NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

J
Č. 2773.

Pojišťování pensijní: I. Střelci v podniku důlním zaměstnaní nevykonávají převážně duševní práce a nejsou povinni pensijním pojištěním po rozumu § 1, odst. 2, lit. a) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. — II. K pojmu »pravidelné dozírání k pracím osob jiných«.
(Nález ze dne 17. října 1923 č. 17484.)
Věc: Vítkovické horní a hutní těžařstvo ve Vítkovicích (adv. Dr. Ludv. Brixel z Mor. Ostravy) proti ministru sociální péče (min. rada Dr. Bron. Wellek, za zúčastněné strany adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 24. června 1922 vyslovila zsp v Brně na základě § 64 a) pens. zákona, že Josef H., narozen dne 5. ledna 1873, František P., roz. 18. června 1874, František K., naroz. 31. ledna 1869, Antonín M., roz. 8. června 1878, Jan K., roz. 25. dubna 1876 a Josef L., roz. 27. listopadu 1874, od 1. července 1920 podléhají pensijnímu pojištění.
Výrok tento byl takto odůvodněn: »Zmínění zaměstnáni jsou ve Vítkovicích na jámě »Louis« Vítkovických kamenouhelných dolů v M. Ostravě jako střelci tímto způsobem:
Před odpálením rány zkoumají, zda v místě tom nejsou třaskavé plyny neb uhelný prach a zda jáma jest správně navrtána. Pak určí dávku střeliva a vloží ji do díry. Prozkoumají opět plyny, postaví hlídky a odpálí ránu.
Potom zjistí výsledek rány a zda předek je pro horníky způsobilý k práci. Výsledek rány vyznačí v knize a po směně výsledek všech ran v úřední listině dle pořadových čísel a určitých rubrik. Koncem měsíce sestavují výsledek všech ran a střeliva. Při jízdě mužstva do jámy a z jámy vedou dohled nad zachováním závodních předpisů. Za řádný výkon své práce jsou odpovědni. Všichni absolvovali střelecký kurs. Okolnost, že dle služebního řádu nejsou střelci zařazeni mezi dozorce, nýbrž že pro ně platí předpisy jako pro dělníky, není nijak rozhodnou, ježto se pojmy dělníka ve smyslu zmíněných předpisů nekryjí s pojmem dělníka podle pensijního zákona.
Z výkonů manuelních přichází při střelecké práci v úvahu doprava střeliva, nabíjení a ucpání ran, zřizování elektrického vedení a odpálení ran. Ostatní výkony, jako posuzování, zda jsou bezpečnostními předpisy určené podmínky pro přípustnost střelné práce splněny, kontrola, zda je vrtaná díra havířem účelně založena, zda uhelný prach je kropením odstraněn, zkoumání na plyny, určování ochranných stráží, vedení různých záznamů a t. d. jsou práce rázu převážně duševního.
Vzhledem k uvedenému dlužno tyto zřízence považovati dle § 1 zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. za pojistně povinné«.
Rozhodnutím z 29. prosince 1922 nevyhovělo min. soc. péče odvolání Vítkovických kamenouhelných dolů v M. O. společně s pensijním ústavem II. těchto kamenouhelných dolů z důvodů nař. rozhodnutí a v dalším uvážení, že jmenované osoby také k pracím jiných osob pravidelně dozírají.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká předně po stránce formální, že nař. rozhodnutí založeno jest na řízení vadném, vada pak že záleží v tom, že žal. úřad vydal nař. rozhodnutí, nevyžádav si dobré zdání horního úřadu o tom, zdali jsou střelci v dolech dělníky a zdali vykonávají služby převážně duševní.
Nss výtku tuto neshledal oprávněnou, neboť zákon o pensijnim pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. neobsahuje předpisu, jenž by úřady rozhodující o otázce pojistné povinnosti vázal, aby před vydáním rozhodnutí vyžadovaly si dobré zdání úřadu jiného aneb jednaly s ním v dohodě.
Ve věci samé zastává stížnost právní názor, že střelci v dolech stěžujícího si těžařstva zaměstnaní povinnosti pojistné po rozumu § 1 cit. zákona podrobeni nejsou, poněvadž jsou prostými dělníky a ani nevykonávali práce převážně duševní ani k pracím jiných osob pravidelně nedozírají.
