Authors:
= Váž. civ., 15 (1933), sv. 2
PDF

Čís. 13126.


Náhrady škody pro nesplnění smlouvy podle čl. 354 obch. zák. lze se domáhati jen, provedl-li prodatel svépomocný prodej podle čl. 343 obch. zák.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1933, Rv II 333/32.)
Žalovaní koupili od žalobce nákladní automobil značky Oppel. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaných náhrady škody, ježto prý žalovaní bezdůvodně odstoupili od smlouvy a neodebrali koupené nákladní auto. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud správně dovodil, že tu platí právo obchodní, neboť podle čl. 277 obch. zák. jest použiti ustanovení IV. knihy ohledně obou smluvních stran, i když jde o obchod na straně jedné z nich. O tom, že prodej nákladního chassis byl obchodem na straně žalující ve smyslu čl. 273 odst. 2 obch. zák., nemůže býti sporu. Prvý soud také zcela správně dovodil, že jde o nárok, který může býti vyvozován jen z ustanovení čl. 354 obch. zák., který stanoví, jaká práva příslušejí prodateli, je-li kupitel v prodlení se zaplacením kupní ceny a nebylo-li ještě zboží odevzdáno. Podle objednacího listu měla část 15000 Kč z kupní ceny zaplacena býti při převzetí vozu. Odepřeli-li tedy žalovaní převzetí vozu, octli se tím zároveň v prodlení s placením oné částky kupní ceny a, jelikož chassis nesporně nebylo ještě odevzdáno, je patrno, že tu jde o případ čl. 354 obch. zák. Právem tudíž vyslovil prvý soud, že odvolatel měl na výběr mezi právy čl. 354 obch. zák. a že zvolil možnost, jež mu přiznává právo žádati na místě plnění náhradu škody pro nesplnění. Leč toto právo činí zákon závislým na tom, že prodatel dal zboží prodati, dbaje předpisů čl. 343 obch. zák. Svépomocný prodej zboží ve smyslu čl. 343 obch. zák. jest tedy obliga- torní a nevyhnutelný, chce-li prodatel požadovali náhradu škody na místě plnění, škodu pak lze vypočítati jen konkrétně a záleží v podstatě v rozdílu mezi cenou kupní a výtěžkem při svépomocném prodeji. Mínění odvolatelovo, že oprávněnost jeho nároku bez ohledu k tomu, že nebyl proveden svépomocný prodej, vyvozovali jest z ustanovení čl. 356 obch. zák. jest mylné. Tento článek stanoví jen formální podmínky, za nichž prodatel může uplatňovati určitá práva podle čl. 354 obch. zák., ale věcným předpokladem nároku na náhradu škody pro nesplnění jest, by splněny byly podmínky čl. 354 obch. zák. Ty však odvolatel nesplnil, neboť je nesporné, že svépomocný prodej neprovedl, a právem proto uznal prvý soud, že pro nesplnění této podmínky není odvolatel oprávněn požadovati náhradu škody pro nesplnění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel nenapadá předpoklad nižších soudů, že se zabývá zprostředkováním prodeje automobilů vyrobených firmou Oppel, a že uzavírá pro tuto firmu obchody. Tím tedy provádí obchody podle čl. 272 čís. 4 obch. zák., a o takový obchod šlo v souzeném případě. Je proto přisvědčiti závěru odvolacího soudu, že jest po rozumu čl. 277 obch. zák. použiti na tento případ předpisů obchodního zákona, a jen, kdyby obchodní zákon neměl ustanovení, bylo by podle čl. 1 obch. zák. použiti obyčejů obchodních a není-li jich, práva občanského. Poněvadž však obchodní zákon ve příčině uplatňovaného žalobního nároku má zvláštní ustanovení, nelze použíti podpůrného ustanovení občanského práva, a právem odvolací soud nepřihlížel k předpisům občanského zákoníka (§§ 918, 920, 921 obč. zák.) uváděným v odvolání. Než ani další výtka nesprávného právního posouzení věci, záležejícího prý v názoru, že bylo nutné, by dovolatel provedl svépomocný prodej podle čl. 343 obch. zák., není opodstatněna. Podle žalobcova tvrzení neodebrali žalovaní koupené nákladní chassis značky Oppel 45 HIP a bezdůvodně odstoupili od smlouvy. Žalobce se domáhá na nich náhrady škody na ušlém výdělku, provisi zaplacené podzástupci a dalších nákladech celkem 6833 Kč. Domáhá se tedy náhrady škody pro nesplnění smlouvy podle čl. 354 obch. zák., kdyžtě podle přednesu stran žalovaní byli v prodlení i s placením a vůz jim nebyl odevzdán. K tomu žalobce měl právo podle čl. 354 obch. zák., avšak s tímto právem je spojena zákonná povinnost při uplatnění náhrady škody pro nesplnění, by prodatel provedl svépomocný prodej podle čl. 343 obch. zák., poněvadž může žádati jen konkrétní škodu, záležející v rozdílu ceny smluvené a výtěžku docíleného svépomocným prodejem, včitajíc v to úroky, náklady prodeje, skladné a případnou provisi. (Staub-Pisko k čl. 354 §§ 23 až 29 a), rozh. 2714, 8369 sb. n. s.) Dovolatel přiznává, že svépomocný prodej podle čl. 343 obch. zák. neprovedl, čímž padá základ žaloby. Poukaz dovolatelův na čl. 356 obch. zák., který prý mu dává novou možnost pro náhradu škody bez provedení svépomocného prodeje, je právně mylný, jak správně dovodil již odvolací soud, neboť tento předpis upravuje jen modality práv prodatelových a kupitelových společně, nedotýká se však věcných předpokladů nároku na náhradu škody pro nesplnění smlouvy.
Citace:
Čís. 13126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 668-669.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).