NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 11552.

Živnostenské právo: Pojem živnostenské policie ve smyslu § 54 odst. 2 živn. ř. zahrnuje i zřetel k snadnosti a bezpečnosti veřejné dopravy, čili komunikace.
(Nález ze dne 20. listopadu 1934 č. 21314.)
Prejudikatura: Boh. A 10537/33.
Věc: Marie B. v R. (adv. Dr. Karel Paštika z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Trestním nálezem z 16. září 1931 uložil magistrát hl. m. Prahy Marii B. v R., dnešní st-lce, pro přestupek § 22 živn. ř. a §§ 7 a 8 vyhlášky magistrátu hl. m. Prahy z 25. srpna 1931 č. j. II A 38575/31 podle § 131 živn. ř. pokutu 300 Kč pro případ nedobytnosti vězení 30 dnů. Skutková povaha přestupku shledána v tomto: Při úřední revisi konané 14. září 1931 magistrátem hl. m. Prahy za součinnosti policejní stráže bylo zjištěno, že na Malém náměstí v Praze I. pod okny úřadu stál autobus značky N-XXIV-526 v hodinách odpoledních po dobu 20 minut s uzavřeným motorem, avšak bez všelikého dozoru, s otevřenými dveřmi. Výpověďmi svědků na místě samém bylo dále vyšetřeno, že s tímto autobusem provozuje periodickou dopravu osob Marie B. z R. na trati Roztoky—Praha, nemajíc k tomu potřebného živn. oprávnění. Shora uvedený autobus stál na Malém náměstí již po delší dobu a v pravidelnou dobu přijížděl a odjížděl z tohoto místa. Mimo to stál tento autobus na jiném stanovišti, než jest předepsáno v § 2 resp. 8. vyhlášky mag. hl. m. Prahy z 25. srpna 1931 č. j. II A 38575/31, kterou provedena byla podle § 54 odst. 2 živn. řádu živnostensko-policejní úprava živnosti dopravy osob autobusy v hl. m. Praze. Dle ustanovení této vyhlášky má autobus Marie B. státi na stanovišti autobusů periodických neb neperiodických doprav v Praze, J.-ského ulice. Tvrzení Marie B., že na základě koncese okr. úřadu Praha-venkov, znějící na oprávnění míti na veřejných místech v R. pohotově pro potřebu každého motorová vozidla, automobily a autobusy pro dopravu osob jest oprávněna též dovážeti své pasažéry do vnitřních čtvrtí Prahy, nemůže pro posouzení skutkové podstaty trestního činu padati v úvahu, ježto veškerá doprava osob autobusy provozovaná periodicky i neperiodicky jest v obvodě města Prahy upravena podle § 54 odst. 2 živn. ř. zvláště shora citovanou vyhláškou s platností od 1. září 1931, jejížto ustanovení jest Marie R. jako majitelka právě citované koncese povinna bezpodmínečně zachovávati. — — —
Výměrem z 17. února 1932 nevyhověl zem. úřad v Praze odvolání st-lčinu, poněvadž skutková podstata přestupku st-lce za vinu kladeného jest prokázána úředním zjištěním a pokud jde o použití stanoviště na Malém náměstí v Praze I., též jejím vlastním doznáním. K vývodům odvolání, že jest st-lka oprávněna dovážeti pasažéry na základě své koncese autodrožkářské i do vnitřních částí Prahy, podotčeno, že veškerá doprava osob autobusy provozovaná ať periodicky ať neperiodicky jest v obvodu města Prahy upravena vyhláškou vydanou na základě § 54 odst. 2 živn. ř. K námitce, že tato vyhláška jest nezákonná, ježto byla vydána z důvodů komunikačních a bezpečnostních, nikoliv však živnostensko-policejních, podotčeno, že obsah živnostensko-policejní úpravy podle § 54 živn. ř. není v zákoně vymezen a úřad jest tudíž povolán posouditi, které zájmy, v kterém směru a rozsahu vyžadují úpravy.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad trestní nález úřadu prvé stolice, kterým byla st-lka uznána vinnou dvěma přestupky a to jednak přestupkem § 22 živn. ř., jednak přestupkem §§ 7 a 8 vyhlášky mag. hl. m. Prahy z 25. srpna 1931 č. j. II A 38575/31.
Pokud jde o přestupek prvý, namítá stížnost vady řízení, které spatřuje v tom, že žal. úřad vůbec nezkoumal, zda st-lka provozuje periodickou dopravu osob, nýbrž to prostě tvrdí. St-lka má koncesi na dopravu osob s oprávněním míti na veřejném místě v R. pro potřebu obecenstva pohotově motorové vozidlo, ať automobil nebo autobus. Tuto dopravu provozuje tak, že pravidelně denně dopravuje školní děti do Prahy a zpět, avšak nikoliv v neděli a ve svátky, a dále děje se doprava školních dětí na předchozí objednávky rodičů dítek. Tyto dvě okolnosti vylučují prý periodickou dopravu, avšak žal. úřad jich nezjišťoval a v tom prý spočívá vada řízení.
Nss dal této námitce za pravdu.
