NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6947.

Školství. — Církevní věci (Slovensko):* Vydržovatelka ludové školy náboženské na Slov. má také v případech § 12, odst. 2, věty druhé zák. čl. 27:1907 nárok na státní příplatky za podmínek tam uvedených.
(Nález ze dne 6. prosince 1927 č. 25811).
Věc: Dr. Ferdinand J. jako předseda římsko-katolické školské stolice ve V. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o státní podporu pro 4 učitelské stanice při římsko-katolické ludové škole ve V.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Řím.-kat školská stolice ve V. zažádala u žal. úřadu za poskytnutí plat doplňující státní podpory, válečné podpory a mimořádné drah. výpomoci, resp. rodinné podpory pro čtyři řádné učitele řím.-kat. ludové školy ve V., uvádějíc, že obec V., jako držitel školy, může sice zmíněným učitelům požitky zabezpečené v důchodlkové listině vypláceti, že však již není s to, aby těmto učitelům vyplácela také zvýšené požitky ve smyslu čsl. zákonů.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žádosti té z těchto důvodů: Při podávání žádosti za plat doplňující státní podpory na učitelské stanice při nestátních školách, které do vydání zák. čl. 27:1907 nepožívaly této podpory, je stanovena v odst. 1 § 12 cit. zák. závěrečná lhůta do 30. září 1910; zák. čl. 16:1913 stanoví v § 22 konečnou lhůtu v téže věci do konce měsíce září 1913. Poněvadž řím.-kat. církevní obec ve V., jako vydržovatel shora uvedené školy, ani v jedné z výše cit. zákonitých lhůt nepodala žádost za povolení plat doplňující státní podpory pro školu, jest nutno považovati zákonité požitky tamnějších učitelů ve znění poslední věty odst. 3 § 22 zák. čl. 16: 1913 za zabezpečené na náklad vydržovatelů školy. Okolnost, zda dotyčná círk. obec jako vydržovatelka shora uvedené školy je finančně schopna zabezpečit zákonité požitky tamnějším učitelům, nebo zda tento náklad přesahuje její finanční schopnost, při tomto rozhodnutí nebyla vzata v úvahu z toho důvodu, že jde o činitele, který je ve smyslu ustanovení § 10 zák. čl. 38:1868 oprávněn sice, ne však povinen vydržovati veř. školu.
Stížnost do tohoto rozhodnutí k nss podaná uznává, že § 12 zák. čl. 27:1907 určil termín pro podání žádosti o povolení státní podpory do 30. června 1910 a § 22 zák. čl. 16:1913 ustanovil k tomu termín do konce září 1913, a že v termínech těchto příslušná žádost podána nebyla, dovolává se však znění odst. 2 § 12 zák. čl. 27:1907, který po názoru stížnosti dává st-lce právo domáhati se kdykoliv později státní podpory, jsou-li podmínky onoho předpisu — jak tomu v daném případě je — splněny; tento nárok není prý dotčen tím, že církve (náboženské společnosti) mají podle § 10 zák. čl. 38:1868 jen právo, nikoliv však povinnost školy vydržovati.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Podle § 22 odst. 3 zák. čl. 16:1913 jest — nepodal-li vydržovatel obecní anebo náboženské školy ve lhůtě do 30. září 1913 žádost za státní podporu — pokládati plat učitelů ve smyslu tohoto zákona za zajištěný. — Zák. čl. 16: 1913 byly — podle jeho § 1 — předpisy zák. čl. 27: 1907 pozměněny způsobem uvedeným v dalších paragrafech zák. čl. 16: 1913. — Pokud však jde o předpisy § 12 zák. čl. 27: 1907, prohlašuje zák. čl. 16: 1913 v § 33 odst. 1 jenom prvý a poslední odstavec § 12 zák. čl. 27: 1907 za zrušené, kdežto ostatní odstavce § 12 zák. čl. 27: 1907 výslovně zrušeny nebyly. Z předpisů odst. 2 až 5 § 12 zák. čl. 27: 1907 lze tedy pokládati za zrušené jen ony, které odporují některému předpisu zák. čl. 16: 1913. To však nelze tvrditi o předpisu odst. 2, věty druhé, § 12 zák. čl. 27: 1907, jehož se stížnost dovolává a podle něhož »školy již existující, jichž vydržovatel nezakročil ve stanovené lhůtě za státní podporu, mohou později podporu takovou dostati jen tehdy, jestliže v řízení v § 15 předepsaném prokáží, že se mezitím jejich hmotné poměry zhoršily«; neboť tento předpis neodporuje ustanovením zák. čl. 16: 1913, zejména také nikoliv shora uvedenému předpisu § 22 odst. 3, třetí věty zák. čl. 16: 1913. Nutno tedy předpis ten (§ 12 odst 2, druhá věta zák. čl. 27: 1907) pokládati za platný.
