Čís. 356.
Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Tím, že skutek pachatelův spadá též pod hledisko účasti na zločinu pod- vodu, není vyloučeno, by byl podřaděn též pod trestní ustanovení lichevního zákona.
(Rozh. ze dne 3. února 1921, Kг I 586/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Chebu ze dne 30. června 1920, pokud jím byli uznáni vinnými přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Z důvodu § 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř. brojí zmateční stížnost manželů S-ových proti odsouzení pro přečin dle § 11, čís. 4 lichevního zákona. Skutek obžalovaného Arnošta F. možno prý po případě kvalifikovati jako padělání listin, v kterémžto případě tvořil by skutek manželů S-ových spoluvinu, pokud se týče nadržování zločinu podvodu. Žádným způsobem nelze však shledati v jednání stěžovatelů pouštění se do pletich, poněvadž tu není příčinné spojitosti s lichevním jednáním F-ovým a nijakého podílu stěžovatelů na jeho zisku. Pokud soud nalézací ohledné obžalovaného S-a vyslovuje přesvědčení, že tento dle množství cukřenek, jež Arnoštu F-ovi dal, musil seznati, že F. zamýšlí provozovati podloudný obchod s cukrem, označuje stížnost okolnost tu pro právní posouzení za bezvýznamnou a uplatňuje zvláště ještě důvod § 281 čís. 5 tr. ř., poněvadž pro výrok ten nejsou udány důvody. Především sluší poukázati na to, že rozsudek ohledně Františka S-a vůbec neodvozuje jeho vědomí o úmyslu Arnošta F-a, provozovati s cukrem podloudný obchod dle množství cukřenek, jež F-ovi dal, nýbrž že dotýčné odůvodnění týká se jen stěžovatelky Barbory S-ové, Než ani tato nemohla by s úspěchem uplatňovati nedostatek důvodů dle § 281 čís. 5 tr. ř. pro toto zjištění, ježto skutečnost, že Barbora S-ová dala F-ovi množství (60 kusů) cukřenek, odůvodněná doznáním jeho v předběžném řízení, jež soud nalézací věrohodným uznal, tvoří již o sobě odůvodnění pro přesvědčení soudu o vědomí S-ové o úmyslu F-ově, provozovati s cukrem, za cukřenky ty zjednaným, podloudný obchod, takže o naprostém nedostatku důvodů nemůže býti vůbec řeči. Že pak důvody ty nezdají se snad stěžovatelům postačitelnými pro přesvědčení soudu, neopodstatňuje důvodu § 281 čís. 5 tr. ř., jenž předpokládá, že vůbec udány důvody pro zjištění. Ohledně Františka S-a dovozuje soud jeho vědomost o úmyslu F-a z doznání tohoto v předběžném řízení. Po stránce meritorní však nevylučuje okolnost, že skutek stěžovatelů spadá snad pod hledisko účasti na zločinu podvodu, by bylo podřaděno též pod trestní ustanovení lichevního zákona, bylo-li jím krom právních statků, jež chrániti mají předpisy o podvodu, ohroženo neb poškozeno zaopatřování obyvatelstva předměty potřeby, zákonem lichevním zvláště chráněné. To pak v tomto případě zmateční stížnost marně béře v odpor. Soud nalézací odůvodnil a zjistil, že oba stěžovatelé umožnili svou nedovolenou činností, snad i všeobecnému zákonu trestnímu se příčící, vědomě podloudné obchodování F-ovo s cukrem, za cenu zvýšenou, že Barbora S-ová krom toho vědomě zvyšovala cenu cukru tím, že padělané cukřenky konsumentům po 3 K prodávala. Tím zjistil soud nalézací činnost, která pro nezákonitou svou povahu a vzhledem k tomu, že jí státní opatření o stejnoměrném zaopatřování obyvatelstva cukrem mělo býti a bylo rušeno, spadá zřejmě pod pouštění se do pletich ve smyslu § 11, čís. 4 lich. zákona, a jež vzhledem k tomu, že jí F-ův podloudný obchod s cukrem za cenu zvýšenou vědomě byl podporován a že též padělané cukřenky úplatně konsumentům byly prodávány, byla způsobilá, by jí ceny předmětu potřeby byly stupňovány. Nelze proto shledati pochybeným právní stanovisko rozsudku, jenž uznal stěžovatele vinným přečinem dle § 11 čís. 4 lich. zák., to tím méně, kdyžtě nějakého vlastního podílu na zisku spolupachatelově podstata pouštění se do pletich nevyžaduje.