NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12869.

Řízení správní. — Stavební právo: * Odvolal-li nabyvatel pozemku opravný prostředek, jímž se domáhal jeho právní předchůdce jakožto soused odepření stavebního povolení pro stavbu sousední, nemůže původní majitel pozemku žádati, aby v řízení o tomto opravném prostředku bylo pokračováno.
(Nález z 21. dubna 1937 č. 4449/35-4.)
Věc: František K. v Kročehlavech (adv. Dr. František Gremmer z Prahy) o legitimaci k rekursu ve věci stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Při komisi konané o žádosti Václava a Julie L. za povolení ke stavbě rodinného domku na parcele č. kat. 769/25 v Kladně poukazoval František K. na parcelační povolení z 15. března 1926, žádaje, aby podle něho byla mezi jeho budovou a budovou žadatelů ponechána ulička v šíři 4 m.
Městská rada v Kladně výměrem z 2. srpna 1927 udělila stavební povolení a svolila, aby dům žadatelů byl směrem k domu st-lovu čp. 2047 postaven přímo při hranici, takže tím vznikla proluka široká pouze 2 m.
St-l se domáhal splnění parcelační podmínky v cestě rekursní, byl však se svým požadavkem zamítnut rozhodnutím okr. správní komise v Kladně z 14. října 1927, jež bylo potvrzeno rozhodnutím zem. správního výboru z 31. prosince 1927.
Nálezem nss z 23. června 1930 č. j. 6671/30 bylo zrušeno posléze uvedené rozhodnutí pro nezákonnost, a to v podstatě proto, že st-l, když sám splnil podmínku parcelačního povolení, právem se mohl domáhati toho, aby také soused se své strany tak učinil.
Mezitím se změnily vlastnické poměry parcely, na níž stojí dům čp. 2047, neboť parcelu onu koupily Gisela J. a Elfrieda Z., které prohlásily závazně, že na stížnosti podané svého času Františkem K. netrvají. Naproti tomu František K. prohlásil, že se svého odvolání nevzdává a trvá na jeho projednání.
Zem. úřad, vydávaje nové rozhodnutí v této záležitosti, odmítl rekurs st-lův podaný proti rozhodnutí okr. správní komise v Kladně, pokud jej lze považovati za opravný prostředek podaný jménem st-lovým, ježto st-l přestal býti vlastníkem domu čp. 2047 a tím ztratil rekursní svoji legitimaci, která přešla na jeho právní nástupce. Prohlášením těchto právních nástupců, kteří na místo st-le stali se domini litis, že netrvají na odvolání, jež svého času st-lem bylo podáno, vešlo v právní moc rozhodnutí okr. správní komise v Kladně z 14. října 1927. St-l, nejsa více pánem sporu, nemůže svoji rekursní legitimaci zachovati si ani prohlášením, že trvá na svém odvolání, maje na výsledku sporu ještě jiný právní zájem, neboť stavební úřady nejsou povolány chrániti jiné soukromé nároky než ony, jež se opírají o ustanovení stav. řádu.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí je založena na právním názoru, že rozhodující úřad je oprávněn jedině zkoumati, zda strana podávající opravný prostředek byla k podání jeho legitimována v době, kdy opravný prostředek podala, následkem čehož jakékoli pozdější změny jsou pro otázku její rekursní legitimace zcela bez významu. Nss nemohl tento názor uznati za správný.
St-l byl oprávněn k rekursu proti stavebnímu (povolení udělenému Václavu a Julii L. jedině na základě svých sousedských práv, příslušejících mu jako majiteli sousedního domu čp. 2047. Práva ta jsou však spojena nerozlučně s držbou nemovitosti, jejíž ochraně podle ustanovení staveb. řádu slouží, takže určitá osoba je nositelem těchto práv jen potud, pokud je vlastníkem dotčené nemovitosti. Přestane-li býti jejím vlastníkem, vstupuje v tato práva automaticky nový její nabyvatel, a to i tehdy, když existence a rozsah oněch práv je v době zcizení nemovitosti předmětem sporu. V takovém případě vstupuje nový nabyvatel nemovitosti v procesní situaci svého předchůdce a jedině on na- dále je legitimován k hájení sousedských práv spojených s držbou dotčené nemovitosti. Toto postavení opravňuje jej i k odvolání rekursu svého předchůdce, neboť záleží jedině na něm, zda a pokud chce dále hájiti sousedská práva spojená s držbou pozemku, jehož majitelem se stal. Neprávem proto namítá stížnost, že po podání rekursu zůstávají jakékoliv změny v držbě nemovitosti, s níž sousedská práva jsou spojena, bez vlivu na rekursní legitimaci bývalého vlastníka, neboť — jak svrchu bylo dovozeno — legitimace určité osoby k obhajobě sousedských práv je nerozlučně spojena s vlastnickým právem této osoby k pozemku, k jehož ochraně práva ona stav. řádem jsou určena, a trvá tedy jen potud, pokud osoba ta je vlastníkem dotčeného pozemku. Neprávem poukazuje stížnost na ustanovení § 234 civ. řádu soud., neboť předpis ten platí pouze pro obor práva soukromého a nelze ho ani analogicky použíti na spory o práva sousedská podle stav. řádu, jež jsou povahy podstatně jiné.

Citace:

Č. 12869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 535-537.