St-lka popřela v odvolání k žal. úřadu, že by provozovala periodickou dopravu osob autobusem na lince Roztoky—Praha, dovozujíc jednak, že nejezdí periodicky, nemajíc určitého jízdního řádu, jednak že jezdí na objednávky, k čemuž prý jest oprávněna na základě koncese okr. úřadu Praha-venkov, znějící na právo míti na veřejném místě v R. pohotově pro dopravu osob motorové vozidlo. V nař. rozhodnutí se žal. úřad těmito námitkami vůbec nezabýval, spokojiv se konstatováním, že skutková podstata přestupku st-lce za vinu kladeného je prokázána úředním zjištěním. Odůvodnění toto jest však nedostatečné jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Nedostatkem tím byla st-lce ztížena obrana a nss-u znemožněno přezkoumati v této části zákonitost nař. rozhodnutí a jde tedy o vadu řízení podstatnou.
Vadou touto jest postiženo nař. rozhodnutí, i pokud se st-lce za vinu klade přestoupení § 7 vyhlášky mag. hl. m. Prahy z 25. srpna 1931 č. j. II A 38575/31, neboť ustanovení tohoto paragrafu, obsaženého v části vyhlášky jednající o periodické dopravě automobilové, lze použíti jen při periodické dopravě automobilové. Je-li stižen podstatnou vadou výrok žal. úřadu, že st-lka neprávem provozovala periodickou dopravu automobilovou, jest stižen vadou i výrok, že při této dopravě nešetřila ustanovení § 7 platného jen pro tuto dopravu.
Pokud jde o přestupek § 8 cit. vyhlášky (neperiodická doprava osob autobusy), který shledal žal. úřad v tom, že st-lka měla státi svůj autobus na jiném stanovišti než je předepsáno v § 2 resp. 8 cit. vyhlášky, vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost. Uznává, že podle § 54 odst. 2 živn. ř. jest oprávněn živn. úřad upraviti živnost dopravní po stránce živnostensko-policejní, a má za to, že jmenovitě §§ 1, 4 a 6 cit. vyhlášky jsou takovou živnostensko-policejní úpravou, nikoliv však §§ 2, 3, 7 a 8, poněvadž se tu upravuje výkon živnosti po stránce, která s živnostensko-policejní úpravou nemá co činiti. Důvodem této úpravy byly prý ohledy konkurenční, oficielně ohledy komunikační, tedy úzkost ulic v Praze a nebezpečí z toho plynoucí, avšak ohledy komunikační nemají prý se živnostensko-policejní úpravou nic společného a nemohou býti subsumovány pod ustanovení § 54 odst. 2 živn. ř.; ustanovení cit. vyhlášky o stanovištích a směrech příjezdů a odjezdů a následkem toho nař. rozhodnutí opírající se o tato ustanovení jest prý nezákonné.
O této námitce uvážil nss toto:
Cit. vyhláška magistrátu, obsahující řád pro živnost dopravy osob autobusy v hl. m. Praze, byla vydána podle § 54 odst. 2 živn. ř. Předpis tento praví, že kromě jiných i živnost dopravy osob je podrobena živnostensko-policejní úpravě, a to jak generelně tak i ohledně jednotlivých podniků živnostenských. Co jest rozuměti živnostenskou policií, není zde řečeno; odpověď na tuto otázku lze však vyčísti z ustanovení odst. 5 § 23 živn. ř., jenž ukládá živn. úřadu, aby již při udělování koncese k provozování kterékoliv živnosti v § 15 uvedené, tedy i živnosti dopravy osob, vzal zřetel na to, zdali proti zamýšlenému provozu není závady s hlediska policie bezpečnostní, mravnostní, zdravotní, požární anebo dopravní. Ochrana těchto tu vypočtených zájmů veřejných jest tedy obsahem péče živn. úřadu o způsob provozu živností čili obsahem živnostenské policie ve smyslu § 54 odst. 2 živn. ř. Pojem živnostenské policie zahrnuje tedy i zřetel k snadnosti a bezpečnosti veřejné dopravy čili komunikace. Totéž stanovisko zaujal nss též v nál. Boh. A 10537.
Namítá-li tedy stížnost, že ohledy policejně-komunikační, nemajíce s živnostenskou policií nic společného, nespadají pod ustanovení § 54 odst. 2 živn. ř., a že tudíž předpisy cit. vyhlášky o stanovištích (§§ 7 a 8) jsou nezákonné, nemá pravdu a námitka nezákonnosti je bezdůvodná.
Po stránce skutkové stížnost nevznáší žádných námitek proti zjištění žal. úřadu, že autobus st-lčin nestál v kritické době na místě jí podle § 8 cit. vyhlášky vykázaném. Zůstává tedy výrok, že se dopustila přestupku § 8 této vyhlášky, stížností nedotčen. Poněvadž však nař. rozhodnutím byl st-lce uložen trest za oba přestupky kumulativně a nař. rozhodnutí jest pokud jde o přestupek § 22 živn. ř. podstatně vadné, nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss v celém rozsahu.

Citace:

č. 4196. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 332-333.