Č. 915.

Ochrana nájemníků: * Nájemnímu úřadu náleží, aby rozhodoval o návrhu pronajímatelově na zvýšení nájemného z důvodu zdražení ústředního topení.
(Nález ze dne 30. června 1921 č. 8013.)
Věc: Ú. b. n. s. v B. (adv. Dr. E. Lingg z Prahy) proti nájemnímu úřadu v Brně o zvýšení nájemného
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ú. b. n. s. v B. podala nájemnímu úřadu v Brně žádost, aby jí bylo ve smyslu § 8 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. povoleno zvýšiti nájemné nájemníkům v žádosti jmenovaným o částky číselně tamže uvedené. Zvýšení nájemného odůvodňováno zvýšením nákladu za ústřední topení, jehož úplata jest součástí původních nájemních smluv, neboť neplatili nájemníci nikdy zvláštní nájemné za užívání místností a zvláštní úplatu za náklady ústředního topení.
Nájemní úřad nálezem z — rozhodnul takto: Náklady na otop bytů netvoří součástku nájemného. Dle zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. nepřísluší proto nájemnímu úřadu o výši dotyčné žádané úplaty rozhodovati. § 8 zákona dovolávaného a to dle odstavce posledního, dovoluje smluviti sice přiměřené zvýšení nájemného za náklady spojené se zdražením ústředního topení, avšak zákon tento dle posledního odstavce § 15 neukládá povinnost nájemnímu úřadu rozhodovati o tom, je-li toto vyžádané zvýšení přiměřené čili nic. Uplatnit dotyčnou smlouvu mohou strany před řádným soudem. Nájemní úřad proto vyžádané zvýšení nájemného z důvodů v žádosti uvedených povoliti nemůže.
Nejvyšší správní soud shledal stížnost, do rozhodnutí toho podanou, důvodnou.
§ 8 zákona z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. stanoví v posledním odstavci, že za náklady spojené se zdražením ústředního topení lze smluviti přiměřené zvýšení nájemného. Jest tedy patrno, že zákon vychází z hlediska, že platy nájemníku za používání ústředního topení mohou býti součástkou nájemného, a že opačný názor vyslovený v naříkaném rozhodnutí není se zákonem v souladu.
Pravda jest ovšem, že poslední odstavec § 15 ukládá úřadu jen rozhodování o přiměřenosti podnájemného, neb úplaty za užívání zařízení podle § 9 a nájemného dle § 10 a že se nezmiňuje o tom, že by také přiměřenost zvýšení nájemného, žádaného pro zdražení ústředního topení, podléhala jeho kognici. Rovněž dlužno uznati, že předchozí tři odstavce v § 15 neobsahují předpisu, dle něhož by úřad o přípustnosti zvýšení nájemného z důvodů zdražení ústředního topení rozhodoval, ježto se tu výslovně stanoví, že jest přihlížeti k okolnostem, které v daném případě podle § 8, odst. 4 č. 1 až 4 odůvodňují zvýšení nad 20 proc., a ježto náklady takového zdražení se nedají subsumovati pod žádný z případů tuto uvedených. Míní-li stížnost, že by mělo býti použito ustanovení čís. 2, poněvadž ceny uhlí jsou úředně stanoveny, jest na omylu již proto, že stanovení ceny uhlí nelze na roven klásti úřednímu stanovení sazeb pro ústřední topení.
Leč přes to má nejvyšší správní soud za to, že žalovaný úřad byl povolán, aby o návrhu stěžovatelčině rozhodl. Dle § 16 cit. zák. jest úřad povolán, aby přezkoušel úmluvy o zvýšení nájemného, a oprávněn, aby pak dle výsledků vyšetření upravil přiměřeně v mezích zákona o ochraně nájemníků nájemné. Zákon tu nestanoví nijaké obmezení, nýbrž mluví o úmluvách vůbec a v dalším kontextu o každé úmluvě. Z toho vyplývá důsledek, že jest věcí úřadu, aby přezkoušel i úmluvy, jež učiněny byly dle § 8, posl. odst. o zvýšení nájemného z důvodu zdražení ústředního topení, a aby s ohledem na výsledky šetření i výši nájemného takto smluvenou přiměřeně upravil.
Je-li však úřadům jmenovaným v § 8, odst. 1 cit. zák. tato kompetence svěřena, pak lze i § 15, jenž na rozdíl od § 16 má na zřeteli ne již smluvená zvýšení nájemného, nýbrž teprve zamýšlená, rozuměti dle úmyslu zákonodárcova jen tak, že i jeho jest použíti, jde-li o návrh pronajímatelův na rozhodnutí o tom, zda přípustno jest zvýšení nájemného z důvodu zdražení ústředního topení. Že se úmysl zákonodárcův k tomu nosí, jest zřejmo z toho, že se první větou § 15 beze všeho obmezení určuje, že úřad rozhoduje o tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 8 a tento § v posledním odstavci připouští též úmluvy o přiměřeném zvýšení nájemného za náklady spojené se zdražením ústředního topení.
Neuvedl-li pak zákon výslovně, že úřad má o přiměřenosti takovéhoto zvýšení rozhodovati — jak to učinil v posl. odst. § 15 pro podobné případy tam uvedené — jde o pouhou mezeru zákona, již dle §§ 6 a 7 o. z. o. dle jeho intencí bylo vyplniti. Z těchto úvah dospěl nejvyšší správní soud k názoru, že rozhodnutí žalovaného úřadu, jímž meritorní rozhodnutí o návrhu stěžovatelčině bylo odepřeno, jest nezákonné a zrušil je proto dle § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z.ex 1876.

Citace:

č. 915. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 686-688.