NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6521.

Pozemková reforma.
Nelze vésti exekuci zabavením a přikázáním k vybrání nároku dlužníkova proti Státnímu pozemkovému úřadu na vydání přídělové listiny.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1926, R I 1070/26.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením a přikázáním k vybrání nároku dlužníkova proti Státnímu pozemkovému úřadu na vydání přídělové listiny, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost, jsouc si patrně vědoma, že možno exekuci k dobytí pohledávky peněžité vésti jen způsobem v exekučním řádu předepsaným a na předměty tamže uvedené, tedy na nemovité věci (§§ 87—248), na movité věci (§§ 249—280), na peněžité pohledávky (§§ 290—324), na nároky na vydání hmotných věcí (§§ 325—329) neb na jiná majetková práva (§§ 330—345) a na nic jiného, ježto, co pak ještě následuje, nejsou již exekuce pro peněžité pohledávky, nýbrž pro nároky na jednání a opomenutí (§§ 346—369), mezi něž patří i exekuce dle §u 350, snaží se navrhovanou exekuci zabavením dlužníkova nároku na vydání přídělové listiny přizpůsobiti vůbec nějakému způsobu exekuce a zvolila k tomu způsob § 350 ex. ř., který stanoví, jak se provádí exekuce pro nárok znějící na zřízení, provedení, omezení nebo zrušení knihovního práva, ale v tom se mýlila, neboť vymáhající strana nemá takového nároku, nýbrž nárok její zní na peněžitou sumu, a je tedy přípustná exekuce jen na některý ze shora uvedených předmětů, buď na nemovité nebo movité věci, nebo na peněžité pohledávky dlužníkovy nebo na nároky na vydání hmotných věcí nebo na jiná majetková práva dlužníkova, mezi něž by ovšem spadala i držební a užívací práva povinné strany k nemovitosti (§ 331 ex. ř.), nikoli však nárok povinné strany na vydání přídělové listiny. Tento by se mohl zařaditi jen pod nárok na vydání hmotných věcí (§§ 325—329 ex. ř.), ale tu se myslí věci, které jsou věcmi ve smyslu národohospodářském, slouží přímo nebo nepřímo k ukájení lidských potřeb, jak na to výslovně po- ukazuje § 285 obč. zák. a jak je myslí i § 292 téhož zák., mluvě o věcech hmotných, nikoli nemyslí se však důkazní listiny, které tedy nepatří mezi předměty v exekučním řádě uvedené, z nichž věřitel peněžité pohledávky může uspokojení své pohledávati, nýbrž by to mohl býti jen nárok, k jehož důkazu ony slouží, tedy v daném případě ne přídělová listina, nýbrž nárok povinné strany na příděl, na vydání nemovitostí v ní přidělených. Toho však návrh nežádá, nýbrž vymáhající strana výslovně uznává, že povinná strana přidělené nemovitosti již odevzdány má a na nich hospodaří. Přídělová listina jest listinou, vysvědčující disposiční akt Státního pozemkového úřadu, zvaný rozhodnutím o přídělu (§ 27 příděl. zák.) neboli zkrátka přidělením. Tím však, že by se listina ta vydala vymáhající straně na místo straně povinné, jak si to stěžovatelka představuje, nedošla by tato nikterak uspokojení, ale ona ani neudává, kterak by potom její uspokojení z této exekuce (zabavením listiny) nastati mělo a mohlo, t. j. jak by zabavený nárok dlužníkův na vydání listiny měl býti zpeněžen; to by se vždy mohlo jednati jen o zpeněžení nároku na vydání nemovitosti nebo, je-li nemovitost již vydána, o zpeněžení nemovitosti samé. Stěžovatelka si to patrně představuje docela jinak, totiž tak, že by pak dala vtěliti právo vlastnické pro dlužníka a současně pro sebe právo zástavní proti němu, ale tento postup nezná ani exekuční, ani knihovní řád (§§ 21—24 a 77—79 kn. zák.), neboť, i kdyby se § 78 knih. zák. vztáhl oproti praxi býv. víd. nejv. soudu i na případ exekuce, není nikde poskytnut v zákoně prostředek, jímž by věřitel domáhati se mohl exekuční cestou nabytí listiny, umožňující vklad vlastnického práva dlužníkova, nýbrž vždy je věřiteli k službám jen exekuce zabavením nároku na vydání nemovitosti podle §§ 325 a 328 ex. ř., kde se pak nemovitost může prodati exekučně i bez vkladu dlužníkova vlastnictví (§ 328, druhý odstavec ex. ř.), nebo, je-li nemovitost, jako zde, dlužníku již vydána a jen chybí vklad jeho vlastnického práva, je k službám exekuce zabavením a zpeněžením dlužníkových držebních a užívacích práv podle §§ 331, 332 ex. ř., takže vždy jest o věřitele postaráno a věřitel nemá cesty stěžovatelkou nastoupené vůbec potřebí. Co se týče §u 350 ex. ř., jehož se stěžovatelka dovolává, nejen že nejde o nárok, pro jaký způsob exekuce v něm poznačený jest předepsán, nýbrž ani způsob exekuce stěžovatelkou navrhovaný nesrovnává se se způsobem tam předepsaným. Jedině možným způsobem exekuce za dané situace by byla exekuce dle §u 331 ex. ř. zabavením a zpeněžením držebních práv dlužníkových, který stěžovatelka nenavrhovala, a o němž tedy nemůže býti jednáno. Aby však stěžovatelka nebyla uvedena v omyl a nedomnívala se, že by, kdyby návrh na zabavení držebních práv dlužníkových učinila, musilo jí býti vyhověno, výslovně se podotýká, že ovšem musilo býti ukázáno, že jedině právně přípustnou exekucí by byla exekuce podle §u 331 ex. ř., když mělo býti dolíčeno, že exekuce stěžovatelkou navrhovaná je právu neznáma, že však v projednávaném případě, kde jde o exekuci na majetek přidělený, nastává vždy ještě další otázka, zda exekuce dle exekučního řádu přípustná je přípustná i také podle zákona přídělového, jenž jednak přímo sám předpisuje jistá omezení exekuce na přidělenou půdu (§ 36 a násl. příděl. zák. při nedílu), jednak dopouští, ba přímo ukládá Státnímu pozemkovému úřadu, by v přídělové listině stanovil vhodná omezení práva přídělcova (§ 23 příděl. zák.), k čemuž všemu srovnati dlužno i předpisy zákona úvěrového, a že tedy nelze povolovati exekuci, která by byla na odpor těmto přípustným omezením přídělcova práva, jež Státní pozemkový úřad v budoucí přídělové listině stanoviti může.

Citace:

č. 6521. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 712-714.