NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4249.

Policejní řízení trestní (Slovensko): * Rozhodnutí policejního trestního soudce, kterým podle § 43 polic. trestního řádu přiznáno bylo odškodné ve výši nad 100 K, jest pro nepříslušnost jeho zmatečné, není-li náhradní nárok takový specielním předpisem právním odkázán k policejnímu trestnímu řízení.
(Nález ze dne 19. prosince 1924 č. 22545).
Věc: Štefan A. v T. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran trestního nálezu pro přestupek zákona o falšování potravin.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím st-li uložena byla náhrada škody 20300 Kč, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad rozsudek župního úřadu v Nitře, jímž st-l byl uznán vinným přestupky proti § 1 zák. čl. XLVI z r. 1895, kterých se dopustil tím, že vyráběl a přiváděl do obchodu mouku, neodpovídající zákonným předpisům, a odsoudil jej na základě bodu a) a c) § 3 zák. čl. XLVI z r. 1895 s upotřebením § 21 zák. čl. XL z r. 1879 k 600 K pokuty hlavní, 400 K pokuty vedlejší a v případě nedobytnosti k 30 resp. 20dennímu vězení, dále k zaplacení 60 K a konečně k náhradě odškodného 20300 K ve smyslu § 3 nař. hospodářského úřadu pro Slovensko.
O stížnosti proti tomu podané uvažoval nss: — — — — —
Pokud se st-l obrací proti oné části nař. rozhodnutí, v níž mu bylo uloženo, jménem odškodněného zaplatiti státnímu obilnímu ústavu 20300 Kč, musil nss z moci úřední nejprve uvažovati o otázce příslušnosti žal. úřadu k výroku tu naříkanému.
Žal. úřad opřel svůj výrok o § 43 uh. polic. řádu, jenž stanoví, že poškozený může před policejním soudcem uplatňovati nárok na náhradu škody vyplývající z přestupku proti obviněnému, pokud cena tohoto nároku nepřesahuje 100 K, vyjímaje případy uvedené v odst. 4., v nichž zvláštním předpisem právním jest pohledávka z náhrady škody bez rozdílu výše odkázaná k policejnímu trestnímu řízení, anebo nařízeno, aby o náhradních nárocích s přestupkem souvisejících bylo rozhodnuto společně s trestní věcí. Že by o takový případ šlo, žal. úřad v nař. rozhodnutí neuvedl a také toho nss neshledal.
Uvedený předpis § 43 polic. trest. řádu nezůstavuje žádné pochybnosti o tom, že kompetence polic. soudce jest v rozhodování o adhesních nárocích soukromoprávních omezena toliko na případy, že nároky toho druhu nepřesahují 100 K, kdežto jinak, že vzniká kompetence řádných soudů civilních. Je-li tomu tak, jest rozhodnutí polic. trest. soudu, opřené jedině o cit. § 43, jímž bylo přiznáno odškodnění nad 100 K, zmatečné z důvodu jeho absolutní nepříslušnosti.
Avšak právě o takový případ v daném případě beze sporu jde. Se zřetelem k tomu nutno uznati nař. rozhodnutí, pokud odsuzuje st-le k náhradě škody 20300 K, za zákonné a zrušiti je dle § 7 zák. o ss. V ostatním bylo však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1059-1060.