NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 964.

Oznamování, že nastane změna ve státoprávním poměru Hlučínska, spadá pod skutkovou podstatu přestupku § 308 tr. zák.
(Rozh. ze dne 20. října 1922, Kr II 831/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 22. dubna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem dle § 308 tr. zák.
Důvody:
Soud první stolice zjišťuje, že se stěžovatel při schůzi invalidů, konané začátkem ledna 1921 v K., vyjádřil takto: »O Hlučínsku nepadlo ještě poslední slovo, bude to trvati ještě dlouho, musí se vytrvati, my přijdeme ještě pod pruskou vládu«. V té době bylo o osudu Hlučínska již rozhodnuto. Zákonem ze dne 30. ledna 1920, čís. 76 sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti dnem vyhlášení, byla na ně ve smyslu § 83 mírové smlouvy, uzavřené ve Verssaillech, rozšířena trvale suverenita státu Československého a bylo mimo jiná opatření, plynoucí z této suverenity, zákonem ze dne 14. března 1920, čís. 152 sb. z. a n. upraveno v něm soudnictví a rozšířena na ně působnost zákonů a nařízení z oboru práva soukromého a soudní správy, nařízením pak ze dne 4. května 1920, čís. 321 sb. z. a n. upravena veřejná správa a rozšířena na Hlučínsko působnost zákonů a nařízení, platných v ostatním území republiky Československé. Je známo, že v kraji Hlučínském bylo se strany různých živlů domácích i zahraničních, jež tomuto novému poměru nepřály, vnášeno mezi tamní obyvatelstvo mínění, že poměr ten není trvalým a že bude Hlučinsko vráceno opět státu pruskému. Účel takovýchto podnikání byl na snadě: vzbuditi v obyvatelstvu nespokojenost s novými poměry a domáhati se návratu do starých poměrů. Projevem stěžovatelovým, o nějž jde, bylo rovněž účastníkům shromáždění, tedy prostředkem veřejného vyhlašování, oznamováno, že nastane změna ve státoprávním poměru kraje Hlučínského, jenž byl, jak uvedeno, teprve nedávno před tím upraven, v tom směru, že kraj ten připadne opět státu pruskému. Jest tedy závadný projev rozšiřováním, případně roztrušováním pověstí, jaké má na mysli § 308 tr. zák., pokud se týče předpovídáním tam uvedeným. Nemůže býti pochybnosti o tom, že tímto projevem byla vnášena mezi účastníky schůze — a poněvadž je zřejmo, že projev bude i dále sdělován — i mezi ostatní obyvatelstvo, nejistota co do trvání státní příslušnosti kraje Hlučínského ke státu Československému, ježto změna, stěžovatelem předpovídaná, zasahuje hluboce do života veřejného a dotýká se citelně i práv soukromých. Nejistota takto vzniklá projevuje se přirozeně odporem, byť i pasivním, proti právním řádům, v novém státě platným, jež ukládají obyvatelstvu plnění určitých občanských povinností vůči novému státu, kterýžto odpor jest s to, by veřejnou bezpečnost znepokojil a řádné provádění státní správy brzdil. Aby byla veřejná bezpečnost ohrožována činy násilnými, se ku skutkové podstatě přestupku dle § 308 tr. zák. nevyhledává. Vzhledem k trvalému upravení státní příslušnosti kraje Hlučínského, postrádá závadný výrok jakéhokoli důvodu, má povahu roztrušování pokud se týče rozšiřování nepravdivých, co do veřejné bezpečnosti znepokojujících pověstí, po případě roztrušování nebo rozšiřování předpovídání stejné povahy, naplňuje tedy skutkovou povahu přestupku dle § 308 tr. zák. Tvrdí-li stížnost, že osud dá snad stěžovateli za pravdu, může to snad býti osobním přáním stěžovatele, nikoli však dostatečným důvodem ve smyslu § 308 tr. zák.

Citace:

č. 964. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 463-464.