NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 3070.

Intervence náměstka obecního starosty jako zástupce obce při měření pozemku nebyla skončena a nepozbyla povahy konání úřadu (§ 68 tr. zák.) již tím, že zaměřování samo bylo již skutečně tohoto, nýbrž mohla jako úřední výkon trvati i po skončení měření, pokud zástupce obce pokládal svoji osobní přítomnost na místě samém za nutnou neb aspoň účelnou.
(Rozh. ze dne 2. února 1928, Zm I 702/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se číselně důvodu zmatku čís. 5 § 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá povšechně, že rozsudek nedává jasné a úplné odpovědi na otázku, zda jsou naplněny stěžejní znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl obžalovaný vinným uznán, a že, pokud rozsudek odpověď na dotyčné otázky dává, neodůvodňuje jí řádně a v souhlasu se spisy. Její podrobné vývody přicházejí však z části v úvahu jako věcné uplatňování důvodu hmotněprávní zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., důvod zmatku podle čís. 5 téhož § je jimi doličován jen porůznu a to vesměs bezdůvodně. Tomu je tak především, pokud zmateční stížnost vytýká, že v rozsudku nejsou uvedeny důvody pro zjištění, podle něhož byl Jan M. jako zástupce obce starostou obce pověřen, by intervenoval při vyměřování pozemku, jehož se starosta sám súčastniti nemohl, jsa zaneprázdněn ve své živnosti. Nacházíť zjištění to plnou oporu ve zprávě obecního úřadu ve S. H. ze dne 2. října 1927, která je v rozhodovacích důvodech uvedena výslovně mezi prameny rozsudkových zjištění a z nichž je ono zjištění převzato téměř doslovně. Tvrzení zmateční stížnosti, že ze zprávy té není zřejmo, že při vyměřování ze dne 12. září 1926 měla býti činnou zvláštní komise, není správné, neboť ve zprávě se uvádí, že při usnášení se obecního zastupitelstva o odprodeji dotyčného obecního pozemku Františku P-ovi bylo zároveň řečeno, že »než ing. bude vyměřovati, dostaví se na místo stavební komise«; ve zprávě pak se připomíná, že se to také stalo: Pochybnostmi, které (ostatně vzhledem k dalšímu obsahu zprávy věcně zcela bezdůvodně) vyslovuje zmateční stížnost ve příčině otázky, zda se zpráva týče právě děje ze dne 12. září 1926, není však důvod zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. doličován v žádném z oněch směrů, ve kterých jej stížnost uplatňuje, netřeba se tudíž obírati jimi podrobněji. Než i další výtky činěné rozsudku zmateční stížností jeví se bezpodstatnými jak po stránce skutkové tak i právní. Rozsudek zjišťuje o Janu M-u nejen, že je náměstkem obecního starosty, nýbrž dále též, že byl starostou obce jako zástupce obce pověřen, by při zaměřování obecního pozemku, který měl z usnesení obecního zastupitelstva bytí odprodán Františku P-ovi, intervenoval vzhledem k tomu, že starosta, byv tehdy jinak zaneprázdněn, sám se vyměřování súčastniti nemohl. Podle § 52 obecního zřízení pro Čechy (zákona ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. čs.) mají obecní radní podporovati představeného obce v řízení všech věcí přikázaných obecnímu představenstvu a v dozoru nad nimi a mají věci přidělené jim představeným obce vykonávati podle jeho nařízení a pod jeho zodpovědností. Je-li představený obce zaneprázdněn, zastupují ho obecní radní v pořadí, v němž byli zvoleni. O tom, že náměstek obecního starosty přichází v tom směru v prvé řadě v úvahu, nelze zajisté pochybovati. Podle shora uvedeného rozsudkového zjištění šlo však rozhodného dne právě o jeden z oněch případů, pro něž ukládá předpis § 52 obecn. zříz. obecním radním včetně náměstka obecního starosty povinnost zastupovati starostu obce v obecních záležitostech, při čemž tím, že podle onoho zjištění byl M. jako zástupce obce od jinak zaneprázdněného starosty obce onou intervencí pověřen, bylo vyhověno jak řečenému předpisu tak i požadavku zmateční stížnosti, by se řečenému bylo dostalo k obstarání dotyčné záležitosti zvláštního zmocnění. Úkol naň oním pověřením se strany obecního starosty vznesený, splnil však řečený jíž tím, že byl při měření pozemku jako zástupce obce osobně přítomen, je proto zmateční stížnost v neprávu především, pokud vytýká, že prý rozsudek ani nezjišťuje ani nepopisuje, v čem záleželo úřední jednání Jana M-a. O obžalovaném zjišťuje rozsudek nejen, že znal M-a jako náměstka obecního starosty a věděl, že pozemek, o jehož vyměřování tehdy šlo, je pozemkem obecním, nýbrž zjišťuje dále, že obžalovanému bylo také známo, že se má část tohoto pozemku odprodati Františku P-ovi. Tato zjištění opravňovala ve svém souhrnu nalézací soud k rozsudkovému závěru, podle něhož obžalovaný věděl, že Jan M. vykonává svůj úřad (jako náměstek obecního starosty, pokud se týče jako zástupce obce) nebo vrchnostenský