č. 7978.

Dávky za úřední úkony. — Stavební právo. — železniční právo. — Řízení správní: 1 * Ustanovení sazebníku M 1. vl. nař. č. 185/25 neodporuje zákonu č. 53/25. — 2 Povolení udělené státní správou železniční k stavbě v požárním obvodu státní dráhy je úředním rozhodnutím.
(Nález ze dne 27. května 1929 č. 10512.) Prejudikatura: Boh. A 6856/27.
Věc: Severní dráha Ferdinandova, akc. spol. v M. (adv. Dr. Rob. Altbach z Mor. Ostravy) proti ministerstvu železnic (vrch. min. kom. Dr. Kar. Tyli) o dávku za úřední úkony.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody : Stěžující si společnost byla ředitelstvím čsl. stát. drah v Olomouci dle zák. č. 53/25 a položky M 1 vl. nař. 185/25 předepsána za souhlas udělený dne 2. prosince 1925 k stavbě skladiště benzinu v požárním obvodu dráhy dávka za úřední úkon v částce 200 Kč. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lky, uplatňující, že dávka nemohla býti předepsána, poněvadž ředitelství stát. drah vystupovalo ve stav. řízení pouze jako soused a hájilo zájem železnice, zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss takto :
Pro stavbu v požárním rayonu dráhy jest podle § 99 železničního provozního řádu zapotřebí předběžného povolení dozorčího úřadu železničního i politického úřadu. Podle nař. zemské vlády pro Slez. z 23. června 1883 č. 27 z. z., vydaného na základě § 28 stav. řádu pro Slez., nemůže stavba býti v požárním obvodu dráhy povolena bez souhlasu železničního úřadu, tehdy gen. inspekce dráhy. Jest tedy ke stavbě v požárním rayonu dráhy zapotřebí dvou povolení, jednak stav. úřadu, jednak železn. úřadu dozorčího. Není-li se stanoviska železn. úřadu žádných námitek proti zamýšlené stavbě, může se úřad ten obmeziti na prohlášení souhlasu k udělení stav. konsensu, jak jest patrno z cit. nařízení. I když výrok žal. úřadů má tuto povahu, tedy vyslovuje souhlas k udělení stav. konsensu, zůstává přece autoritativním výrokem žal. úřadu o tom, že tento úřad proti stavbě ničeho nenamítá a že k ní svolaje. Výrok v této formě vydaný má vždy povahu rozhodnutí.
O tom, že se v daném případě straně dostalo tohoto souhlasu žal. úřadu ke stavbě, o kterou šlo, není sporu a to tím méně, když úřad vyměřující dávku, sám vzal udělení tohoto souhlasu za základ pro vyměřeni a také st-1 vycházel v rekursu z toho, že souhlas byl skutečně udělen. Jestliže v tom jsou strany ve shodě, pak není na závadu, že st-lka nebyla formelně o rozhodnutí žal. úřadu vyrozuměna, nýbrž že se jí dostalo vědomosti o tom jedině tím způsobem, že seznala z konsensu, že takovýto souhlas existuje, a že tak seznati musila již proto, že by stav. povolení ve smyslu nař. č. 27/1883 nemohlo býti uděleno, kdyby onen souhlas nebyl vysloven.
Stížnost zastává názor, že tento souhlas není samostatným aktem úřadu, který by mohl míti povahu úředního úkonů dle § 1 zák. č. 53/25, nýbrž že vyslovení tohoto souhlasu bylo jen projevem úřadu jakožto strany v řízení stavebním zúčastněné, a tvrdí, že jde právě o jednotné řízení stavební.
Tento názor není správný. Jeho nesprávnost ukazuje ustanovení § 99 želez. řádu provozovacího, který mluví o samostatném rozhodování k udělení povolení k stavbám v požárním rayonu a totéž bylo dokázáno i nss-em v četných jeho nál., posléze nál. Boh. A 6856/27. Povaha onoho aktu jako rozhodnutí vysvítá nejlépe, jde-li o stavbu v požárním rayonu dráhy soukromé. V takovémto případě jest sousedem v řízení stavebním jedině správa soukromé dráhy, avšak přes to přísluší státnímu úřadu dozorčímu, aby rozhodoval dle § 99 železn. prov. řádu. Souhlas ke stavbě ve smyslu tohoto ustanovení by tu mohl uděliti jen státní železniční úřad dozorčí, nikoliv správa soukr. dráhy. Jde tedy při udílení souhlasu k stavbě skutečně o úřední úkon úřadu, který vyplývá z výsostní pravomoci úřadu železničního ve smyslu § 1 zák. č. 53/25.
Rovněž jde o úkon, který se stal v podstatě v zájmu soukromém stěžující si strany, neboť dostalo se jí povolení ke stavbě v požárním raynu, kteréžto povolení jest jen za určitých předpokladů a na základě zvláštního rozhodnutí připuštěno, a které se tedy jeví jako výjimka ve prospěch uchazeče, ježto v požárním rayonu dráhy jest provedení stavby zásadně nepřípustno.
Následkem toho nemohlo býti snledáno, že by ustanovení sazebníku M 1 vl. nař. č. 163/25 odporovalo zákonu, jak stížnost vytýká, a že by jeho použití bylo v daném případě nepřípustno.

Citace:

č. 7978. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 819-821.