České právo. Časopis Spolku notářů československých, 17 (1935). Praha: Spolek notářů československých, 89 s.
Authors:
= České právo, 17 (1935)
PDF
Dr. Otto Hýbl, Brno:

Poznámka k promlčení nároků nepominutelného dědice.


Byl-li nepominutelný dědic vyděděn, aniž by se tak stalo z důvodů zákonem vyjmenovaných, má dvojí možnost. Byl-li pominut vůbec, může se domáhati svého povinného dílu žalobou určovací, na určení práva na povinný díl. Byl-li zkrácen v užším slova smyslu, může vznésti žalobu zjišťovací a žádati doplnění povinného dílu.
Kromě těchto dvou případů zná ještě zákon ustanovení o zkrácení nepominutelného dědice darováním nepřiměřeným a obvyklou míru přesahujícím (Übermässige Schenkung): Takové darování jest napadnouti rovněž žalobou (Querela inofficiosae donationis). Podle § 1487 o. z. o. nutno povinný díl uplatňovati ve lhůtě 3 roků ode dne úmrtí zůstavitele.
Nepominutelný dědic jest v posledním pořízení zůstavitele odkázán na povinný díl. Projednáním pozůstalosti se zjišťuje stav poz. jmění a kvóta na povinný díl připadající. Nic nebrání skončení poz. řízení, poněvadž jakékoliv jiné zjišťování v tomto směru není předmětem projednání pozůstalosti, nýbrž věcí případného sporného řízení.
Ani skončení projednání pozůstalosti nemůže býti zárukou toho, že nebudou později zjištěny okolnosti, dosud skryté, avšak pro posouzení stavu jmění, jakožto pokladu pro výpočet povinného dílu, rozhodné.
Jest v takovém případě nepominutelný dědic vyloučen z uplatňování svých nároků vůči dědici prostě tou. okolností, že uplynula tříletá promlčecí lhůta? Nastoupí-li ovšem žalobou na doplnění povinného dílu, jest nutně takováto žaloba ohrožena a ztracena uplatněním námitky promlčení.
Dejme tomu, že nepominutelný dědic, odkázaný
v posledním pořízení zůstavitele na povinný díl, bez
jakéhokoliv obmezení, zjistí však po uplynutí 3 roků
od úmrtí zůstavitele, tedy po uplynutí promlčecí doby,
že stav jmění pozůstalostního, jakožto podkladu pro
výpočet povinného dílu, při projednání pozůstalosti
byl vadně zjištěn, a to proto, jelikož nedošlo k započtení některého plnění podle § 787 a 789 o. z. o.
Projednání pozůstalosti bylo nesporným řízením
ukončeno.
Svoje nároky může nepominutelný dědic uplatňovati buď cestou dohody s dědici a nedojdeš i к ní, tedy
jedině pořadem práva. Nemůže ovšem žádati doplnění
povinného dílu, nýbrž musí podati žalobu, v níž žádá,
aby uznáno bylo právem, že žalovaný — dědic — jest
povinen trpěti za účelem správného výpočtu povinného
dílu, aby do jmění pozůstalostního bylo vpočteno
nově zjištěné plnění, které, kdyby bývalo bylo známo
v době projednání pozůstalosti, by podléhalo předpisům o vpočtení do pozůstalostního jmění.
Ustanovení § 775 a 1487 o. z. o. nelze v tomto případě při posuzování přípustnosti žaloby použíti, poněvadž se nejedná o zkrácení nepominutelného dědice. Zůstavitel učinil naopak opatření, které činí zadost vůli zákona, chránícího zájem nepominutelného dědice.
Odkázal nepominutelného dědice na povinný díl.
Žaloba tedy uplatňuje, že nepominutelný dědic byl
zkrácen nikoliv zůstavitelem a jeho opatřením, nýbrž dědicem při výpočtu povinného dílu. Jedná se o to, že nebyl vzat zřetel na plnění podle § 785 násl. případně kollaci podle § 788 o. z. o. Opomenutím vpočtení došlo ke zmenšení poz. jmění, pokud mělo tvořiti základ pro výpočet povinného dílu. Jedná se tedy pouze a jedině o korekci chybného výpočtu a nikoliv tedy o doplnění povinného dílu ve smyslu § 755 o. z. o.
Otázka přípustnosti žaloby jest jistě jasna. Ovšem jiná jest otázka meritorního posouzení věci. Zde dojde zajisté k uplatnění. § 790 o. z. o.
Další otázkou jest ovšem, zda soudce bude při věcném posouzení vykládati první větu § 790 o. z. o. striktně, totiž že započtení do povinného dílu musí býti zůstavitelem výslovně nařízeno.
K tomu jest podotknouti, že zůstavitel nemusí jedině v posledním pořízení expresis verbis tuto svoji vůli vyjádřiti, nýbrž ji i jiným způsobem dáti najevo. Směrodatnými mohou býti i okolnosti to které plnění zůstavitelovo, spadající pod ustanovení o vpočtení, provázející. V takovém případě není ani třeba, aby zůstavitel projevil svoji vůli k vpočtení přímo.
Úvahy o tom lze však úspěšně rozvinouti pouze na praktických případech.
Citace:
Poznámka k promlčení nároků nepominutelného dědice.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 7, s. 65-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).