Č. 11910.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Nemocenská pojišťovna může uplatniti nárok z titulu ručení podle § 171 zák. č. 221/24 Sb. teprve, když se domáhala bezúspěšně placení na původním dlužníku.
(Nález ze dne 15. května 1935 č. 10788/33.) Prejudikatura: Boh. A 9456/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti zemskému úřadu v Bratislavě o ručení za pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si pojišťovna uložila podle § 171 zák. č. 221/24 Sb. záručním platebním příkazem ze 14. července 1927 Dru Josefu K. a Dru Arnoldu I. jako nástupcům v podniku Arnošta N. náhradu nedoplatku nemocenského a starobního pojistného za dobu od 1. července 1926 do 31. května 1927, úhrnem 1964,20 Kč. — Odvolání, jež oba jmenovaní podali z tohoto příkazu, okr. úřad v Humenném zamítl. Nař. rozhodnutím zem. úřad v Bratislavě toto rozhodnutí, jakož i uvedený platební příkaz zrušil.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí jest opřeno souřadně o dva samostatné důvody. Žal. úřad, vycházeje z právního názoru, že ručební povinnost nabyvatele závodu za pojistné, jež měl platiti předchůdce, normovaná v § 171 zák. č. 221/24 Sb., není solidární, zrušuje záruční platební výměr, vydaný proti zúčastněným stranám jako nabyvatelům závodu A. N. podle tohoto zákonného ustanovení, především z toho důvodu, že stěžující si pojišťovna neprokázala, že sporné pojistné není možno dobýti na jmenovaném jako původním dlužníku.
Proti tomu namítá stížnost, že jen ručení podle § 170 je subsidiární, nikoli však ručení podle § 171, které je ručením zvláštním, neboť vystupují-li v něm osoby, které za vzniku pohledávky nemocenské pojišťovny byly v určitém vztahu k závodu, nastupuje tu činitel úplně odlišný, totiž nabyvatel závodu sám. Vzhledem k tomuto druhu ručení není možno požadovati od pojišťovny, aby prokázala, že marně vymáhala pojistné na předešlém majiteli.
V obsahu této, nejasně formulované námitky, lze přece shledati stižní bod ve smyslu § 18 zák. o ss, kterým brojí stížnost proti právnímu názoru žal. úřadu, podle něhož ručební povinnost podle § 171 zák. č. 221/24 Sb. není solidární, a hájí stanovisko opačné. Touto spornou otázkou zabýval se nss již v nál. Boh. A 9456/31, ve kterém vyslovil a zevrubně odůvodnil právní názor, při kterém setrvává i v nynějším sporu, že ručení podle § 171 cit. zák. není ručením solidárním. Nejde-li o ručení solidární, pak předpokladem vzniku ručební povinnosti nabyvatele závodu podle tohoto předpisu jest, aby se věřitel marně domáhal pojistného, o něž jde, na svém předchůdci jako původním (hlavním) dlužníku. Požadavek tento plyne z právní povahy a pojmu ručení obyčejného, a contr. solidárního, při kterém jest ovšem právně irelevantní, zda ta či ona z osob solidárně ručících jest schopna dluh zaplatiti a je-li na ní dobytný. Při ručení solidárním jest totiž ponechána věřiteli úplná volnost, zda chce svoji pohledávku vymáhati na všech dlužnících solidárně ručících či jen na některých nebo na kterém z nich, neboť všichni ručí mu společně a nerozdílně. Tam však, kde není takovéto solidarity ručení, přísluší ručiteli t. zv. beneficium ordinis (dobrodiní pořadí), jehož podstata záleží v tom, že věřitel musí prokázati, že se domáhal své pohledávky marně na hlavním dlužníku dříve, než se obrátil na ručitele. Stížnost namítá proto bezdůvodně, že od pojišťovny nelze požadovati, aby prokázala, že se domáhala dlužného pojistného na předchůdci závodu A. N., jehož nabyli Dr. J. K. a Dr. A. I. jako jeho nástupci.
Žal. úřad pak vyslovil, že pojišťovna neprokázala, že pojistné, o něž jde, není možno dobýti na jmenovaném jako původním dlužníku.
Proti tomu namítá stížnost, že pojišťovna takový průkaz podala, a to zprávou notariátu v B. z 22. června 1927 a tvrdí, že podle ní A. N. a jeho manželka jsou úplně nemajetní, čímž chce patrně říci, že by jakékoliv nastupování proti nim nemělo úspěchu. Tvrzení stížnosti odporuje však obsahu řečené zprávy, neboť v ní se uvádí doslova toliko: »Skór menovaný (totiž A. N.) ani jeho manželka v K. žiadný majetok nemajú.« Obvodní notář potvrzuje zde tedy jen, že tyto osoby nemají žádného majetku v K., nikoli však, že by byli úplně nemajetné. Stížnost vkládá tedy do oné zprávy něco, co v ní potvrzeno není, ani z jejího obsahu nevyplývá, neboť z toho, že jmenovaní nemají žádného majetku v K., nelze logicky ještě dovoditi, že nemají ani žádného majetku jinde. Nelze proto stížnosti dáti za pravdu, že by cit. zprávou byl podán průkaz nutný jako předpoklad pro vznik ručební povinnosti dnešní zúčastněné strany ve smyslu § 171 zák. č. 221/24 Sb. Že by stěžující si pojišťovna podala takový průkaz nějakým jiným způsobem, stížnost vůbec netvrdí.