O stížnosti uvážil nss toto: Správnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí, popisující pracovní činnost shora jmenovaných osob, nazývaných »střelci«, stížnost nepopírá. Spor jde o to, zda zjištěná skutková podstata odůvodňuje závěr žal. úřadu, že střelci, zaměstnaní v horách, vykonávají převážně duševní práce a mimo to k pracím jiných osob pravidelně dozírají, a v důsledku toho jsou pojištěním povinni podle ustanovení § 1, odst. 2 lit. a) zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb.
Pokud jde o prvý případ v cit. ustanovení zákona vytčený, jenž označuje za důvod pojistné povinnosti konání převážně duševní práce, uznává nař. rozhodnutí samo za výkony manuelní, tedy za pracovní úkony povahy fysické dopravu střeliva na místo, kde rány se mají odpáliti, nabíjení a ucpávání ran, zřizování elektrického vedení a odpálení ran, spatřuje však povahu práce) duševní v ostatních výkonech a dospívá se zřetelem k tomu k závěru, že práce střelců v podstatě své jest rázu převážně duševního.
Nss se k stanovisku žal. úřadu nemohl přikloniti. Neuznal především správným názor žal. úřadu, vyslovený v odvodním spise, že střelce nelze považovati za obyčejné dělníky proto, že jsou v nepřetržitém duševním napjetí, ana činnost jejich vyžaduje se zřetelem k hrozícímu nebezpečí a k vydaným předpisům bezpečnostním neobyčejné opatrnosti a rozvahy. Momenty tyto nejsou podle názoru nss-u známkou, jež by charakterisovala práci povahy převážně duševní na rozdíl od práce, vykonávané dělníky, učni, nádeníky a j., kteří podle odst. 1 § 1 z pojistné povinnosti jsou vyjmuti. Pozornosti, opatrnosti i rozvahy vyžaduje i práce prostého nádeníka, nemluvě ani o práci dělníka kvalifikovaného, a vyžaduje jí tím více, čím větší jest nebezpečí s konáním práce spojené. Názor hájený žal. úřadem vedl by nutně k důsledkům, že by náleželo i pouze pomocí sil fysických vykonávanou práci dělníků neb i nádenníků, na př. v továrnách na výrobu třaskavin, označiti za práci povahy převážně duševní jen proto, že mimořádnou měrou jsou vydáni nebezpečí života a musejí proto ve vlastním zájmu míti bez ustání na zřeteli, aby jednali podle příslušných předpisů bezpečnostních.
Rovněž jest pro otázku povahy práce, o niž jde, nerozhodným moment odpovědnosti a absolvování střeleckého kursu, k němuž se poukazuje v důvodech prvé stolice, jež žal. úřad vzal za své. Odpovědností vůči svému zaměstnavateli za řádný výkon práce není vázán toliko zaměstnanec duševně pracující, nýbrž i dělník pojistné povinnosti nepodrobený, neboť zanedbává-li trvale dělník povinnosti své, může býti podle § 82 živn. řádu propuštěn bez výpovědi.
Vyučování pak v krátkém kursu střeleckém děje se pouze způsobem empirickým, majíc za účel obeznámiti účastníky toliko s technikou střelecké práce a opatrnostmi, jichž vyžaduje zájem veřejné bezpečnosti.
Nss neshledal dále, že by práci střelců dávala povahu práce převážně duševní okolnost, že kontrolují, zdali jsou splněny podmínky pro přípustnost střelecké práce podle vydaných předpisů bezpečnostních, zejména, zda jsou vrtné díry účelně založeny tak, aby náboje do nich mohly býti vloženy, zda uhelný prach jest kropením odstraněn a zda tam nejsou třaskavé plyny, pak že rozestavují ochranné stráže a vedou různé záznamy. Úkony těmito neliší se podle názoru nss činnost střelců ve své podstatě od povahy práce konané dělníky z pojistné povinnosti vyňatými. Dělník, konající práci naprosto fysickou neobejde se — má-li práci konati rozumně — bez určitých funkcí myšlenkových, jež pomocí poznatků získaných prostými smysly a pomocí empirických znalostí odborných řídí práci fysickou, povahu její však nijak nemění.
