NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 584.

Třebas nebylo lze podřaditi jednání pachatelovo skutkové podstatě § 373 tr. zák., přichází v úvahu ještě všeobecný předpis § 335 tr. zák.
(Rozh. ze dne 24. října 1921, Kr I 365/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 1. března 1921, pokud jím obžalovaný sproštěn byl dle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin dle §§ 373, 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným přečinem dle § 335 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, brojící proti výroku, osvobozujícímu obžalovaného od obžaloby pro přečin dle §§ 373, 335 tr. zák. jest odůvodněna. Jisto jest sice, že v první řadě byl to usmrcený Antonín K., otec obžalovaného, sám, jenž, zacházeje neopatrně se zbraní, o níž se dříve nepřesvědčil, není-li nabita, smrt svou zavinil. Než ani obžalovaného nelze důvodně uznati viny prostým, že by vlastní neopatrností nebezpečí, vzešlé z neopatrnosti otcovy, nebyl zvětšil. Ani on nepřesvědčil se spolehlivě, zda není opakovací pistole italského původu, tedy systému zde nevšedního, kterou v bytě svých rodičů na stůl položil, nabita a nevybídl otce k opatrnosti, když tento pistoli v jeho přítomnosti do rukou vzal a neopatrně s ní zacházel. Ovšem staví se rozsudek, vycházeje ze zjištění, že obžalovaný pokládal pistoli za nenabitou, poněvadž magacínek s náboji uschován byl ve zvláštní schránce koženého pouzdra na pistoli, na stanovisko, že obžalovaný mohl pokládati důvodně pistoli za nenabitou. Avšak okolnost ta vylučuje toliko, by opomenutí obžalovaného podřaděno bylo specielnímu ustanovení § 373 tr. zák., nikoli však, aby nebylo podřaděno všeobecnému ustanovení § 335 tr. zák., dle něhož bylo nebezpečí neopatrností pachatelovou přivoděno nebo zvýšeno. Smrtelný výsledek, nastavší v tomto případě, dokazuje bezpečně, že okolnost, pro kterou dle zjištění soudu obžalovaný pokládal pistoli za nenabitou, neposkytovala spolehlivé záruky pro tuto domněnku a že nesprávným jest proto názor rozsudku, že obžalovaný mohl důvodně pokládati pistoli za nenabitou. Je-li však tomu tak, dlužno shledati neopatrnost dle § 335 tr. zák. trestuhodnou a spolu s vlastní neopatrností Antonína K. staršího smrt tohoto přivodivší v tom, že obžalovaný, nepřesvědčiv se dříve spolehlivě o skutečném stavu zbraně, tuto prostě na stůl položil, kde osobám neopatrným, neb spoléhajícím se na opatrnost obžalovaného stala se přístupnou, a otce svého ani k opatrnosti nevybídl. Dle toho jest výrok osvobozující obžalovaného od obžaloby protizákonným.

Citace:

č. 584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 404-405.