NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 3498.

Rozsah náhrady škody jako podmínky beztrestnosti ve smyslu § 187 tr. zák. nelze určovati ex nunc, podle doby, kdy náhrada škody přichází v úvahu, nýbrž ex tunc, podle doby, kdy byl spáchán trestný čin (při podílnictví na krádeži podle doby, kdy pachatel věci ukryl, na se převedl nebo zašantročil, věda, že věci ty přeházejí z krádeže); nemožnost úplné náhrady škody, způsobená náhodou nebo cizí vinou, jde na vrub pachatelův.
(Rozh. ze dne 28. května 1929, Zm II 219/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 16. března 1928, pokud jím byl obžalovaný Ferdinand G. podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný Ferdinand G. podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin podílnictví na krádeži podle §§ 185 a 186 písm. a) tr. zák. a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství je v právu, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., namítá, že rozsudkovým výrokem, jímž byla obžalovanému Ferdinandu G-ovi přiznána beztrestnost pro účinnou lítost ve smyslu § 187 tr. zák., bylo zákona použito nesprávně. Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný G. převzal od obžalovaného Karla P-a, podle rozsudku jednoho ze tří spolupachatelů krádeže na Jindřichu G-ovi, tři balíky plátna a že mu na toto zboží půjčil 1000 Kč, že třetího dne přišel k němu P. zase a vzal si z těchto tří balíků čtyři kusy plátna, uváděje, že má na to odběratele a že mu (G-ovi) z utržených peněz vrátí 500 Kč, že G., převáděje a ukrývaje balíky ty věděl, že pocházejí z krádeže, že G. na to poslal dne 12. července 1927 svého syna Alfréda na policii, že tento přivedl policejního inspektora do krámu G-ova a tento že pak, sděliv policii, co o věci zvěděl, vydal policii zboží, P-em mu odevzdané až na ony čtyři kusy plátna, P-em dříve vyzdvihnuté. V tomto jednání G-ově shledal soud účinnou lítost a sprostil proto G-a z obžaloby s podotknutím, že ony čtyři kusy plátna tím, že si je P. vzal zpět, pro posouzení škody vzešlé z jeho skutku odpadly, ježto v době, kdy G. učinil oznámení, nebyly již v jeho držení. Zmateční stížnost poukazuje, napadajíc tento názor nalézacího soudu, správně na jasné ustanovení § 187 tr. zák., podle něhož jest podmínkou beztrestnosti z důvodu účinné lítosti, když podílník prve, než o tom zví vrchnost, napraví všechnu škodu, vzešlou z jeho podílnictví, pokud se část ta vyšetřiti dá, a dovozuje, že G. tím, že nedodvedl veškeré zboží, které na se převedl a náhradu za ony čtyři kusy nedal, tuto náležitost nesplnil. Zmateční stížnost usuzuje správně, že škodu, t. j. rozsah její náhrady jako podmínky beztrestnosti ve smyslu § 187 tr. zák. nelze určovati ex nunc, totiž podle doby, kdy přichází v úvahu náhrada škody, nýbrž ex tunc, t. j. podle doby, kdy byl spáchán trestný čin, tedy podle doby, kdy pachatel věc ukryl, na se převedl nebo zašantročil věda, že věci ty pocházejí z krádeže, při čemž i nemožnost úplné náhrady škody, způsobená náhodou nebo cizí vinou, jde na vrub pachatelův. Podílnictví je dokázáno řečenými akty a škodu z činu vzniklou jest posuzovati podle ceny věcí, již měly v době dokonání trestného skutku, jakž plyne jasně ze slov zákona: »škodu z jeho činu povstalou« (rozh. čís. 63, 992, 1088, 2000, 2364, viz též čís. 1790 a 2738 sb. n. s.). Způsobem tím se však obžalovaný G. nezachoval, ježto nenahradil cenu oněch čtyř kusů plátna, jež v době oznámení nebyly již v jeho držení, protože si je P. vzal zase zpět. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a zrušiti napadený jí výrok jako zmatečný podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., aniž bylo potřebí zabývati se jejími dalšími vývody. Ve věci samé rozhodnouti nebylo zrušovacímu soudu možno vzhledem k tomu, že spolehlivě nebyla zjištěna cena věcí, které G. na se převedl, a že zjištění o jeho vědomí, že věci pocházejí z krádeže, zejména i ze zločinné povahy skutku je mlhavé, a nezbylo proto, než odkázati věc podle § 288 čís. 3 tr. ř. na soud prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozsoudil.

Citace:

Čís. 3498.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 332-334.