Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15041.
Nejde o nezákonnost, jestliže nižší soudy zamítly žádost o rozluku manželství podle § 17 rozl. zák. proto, že rozsudek rozvodový byl vydán na základě návrhu obou stran na rozvod manželství od stolu a lože a jen na základě skutečností, jež obě strany navzájem doznaly.
(Rozh. ze dne 13. března 1936, R I 196/36.)
Nižší soudy zamítly návrh manželův, aby manželství jeho bylo rozloučeno podle § 17 rozl. zák. proto, že rozsudkem rozvodovým, o nějž stěžovatel svou žádost o rozluku opřel, byl vysloven sice rozvod po kontradiktorním řízení z viny obou manželů, avšak procesní soud zjistil rozvodové důvody na základě skutkových okolností oběma stranami navzájem doznaných. Důsledkem toho nešlo vpravdě o rozvod nedobrovolný, nýbrž o zastřený rozvod dobrovolný, který nemůže býti podkladem pro žádost za rozluku podle § 17 uvedeného zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pojem »nezákonnosti« rozhodnutí byl čl. V. čís. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934 čís. 251 Sb. z. a n. vyložen v ten smysl, že podle § 46 odst. 2 zák. čís. 100/31 jest nezákonné takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito. Nestačí tedy jen výklad zákonného předpisu, jehož obsah a dosah je pochybný. Skutkové předpoklady nižších soudů odpovídají rozvodovým spisům. Žalovaná manželka, která původně navrhla zamítnutí žaloby, připojila se po provedení části navržených důkazů k návrhu manželovu na rozvod pro nepřekonatelný odpor proti manželovi; rozvodový rozsudek je skutečně opřen jen o skutkové okolnosti, které byly manžely navzájem doznány. Vyvodily-li z tohoto postupu manželů nižší soudy, že tu bylo zakryté uznání návrhu na rozvod, jejž učinily obě strany, a zamítly-li následkem toho žádost manželovu o rozluku podle § 17 rozl. zák. (které manželka odporuje), nelze v tom shledati nezákonnost ve vyloženém smyslu čl. V. čís. 1 zák. čís. 251/34, neboť i nejvyšší soud v rozh. čís. 11498 Sb. n. s. vyslovil, že § 17 rozl. zák. předpokládá rozvod bez souhlasu druhého manžela a že by nebylo lze žádati za rozluku na základě dobrovolného rozvodu, zahaleného pouze ve formu uznávacího rozsudku. Zde sice nejde o rozsudek pro uznání v pravém slova smyslu (§ 395 c. ř. s.), ale došly-li nižší soudy k souhlasnému závěru, že následkem souhlasu obou manželů s rozvodem jde o zakryté uznání, nelze říci, že se tento příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona.
Citace:
č. 6819. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 355-357.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).