Čís. 16314.

Byla-li exekuce odložena až do pravoplatného rozhodnutí o některé ze žalob uvedených v § 42 č. 5 ex. ř., nelze pokračovati v odložlené exekuci, dokud spor nebyl pravoplatně skončen, nýbrž byl ponechán jen v klidu, a to ani tehda, učiní-li návrh na pokračování v exekuci postupník, kterému byla vymáhaná pohledávka postoupena a jenž podle § 9 ex. ř. vstoupil na místo původního vymáhajícího věřitele do exekuce.
(Rozh. ze dne 17. září 1937, R II 415/37.)
Pravoplatným usnesením okresního soudu v B. ze dne 14. května, 1936 byla exekuce, vedená vymáhající věřitelkou spořitelnou, města B. proti povinnému Bedřichu B. pro 20590 Kč, odložena až do pravoplatného rozhodnutí o oposiční žalobě (§ 35 ex. ř.). K rozhodnutí dotčeného sporu nedošlo, ježto spor zůstal dne 30. října 1936 v klidu. Poté předložil Bohumil K. společně s původní vymáhající věřitelkou postupní listinu ze dne 28. května 1937, řádně ověřenou, podle níž mu vymáhaná pohledávka byla postoupena s tím, že vstupuje na místě původní vymáhající věřitelky spořitelny města B. do exekuce, a navrhl pokračování v exekuci. Exekuční soud uznal podle návrhu. Rekursní soud zamítl návrh na pokračování v exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Byl-li podle § 42 č. 5 ex. ř. povolen odklad exekuce až do pravoplatného rozhodnutí o některé ze žalob v řečeném: ustanovení uvedených, lze v exekuci takto odložené pokračovati zpravidla teprve po formální právní moci rozsudku zamítajícího žalobu (§ 411 c. ř. s.), a to bez zřetele na to, zda návrh na pokračování v exekuci učinil původní vymáhající věřitel, či zda jej učinila jiná osoba, která prokázala způsobem uvedeným v § 9 ex. ř., že vymáhaná pohledávka na ni přešla. Rekursní soud poukázal proto správně na to, že na stav exekučního řízení nemůže míti vlivu to, že vymáhaná pohledávka byla po vydání usnesení, povolujícího odklad exekuce až do pravoplatného skončení sporu vedeného povinným podle § 35 ex. ř. proti původní vymáhající věřitelce, postoupena nynějšímu vymáhajícímu věřiteli, ježto původní vymáhající věřitelka nemohla nynějšímu vymáhajícímu věřiteli postoupiti své právo v širším rozsahu, než měla sama. Stěžovatelovo tvrzení v dovolacím, rekursu, že pro něho jako neobmyslného postupníka nebylo z pozemkové knihy patrno žádné omezení stran vymáhání postoupené pohledávky, je v opravném, řízení nedovolenou novotou, neboť toho se stěžovatel v prvé stolici ve svém návrhu na pokračování v dražebním řízení vůbec nedovolával.
V souzeném případě jest jisto, že dotčený oposiční spor, z jehož podnětu byla exekuce podle § 42 č. 5 ex. ř. odložena, není ještě pravoplatně rozhodnut, a ježto exekuce byla usnesením okresního soudu v B. ze dne 14. května 1936 odložena až do pravoplatného rozhodnutí onoho sporu, nepochybil rekursní soud, zamítl-li návrh vymáhajícího věřitele na pokračování v exekuci. Na tom, co uvedeno, nic nemění, že strany vedoucí spor, o nějž jde, ponechaly jej podle § 170 c. ř. s. v klidu. Klid řízení má jen procesní právní účinky vytčené v §§ 168 a 169 c. ř. s., tedy zejména účinky přerušení řízení (§ 163 c. ř. s.) s výjimkami stanovenými v § 168 c. ř. s. Pro zjišťování, zda a jak snad byl oposiční spor mimosoudně vyřízen smírem, — což vymáhající věřitel tvrdí a povinný popírá —, není v tomto řízení místa.

Citace:

č. 16314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 210-211.