Č. 9109.

Pracovní právo (Slovensko): Předpisy zák. čl. 13:1891 o nedělním klidu nebyly zrušeny zákonem č. 91/18 o osmihodinné době pracovní.
(Nález ze dne 11. března 1931 č. 3824.)
Věc: Ludvík W. a Armin St. v B. (adv. Dr. Nathan Kohn z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o rušení nedělního klidu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nálezem z 9. října 1928 odsoudil policejní trestní soudce st-le Ludvíka W. pro přestupek § 1 zák. čl. 13:1891, spáchaný tím, že nedodržel nedělní klid, ustanovený nař. býv. uher. min. obch. č. 28559 z r. 1903, ježto dne 2. července 1928 započal s prací před 6. hod. ranní, a uložil mu pokutu 600 Kč, případně vězení v trvání 30 dnů. Pro týž přestupek a k témuž trestu odsoudil také Armina St.
Oba st-lé podali odvolání. Zemský úřad v Bratislavě nař. výnosem zamítl odvolání z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
Ve stížnostech se dovozuje, že nař. rozhodnutí jsou již proto nezákonná, poněvadž dle nich odsouzeni byli st-lé pro porušení nedělního klidu, ačkoliv, jak z důvodů patrno, trestáni jsou vlastně proto, že pracovali v pondělí dne 2. července 1928, a nikoliv tedy pro práci konanou v neděli. Výtka tato je bezdůvodná.
Zák. čl. 13:1891 o klidu nedělním při živn. pracích neomezuje nedělní klid jím upravený pouze na pracovní klid v samotný den nedělní, nýbrž dle § 2 rozšiřuje klid ten až do 6. hod. ranní dne následujícího. Trvá tedy dle tohoto zákona nedělní klid částečně ještě v pondělí dne následujícího, ačkoliv není již neděle, a není vzhledem k tomu nepřípadným, když úřad potrestal stěžovatele pro přestupek rušení nedělního klidu, ačkoliv ve skutečnosti potrestání týká se práce předsevzaté v pondělí.
Stížnosti dále namítají, že odst. C hlavy 2. min. nař. č. 28559/1903, podle něhož lze započíti s prováděním živn. prací v živnosti pekařské teprve od 6. hod. ranní v den následující po dni, ve kterém živn. práce byla zastavena, byl zrušen zákonem č. 91/18 o osmihodinné době pracovní, jenž v § 4 odst. 1 ukládá zaměstnavateli, aby jednou týdně poskytl zaměstnancům nerušenou přestávku aspoň 32 hodin, aniž by stanovil, na kterou dobu v týdnu má tato přestávka připadnouti. St-lé poskytují svým zaměstnancům tuto pracovní přestávku tak, že ustanou s prací v pátek v 6 hod. odpol. a započnou pracovati teprve v neděli v 5 hodin ráno, čímž úplně vyhovují zákonu. Nss nemohl ani v tomto směru uznati stížnosti důvodnými. Podle § 4 odst. 1 zák. o 8hodinné době pracovní má zaměstnancům poskytnuta býti jednou týdně pracovní přestávka v trvání 32 hodin, která podle odst. 2. cit. § má zpravidla připadnouti na neděli, nejsou-li zákonem o nedělním klidu dovoleny výjimky. Již z toho je patrno, že zákonem o 8hodinné pracovní době nebyly zrušeny starší předpisy o nedělním klidu, kdyžtě tento zákon sám na ně jako na platné normy poukazuje. Platí tedy oba zákony vedle sebe a věcí zaměstnavatele je, aby vyhověl jak předpisům o poskytnutí pracovní přestávky podle § 4 odst. 1 zák. o 8hodinné době pracovní, tak předpisu § 2 zák. čl. 13:1891 o nedělním klidu. Podnikatel také oběma těmto předpisům vyhověti může, neboť zákon jej nenutí, aby neskončil práci v neděli před 10. hod. dopol., případně nezapočal s ní teprve po 6. hod. ranní v pondělí, a vyhověl tak i předpisu § 4 odst. 1 zák. č. 91/18.
Jsou tedy stížnosti, které dovozují, že pracovní přestávka nedělní po vydání zák. č. 91/18 zaměstnancům vůbec poskytnuta býti nemusí, bezdůvodné, a bylo je zamítnouti.

Citace:

č. 9109. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 521-522.