NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3645.

Vynesl-li soudce v době svého přidělení k jinému soudu rozsudek ve sporu, jejž u svého soudu osobně projednal, nebyl rozsudek vynesen soudcem k tomu neoprávněným.
(Rozh. ze dne 26. března 1924, Rv I 1482/23.)
Žalobě o 3 000 Kč procesní soud prvé stolice (okresní soud v K.) vyhověl, odvolací soud rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Zmatečnost dle §§ 477 čís. 2 a 3 a §u 503 čís. 1 c. ř. s. spatřuje dovolatel v tom, že rozsudek vynesen byl soudcem drem L-em, který byl v čas vynesení rozsudku přidělen jinému soudu (okresnímu soudu v T.). Především poukázati jest k tomu, že, jak patrno z věstníku min. spravedlnosti pro rok 1923, okresní soudce Dr. L., spor tento projednavší, nebyl přeložen k okresnímu soudu v T. Od přeložení dlužno však rozeznávati pouhé dočasné přidělení soudce k jinému soudu dle §u 46 odstavec druhý zák. o org. s. Soudce, jinému soudu pouze přidělený, nepřestává býti samosoudcem soudu, pro nějž jest jmenován, a neztrácí jurisdikce, dle §u 5 j. n. pro tento soud mu propůjčené. Vynese-li tedy takovýto soudce v době svého přidělení k jinému soudu rozsudek ve sporu, který u svého soudu osobně projednal, nelze mluviti o tom, že rozsudek vynesen byl soudcem k tomu neoprávněným. Není tu tedy vytýkané zmatečnosti.

Citace:

č. 3645. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 434-435.