebo dokladem o delší praksi v oboru elektrotechnickém.
St-l odvolával se jak ve své žádosti za rozšíření koncese tak i v odvolání k ministerstvu na praktické zaměstnání jednak v elektrotechnických závodech cizích, jednak jako majitel vlastního závodu. Žal. úřad přihlédl ve svém rozhodnutí jen k době zaměstnání v závodech cizích (5 a 1/4 roku). O době, po kterou vedl st-l vlastní závod, rozhodnutí se výslovně nezmiňuje. Ale se zřetelem k tomu, že svůj závod směl provozovati jen v mezích omezené koncese jemu udělené, nemůže býti pochybnosti o tom, že již z tohoto důvodu praktickému zaměstnání st-lovu ve vlastním závodě pro nabytí způsobilosti k provozování živnosti elektrotechnické v rozsahu širším významu přiznati nelze. Neshledal proto nss ani nezákonnosti ani podstatné vady řízení v tom, že žal. úřad položil svému rozhodnutí za základ jenom 5 a 1/4letou dobu zaměstnání v závodech cizích, ani v tom, že úřad opomenul výslovně na příslušné vývody odvolání odpověděti, ježto po názoru soudu nemohl st-l býti v opravdové pochybnosti o tom, že pro posouzení způsobilosti vyžadované k provozování koncese v rozsahu širším, jíž se domáhá, nemůže míti význam zaměstnání, při němž jsou právě úkony výše kvalifikované vyloučeny.
Pokud se týče odborného vzdělání školského, o něž st-l svou žádost opíral, omezil se žal. úřad na výrok, že nelze předpokládati, že by odborné vzdělání st-lovo na elektrotechnickém učelišti v T. stačilo k osvojení veškerých theoretických vědomostí, potřebných k odbornému vedení závodu elektrotechnického se širším polem působnosti než jak dovoluje elektrotechnická koncese udělená dříve.
V tom nemohl nss shledati dostatečné odůvodnění zamítavého rozhodnutí žal. úřadu. Uvedené nařízení výslovně stanoví v § 2, že požadovaný tam průkaz způsobilosti lze podati také vysvědčením odborného učeliště. Že st-l takovéto vysvědčení předložil, jest mimo spor. Uznal-li žal. úřad vysvědčení to za nedostatečné k prokázání způsobilosti st-lovy provozovati živnost elektrotechnickou v rozsahu jím zamýšleném, bylo třeba, aby úřad uvedl konkretně ony okolnosti (učebný plán onoho ústavu a pod.), na nichž tento úsudek založil.
Opomenul-li tak učiniti, neměl st-l možnost, aby po případě správnost předpokladů žal. úřadu vyvrátil a tak účinně hájil svých práv, ale také nss-u stalo se nemožným, aby nař. rozhodnutí po této stránce přezkoumal.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2996. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1224-1225.