NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2073.

Skutková podstata zločinu podvodného úpadku ve smyslu §u 205 písm. a) tr. zák. předpokládá zásadně dlužníka více věřitelů, nikoliv jen jednoho věřitele; pokud tu jde o podvod nebo maření exekuce.
(Rozh. ze dne 4. září 1925, Zm II 67/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných Mořice D-a a Cyrila D-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 13. prosince 1924, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými: M. D. zločinem podvodného úpadku podle §u 205 a) tr. zák., Cyril D. zločinem spoluviny na zločinu podvodného úpadku ve smyslu §§ů 5, 205 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech:
Zmateční stížnost obžalovaných jest odůvodněna, pokud směřuje proti odsouzení pro podvodný úpadek podle §u 205 a) tr. zák., pokud se týče spoluvina na něm. Především přisvědčiti jest zmateční stížnosti, pokud tvrdí, že zjištěné skutečnosti nevyčerpávají náležitosti skutkové podstaty podle §u 205 a) tr. zák. Neboť již z doslovu tohoto zákonného předpisu vyplývá, že § 205 a) tr. zák. předpokládá zásadně dlužníka několika veřitelů, nikoli jediného věřitele; můžeť jen v tomto případě býti řeč o úmyslném zmaření nebo ztenčení uspokojení jeho věřitelů nebo jich části. A jelikož v tomto případě z rozsudku naprosto ne- vyplývá, že obžalovaný Mořic D. měl více věřitelů, než obec V-ovou, není již proto kvalifikace podle §u 205 a) tr. zák. pokud se týče u Cyrila D-a podle §u 5, 205 a) tr. zák. udržitelnou. Nebylo-li tu více věřitelů, přicházel by v úvahu buď prostý podvod, nebo maření exekuce podle zák. ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák. pokud se týče spoluvina na nich. Záleží na tom, zda měli pachatelé úmysl, obec V-ovou přímo všeliké možnosti, by došla uspokojení své pohledávky, zcela nebo částečně zbaviti čili nic. Pokud však jde o tuto subjektivní stránku, omezuje se napadený rozsudek toliko na zjištění úmyslu Mořice D-a, »by nemusil svému bratru Cyrilu D-ovi postoupené pohledávky 7300 Kč obci na úhradu schodku dáti«, a že pohledávka Cyrila D-a 8000 Kč byla předstírána, » by zmařeno bylo uspokojení obce V-ové«. Tato zjištění neposkytují dostatečného podkladu pro posouzení, zda šlo o úmysl přímo podvodný, či jen o úmysl, zmařiti exekuci, hrozící Mořici D-ovi, zcela nebo částečně, jak předpokládá § 1 zák. o maření exekuce. Právem poukazuje zmateční stížnost na to, že rozsudek nezabýval se vůbec otázkou, zda Mořic D. neměl krom pohledávek Cyrilu D-ovi postoupených jinakého jmění, zda není jeho hospodářský stav takovým, že by jinakým způsobem svému závazku vůči obci mohl vyhověti, na kterémžto podkladě bylo by ovšem lze teprve otázku úmyslu pachatelova spolehlivě řešiti. Jelikož pak akcesorní provinění Cyrila D-a stojí i padá s proviněním hlavního pachatele, jest i odsouzení tohoto stěžovatele oněmi vadami otřeseno. Bylo proto, aniž by bylo třeba ještě zvláště se zabývati dalšími výtkami, stížností rozsudku po stránce té činěnými, zmateční stížností obou obžalovaných vyhověti, rozsudek v rozsahu v návrhu naznačeném zrušiti a věc vrátiti v tomto směru do prvé stolice k opětnému projednání a rozsouzení.

Citace:

č. 2073. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 455-456.