NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1862.

Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n. proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních.
V tom, že bylo vyhrožováno dělníkům stávkokazům, že budou zapsáni v černé knize, nelze spatřovati zločin vydírání ve smyslu §u 98 b) tr. zák., nýbrž pouze přestupek §u 1 zákona.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1925, Zm II 337/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 14. dubna 1924, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle §§ů 5, 7, 239 a 305 tr. zák., zločinem podle §u 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky, přečinem podle §u 18 čís. 2 zákona na ochranu republiky, a zločinem podle §u 98 b) tr. zák. Podle §u 290 tr. ř. zrušil výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 98 b) tr. zák., jakož i výrok o trestu obžalovaného a výroky s ním související a uznal na místě tohoto zločinu obžalovaného vinným přestupkem podle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že dne 27. července 1923 v S. Marii O-ové, Aloisii O-ové, Klotildě F-ové, Anežce I.-ové, Josefě B-ové a Marii S-ové pohrozil újmou na těle, svobodě, cti a majetku, chtěje tím bezprávně na nich vynutiti, by opustily práci, pokud se týče nedostavily se do práce a připojily se k stávkujícímu dělnictvu.
Důvody:
Při projednávání zmateční stížnosti shledal zrušovací soud, že nalézací soud použil nesprávně trestního zákona v neprospěch obžalovaného, ve směru zločinu veřejného násilí podle §u 98 b) tr. zák. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný dne 27. července 1923 v době, kdy na S-sku trvala stávka zemědělských dělníků, tázal se několika dělnic, jdoucích do práce, zda budou pracovat, když jest stávka, a že dodal, jak jim bude, když přijdou do města a lidé budou na ně ukazovat prstem se slovy: »To jsou stávkokazi. Tady máte hladovci«. Zjišťuje dále, že obžalovaný vyhrožoval dělnicím, že budou zapsány v černé knize, že bude demonstrace a že demonstranti za nimi přijdou na sýpku a vypudí je, a že dělnice jedině ze strachu, aby nebyly zapsány v černé knize a aby je demonstrující stávkující dělnictvo nevyhnalo ze sýpky, nešly následkem řeči obžalovaného pracovat. V tomto zjištěném jednání obžalovaného spatřuje nalézací soud — zejména vzhledem k tomu, že v rozhodné době byla ještě celá veřejnost pod dojmem teroristických činů a násilí nejhoršího rázu, spáchaného různými politickými stranami, skutkovou podstatu zločinu veřejného násilí podle §u 98 b) tr. zák. Než zrušovací soud nemůže za zjištěných okolností ve výrocích obžalovaného shledati tak intensivní tlak na vůli dělnic, jaký předpokládá § 98 b) tr. zák., mluvě o vyhrůžce, již klade na roveň přímému násilí a kvalifikuje jako zločin veřejného násilí. Vzhledem k celému vystoupení obžalovaného sluší spíše v tomto způsobu nátlaku na dělnice, by nešly do práce, spatřovati jednání, odpovídající skutkové podstatě přestupku útisku podle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., jenž liší se od zločinu podle §u 98 b) tr. zák. právě menší intensitou (použitých prostředků, a, mluvě o »pohrožení«, klade je na roveň pouhému zlému nakládání a způsobení újmy. Bylo tudíž dotyčný výrok nalézacího soudu podle §u 290 tr. ř. z moci úřední jako zmatečný (§ 281 čís. 10 tr. ř.) zrušiti a obžalovaného uznati místo zločinu podle §u 98 b) tr. zák. vinným toliko přestupkem podle §u 1 zákona o útisku.

Citace:

č. 11689. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 652-653.