příkaz, jeví se tudíž zcela bezpodstatnou také další výtka zmateční stížnosti, že se prý rozsudek dokonce ani řádně nezabýval otázkou, zda si byl obžalovaný vědom toho, že se M. nachází ve výkonu úřední funkce. Podle dalších rozsudkových zjištění prohlásil obžalovaný, když osudného dne přišel k M-ovi a Ing. Čeňku T-ovi, který měřil dotyčný pozemek, že si nepřeje, by »to« posléz jmenovaný měřil, že to podá nahoru, takhle že on to nechce. Tato zjištění skytala nalézacímu soudu dostatečnou oporu pro další rozsudkový závěr, podle něhož obžalovaný činy, odpovídající pojmu skutečného násilného vztažení ruky ve smyslu § 81 tr. zák. předsevzal proti M-ovi v úmyslu, by jimi úřední výkon řečeného zmařil, by ho totiž přiměl k tomu, by při měření, jehož si obžalovaný nepřál, neintervenoval. Je tedy zmateční stížnost v neprávu též, pokud vytýká, že prý rozsudek vlastně vůbec nezjišťuje, k čemu se nesl úmysl obžalovaného a že v něm zůstává nerozřešenou zejména otázka, zda měl obžalovaný úmysl zmařiti úřední výkon M-ův. Tvrzení zmateční stížnosti, že z celého obsahu spisů jest zřejmo, že se při rozhodném ději vybila dlouholetá vzájemná nevraživost mezi obžalovaným a M-em, není však než podle §§ 258 a 288 čís. 3 tr. ř. nepřípustným brojením proti rozsudkovému zjištění, podle něhož bylo úmyslem obžalovaného zmařiti úřední výkon M-ův, kteréžto tvrzení neobstojí ani jako uplatňování důvodu zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. již vzhledem k tomu, že ve zmateční stížnosti nejsou jednotlivě uvedeny spisy, pokud se týče výsledky hlavního přelíčení, které zůstaly při řešení oné otázky v rozsudku nepovšimnutými a neuváženými.
Nejasným shledává posléze zmateční stížnost rozsudek proto, že se v jeho rozhodovacích důvodech zjišťuje sice na základě svědeckého údaje Ing. T-a, že v době, když došlo k vyvrcholení výstupu mezi obžalovaným a M-em, byl svědek s měřením vlastně již hotov a nepotřeboval nic více zjišťovati, rozsudek však dospívá přes to k závěru, že M. konal v době skutků obžalovaného svůj úřad. Zmateční stížnost namítá, že jako pouhý náměstek obecního starosty mohl M. podle předpisů obecního zřízení býti delegován jen k určitému úřednímu úkonu a že ochrany vrchnostenské osoby podle § 68 tr. zák. požíval jen po dobu tohoto úkonu tak, že, byl-li Ing. T. podle onoho rozsudkového zjištění v době výstupu již hotov s měřením, k němuž byl M. delegován, byl ukončen též jeho úřední výkon, obžalovaný nemohl tedy již výkon ten zmařiti a čin, jím v tom směru zamýšlený, byl by již předem býval bezúspěšným. Výtce, která zřejmě přichází v úvahu jako námitka, že nalézací soud také v tomto směru posoudil případ způsobem právně mylným, činícím rozsudek zmatečným podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Rozsudek rozlišuje ve svých rozhodovacích důvodech přesně a zároveň i správně mezi výkonem měření samotného Ing. T-a s jedné strany a intervencí náměstka obecního starosty Jana M-a jako zástupce obce při tomto měření se strany druhé. O měření samotném praví se tam výslovně, že jeho výkon úředním jednáním nebyl, že však jím byla intervence M-ova. Tato intervence nebyla však nutně skončena a nepozbyla zejména povahy konání úřadu již tím, že snad zaměřování samo bylo již skutečně hotovo, mohla naopak zejména i jako úřední výkon trvati i po skončení měření samotného dále, pokud zástupce obce pokládal svoji osobní přítomnost na místě samém za nutnou neb aspoň účelnou. Než nehledíc k tomu, je v onom rozsudkovém zjištění, jehož se zmateční stížnost dovolává, pokud se týče v dotyčném svědeckém údaji Ing. T-a výslovně řeč o vyvrcholení výstupu mezi obžalovaným a M-em, který však podle předchozích rozsudkových zjištění započal a dále trval, obžalovaný zejména i činy, podřaděné rozsudkem skutkovým podstatám jak zločinu podle § 81 tr. zák., tak přestupku ve smyslu § 312 tr. zák. předsevzal již v čase, kdy ing. T- pozemek ještě zaměřoval. Zjišťujeť rozsudek, že, když ing. T. obžalovaného po slovech pronesených jím po jeho příchodu odkázal na obec a měřil klidně dále, obžalovaný se pustil do náměstka starosty M-á způsobem, vylíčeným podrobněji v rozsudku, kde se mimo to zjišťuje výslovně, že když ing. T. odkázal obžalovaného na obec, obžalovaný se hned obrátil na M-a a začal křičeti: »Kam ty jsi sem přišel, na tebe já platím«, načež předsevzal také ostatní činy, zakládající skutkovou podstatu obou trestných činů. Z hořejších úvah je zjevno, že rozsudek zjišťuje veškeré pojmové znaky obou skutkových podstat po stránce jak objektivní tak subjektivní způsobem bezvadným ve směru skutkovém i právním, pročež bylo zavrhnouti zmateční stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Čís. 3070. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 108-111.