NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4216.

Vzdal-li se jeden obžalovaný opravných prostředků, prohlásiv, že trest přijímá, nepozbývá toto prohlášení platnosti ani tím, že obhájce všech obžalovaných ihned po onom prohlášení opověděl zmateční stížnost, neuváděje, za kterého z obžalovaných.
(Rozh. ze dne 23. června 1931, Zm I 157/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného Jana E-a do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle §§ 152 a 157 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
V zápise protokolu o hlavním přelíčení jest uvedeno po prohlášení rozsudku, že obžalovaný Jan E. trest přijímá, že obžalovaný Jindřich E. trest nepřijímá a že obhájce ohlašuje zmateční stížnost a žádá doručení písemného rozsudku. Po doručení opisu rozsudku provedli oba obžalovaní zmateční stížnost. Protokol o hlavním přelíčení je úředním dokladem o všech prohlášeních a tvoří podle § 271 tr. ř. plný důkaz o tom, co se za hlavního přelíčení událo. V souzeném případě jest správnost záznamu v protokolu o hlavním přelíčení, že obžalovaný Jan E. po prohlášení rozsudku výslovně trest přijal, mimo to potvrzena zprávou krajského soudu v Plzni. V tomto prohlášení obžalovaného Jana E-a, učiněném po prohlášení rozsudku, jest spatřovati vzdání se opravných prostředků, neboť přijetím trestu dal obžalovaný Jan E. určitě a jasně najevo, že uznává rozsudek i co do viny i co do trestu a že se jím necítí stižen v žádném směru (rozh. čís. 3123 sb. n. s.). Takové určité a jasné prohlášení, rovnající se vzdání se opravných prostředků, nelze později již odvolati, a nemohla jeho platnost a závaznost býti pozměněna tím, že obhájce obou obžalovaných po tomto prohlášení obžalovaného Jana E-a ihned ohlásil zmateční stížnost, neuváděje ani za koho, a že pak též obžalovaný Jan E. provedl zmateční stížnost v zákonné lhůtě. Bylo proto zmateční stížnost obžalovaného Jana E-a zamítnouti podle § 4 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 v neveřejné poradě, když tak neučinil již soud prvé stolice podle § 1 čís. 1 téhož zákona.

Citace:

Čís. 4216. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 353-354.