Žal. úřad nezabýval se v daném případě vůbec zkoumáním, zda stěžující si školská stolice provedla důkaz zhoršení svých hmotných poměrů ve smyslu § 12 odst. 2, věta druhá a § 15 zák. čl. 27: 1907, a to proto, poněvadž žal. úřad vycházel z právního názoru, že předpis odst. 2, věty druhé § 12 zák. čl. 27: 1907 svým zněním »mohou obdržet, nezakládá — ani při splnění podmínek tam uvedených — vůbec právního nároku na pozdější povolení státní podpory.
Toto stanovisko neshledal nss správným.
Podle § 12 odst. 1 zák. čl. 27:1907, resp. § 22 odst. 1 zák. čl. 16: 1913 jsou (byli) vydržovatelé ludových škol obecních nebo náboženských povinni poskytnouti svým učitelům požitky podle cit. zákonů. Podle § 12 odst. 1, druhá věta zák. čl. 27: 1907, resp. § 22 odst. 2 zák. čl. 16: 1913, »mohou« vydržovatelé za tím účelem za podmínek tam uvedených žádati za státní podporu a »mohou« podle § 12 odst. 2, věta prvá požadovati státní podporu ihned po účinnosti zákona anebo kdykoliv později (scilicet ve lhůtě § 12 odst. 1 zák. čl. 27: 1907, resp. § 22 odst. 3, prvá věta zák. čl. 16: 1913). Praví-li pak v této souvislosti zák. čl. 27: 1907 v následující větě druhé odst. 2 § 12, že nežádali-li vydržovatelé v oné lhůtě za podporu státní, mohou ji později dostati jen za podmínek tam zvlášť uvedených, je zřejmo, že tento předpis dává vydržovatelům stejně jako předchozí předpis, nárok na poskytnutí státní podpory, ovšem jenom za splnění další pomínky, že totiž způsobem v § 15 uvedeným prokážou, že se mezitím hmotné poměry jejich zhoršily.
Na tom nemůže nic měniti okolnost, že jen místní obec má podle § 23 zák. čl. 38: 1868 povinnost zřizovati nutné školy, kdežto zřizování a vydržování škol je podle §§ 10 a 11 téhož zák. čl. sice právem, nikoliv však povinností církví a nábož. společností; neboť při výkladu, jaký zmíněným předpisům dává žal. úřad, vznikal by rozdíl v právním postavení jednak obce místní, jednak obce církevní co do nároku na státní podporu, kterýžto rozdíl však v předpisech §§ 12 a 15 zák. čl. 27: 1907, resp. zák. čl. 16: 1913 opory nemá, když předpisy tyto mluví zcela bez rozdílu vždy vedle sebe o vydržování jak obecních, tak církevních škol.
Jestliže tedy žal. úřad žádost st-lky zamítl jen z důvodů v nař. rozhodnutích uvedených, nezkoumaje vůbec, zda podmínky co do zhoršení hmotného postavení st-lky ve smyslu §§ 12/2 a 15 zák. čl. 27: 1907 jsou, nebo nejsou dány, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, pročež je bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6947. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 585-587.