V rámec těchto myšlenkových funkcí spadá i konstatování předpokladů, jež podle konkrétního případu splněny býti musejí, aby dělník vlastní prací fysickou rozumně mohl konati. V daném případě o nic jiného nejde. Zkoumajíce účelnost založených děr vrtných, pátrajíce po uhelném prachu a plynech a rozestavujíce ochranné stráže, střelci za pomoci odborných vědomostí svých získaných empiricky výcvikem a školením, prostými smysly zjišťují ony předpoklady, jež splněny býti musejí, aby střelnou práci konali řádně.
Zjišťují rovněž pomocí prostých smyslů dané skutečnosti, když zapisují do záznamů výsledek odpálené rány a počet přijatých a spotřebovaných nábojů.
Pokud tedy žal. úřad vyslovil, že střelci vykonávají práce převážně duševní po rozumu § 1, odst. 2 lit. a) cit. zákona a z tohoto důvodu jsou podrobeni povinnosti pojistné, shledal nss, že výrok ten není v souhlase se zákonem.
Nss neshledal však nař. rozhodnutí zákonným ani pokud subsumovalo zjištěný skutkový stav pod druhý případ, upravený normou citovaného § 1, odst. 2 lit. a) t. j. pokud vyslovilo, že střelci náležejí k zaměstnancům, kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají.
Nař. rozhodnutí nepraví výslovně, ve kterých úkonech spatřuje kriterium pravidelného dozírání k pracím osob jiných, podle odůvodnění, připojeného k rozhodnutí I. stolice, jež žal. úřad vzal za své, lze však míti za to, že jest to jednak zkoumání práce jinými osobami již vykonané, jednak dohled k zachování závodních předpisů při jízdě mužstva do jámy a z jámy.
Jak z výpočtu osob jmenovaných příkladem v § 1, odst. 2 lit. a) vysvítá, má tu zákon na mysli ony zaměstnance, jichž činnost se v podstatě vyčerpává v tom, že přímo dozírají k jiným osobám pracujícím a přičiňujícím se k tomu, aby pracující práce jim svěřené vykonávali tak, jak je podle poměrů konkrétního případu konati mají.
Tohoto předpokladu u střelců není; nehledě ani k tomu, že dohlížejíce k zachovávání závodních předpisů za jízdy mužstva do jámy a z jámy, nedozírají k práci, dozorčí činnost jejich — i kdyby bylo ji lze považovati za dozorčí činnost po rozumu cit. předpisu, — není jejich zaměstnáním hlavním, jakým jest činnost důlních, lezců atd., nýbrž jest jím práce střelecká. Zejména není dozorem k práci jiných osob po rozumu cit. ustanovení zákona, když střelci zkoumají správnost připravených děr vývrtných. Kontrolují-li řádnost a úplnost práce jinými osobami již vykonané, zjišťují toliko, zda jsou dány skutkové předpoklady pro vlastní práci, nevykonávají tím však onu funkci, která charakterisuje zaměstnání osob dozorčích ve smyslu § 1, odst. 2 lit. a) t. j. nedozírají k tomu, aby jiné osoby práce své řádně konaly.
Nedozírají-li však střelci pravidelně k pracím jiných osob po rozumu cit. předpisu zákonného, pak schází zákonný předpoklad pro výrok, jímž žal. úřad shora jmenované střelce prohlásil za povinny k pojištění pensijnímu.
Zástupce zúčastněné strany tvrdil při ústním veřejném líčení, že nař. rozhodnuti jest v souhlasu se zákonem již proto, že práce, o něž jde, nejsou převážnou měrou pracemi podřízenými, dovozuje, že kdo nekoná práce podřízené a není dělníkem, podle § 1 povinnosti pojistné jest podroben.
Z okolnosti, že osoby, konající práce podřízené, jsou podle § 1, odst. 1 z pojištění vyňaty, nelze ještě a contrario dedukovati, že podroben jest pojistné povinnosti každý, kdo nekoná práce podřízené; zákon vyjímá v § 1, odst. 1 z povinnosti pojistné výslovně i dělníky a učně, tedy osoby, které konají práce výše kvalifikované, a střelci podle toho, co bylo shora řečeno, právě dělníky jsou.
Z těchto důvodů dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 784-788.