NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12328.

Proti povolení exekuce na základě směnečného platebního příkazu lze uplatniti rekursem i závadu v doručení směnečného platebního příkazu.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, R I 22/33.)
Soud prvé stolice povolil na základě směnečného platebního příkazu exekuci, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatel vytýká napadenému usnesení, jímž byla povolena exekuce na základě směnečného platebního příkazu, zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Jako důvod zmatečnosti uplatňuje stěžovatel, že exekuční titul, na jehož základě byla exekuce povolena, není vůbec vykonatelný, neboť při doručování směnečného platebního příkazu Cs 39/32 byly porušeny zásady c. ř. s. o doručování (§§ 101, 106 a 108 c. ř. s.). Stížnost jest odůvodněna. Výslechem poštovního podúředníka a manželky stěžovatele, kteří byli za rekursního řízení vyslechnuti, jest zjištěno, že směnečný platební příkaz, o nějž'se opírá exekuční návrh vymáhající strany, nebyl vůbec stěžovateli doručen, neboť doručný lístek podepsala manželka stěžovatele. Poněvadž není ani jinak zjištěno, že stěžovatel nabyl vědomosti o směnečném platebním příkazu, byla tím odňata stěžovateli možnost vznésti námitky proti platebnímu příkazu. Směnečný platební příkaz postrádá vykonatelnosti pro toto porušení stěžejní zásady o doručování výroků soudů, které mohou tvořiti základ exekučního řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Podle druhého odstavce § 514 c. ř. s. mohou rekursem brána býti v odpor usnesení zejména také z důvodů v § 477 c. ř. s. vytčených, což podle zásady § 78 ex. ř. má platnost i pro řízení exekuční. Rekurentka neupírá povinnému právo brániti se proti povolení exekuce rekursem, které mu ostatně zákon v § 65 ex. ř. poskytuje. Použil-li povinný tohoto práva a vytýkal-li v rekursu proti povolujícímu usnesení, že směnečný platební příkaz, jsoucí exekučním titulem podle § 1 čís. 2 ex. ř. pro povolenou exekuci, nebyl mu k vlastním rukám doručen podle předpisů § 106 c. ř. s. a že se sběhla při doručování zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., jednal v mezích zákona (druhý odstavec § 514 c. ř. s.). Otázkou přípustnosti žaloby pro zmatečnost podle § 529 c. ř. s. netřeba se tu obírati, neboť, i kdyby byla přípustná, ač nauka a soudní praxe (srov. rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 1915, R III 198/15) zastávají názor, že žaloba podle § 529 c. ř. s. jest nepřípustná proti směnečnému platebnímu příkazu, který nebyl řádně podle zákona doručen a se nestal tedy právoplatným, nevylučovalo by to právo povinného rekursem odporovati povolujícímu usnesení a vytýkati v něm zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Nelze mluviti o nedovolených novotách, jak se rekurentka mylně domnívá, jestliže povinný bral v rekursu v odpor skutečnosti, na základě kterých byla exekuce povolena, poněvadž povolení exekuce se děje bez předchozího ústního jednání a slyšení povinného po rozumu druhého,odstavce § 3 ex. ř. po návrhu vymáhajícího věřitele, povinný tedy teprve v rekursu mohl uvésti skutečnosti zakládající zmatečnost. Jestliže k příkazu rekursního soudu bylo konáno prvým soudem šetření o způsobu doručení směnečného platebního příkazu, k čemuž byl rekursní soud oprávněn podle druhé věty prvního odstavce § 526 c. ř. s., — a bylo jím na základě provedených výsledků zjištěno, že povinnému nebyl směnečný platební příkaz vůbec doručen, poněvadž doruční lístek podepsala manželka povinného, a nebylo zjištěno, že povinný o tom nabyl vědomosti, právem usoudil rekursní soud, že směnečný platební příkaz jakožto exekuční titul nebyl vykonatelný. Sběhla se při jeho doručování zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., nemohla býti podle něho povolena exekuce a byl právem proto exekuční návrh vymáhající věřitelky zamítnut. Tomu nepřekáží doložka vykonatelnosti ze dne 28. května 1932 na směnečném platebním příkaze, poněvadž se stala v předpokladu, že příkaz byl řádně a podle zákona žalovanému — povinnému — do vlastních rukou doručen, kterýžto předpoklad, jak zjištěno rekursním soudem, byl mylný. Neopodstatněná je také výtka rekurentčina, že rekursní soud návrh na povolení exekuce zamítl, ač povinný v rekursu navrhoval zrušení exekuce, poněvadž v návrhu zrušovacím je již obsažen také návrh na zamítnutí exekučního návrhu.

Citace:

Čís. 12328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 146-147.