Čís. 13248.


Vyrovnací řád z roku 1931.
K nicotnosti úmluvy (§ 55 vyr. řádu) jest přihlédnouti z úřadu, i když byla namítána po uplynutí lhůty ke směnečným námitkám.
Byla-li z majetku vyrovnacího dlužníka převedena na vyrovnacího věřitele směnka v souvislosti s vyrovnacím řízením, jde o nedovolenou výhodu. Lhostejno, že se převod směnky stal při příležitosti smlouvy úvěrové, při níž vyrovnací dlužník dostal od vyrovnacího věřitele hotovost.

(Rozh. ze dne 2. února 1934, Rv I 2527/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítli žalovaní při ústním jednání, že odevzdání směnky žalobci bylo neplatné, ježto šlo o výhodu zapovězenou § 55 vyr. řádu. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Právem se obíraly nižší soudy námitkou žalovaných ve smyslu § 55 vyrov. ř., ač byla vznesena až při ústním jednání dne 21. července 1933, poněvadž jde o námitku vyvozovanou z úmluvy nicotné a odporující velícím předpisům § 55 vyr. ř. (rozhodnutí čís. 4805, 7341 sb. n. s.). K takovým námitkám jest hleděti z úřadu, a není strana s nimi vyloučena proto, že je neuvedla v neprodlužitelné lhůtě třídenní v písemných směnečných námitkách (§ 557 c. ř. s.). Není proto opodstatněna výtka nesprávného právního posouzení dovolatelem v tomto směru činěná. Sporná směnka mimo jiné záruky byla dána žalovanými firmě M. k zajištění úvěru jim poskytnutého a tvořila tedy aktivní položku jejího jmění. Byla-li však z jejího majetku převedena na žalobce, aniž se při tom o částku směnečnou zmenšil u ní dluh žalovaných, zmenšila se tím újma žalobcova z hrozícího vyrovnání a pak nastalého úpadku firmy M., jejímž byl věřitelem, a je lhostejno, že se převod směnky stal při příležitosti smlouvy úvěrové, při níž firma M. dostala od něho hotovost 70000 Kč, poněvadž rozhodná je jen okolnost, že žalobci byla poskytnuta objektivně zvláštní výhoda před ostatními vyrovnacími věřiteli (rozhodnutí čís. 7299, 9342 sb. n. s.). Že se toto poskytnutí stalo z důvodu souvislosti vyrovnacího řízení firmy, dovolatel již v dovolání nenapadá.
Citace:
č. 122. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 275-277.