NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 4960.

Stát jest oprávněn domáhati se pořadem práva na vlastníku domu náhrady škody, dal-li byt, zabraný pro státního zaměstnance, do nájmu jinému nájemníku. Na manželi vlastnice domu nelze se domáhati náhrady škody, třebas se súčastnil při pronajetí bytu třetí osobě.
(Rozhodnutí ze dne 22. dubna 1925, Rv II 173/25.)
Žalovaný Bohumír F. byl úředníkem důchodkové kontroly v P. a obýval se svou manželkou, spolužalovanou Hedvikou F-ovou, byt v domě manželčině. Když byl Bohumír F. přeložen do U., byl jeho byt zajištěn ve smyslu §u 13 zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 sb. z. a n. okresní politickou správou ve prospěch jeho nástupce Karpa C-a, a příslušný výměr byl doručen Hedvice F-ové jakožto majitelce domu. Tato pronajala však přes to byl osobě třetí, takže, když se Karel C. do P. přistěhoval, nebyl byt pro něho uvolněn, následkem čehož musel složiti nábytek jinde. Tím vznikly finanční správě výdaje, jejichž ná- hrady se stát domáhal na manželích F-ových. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě proti Hedvice F-ové, ohledně Bohumíra F-a ji zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalované Hedviky F-ové, k odvolání žalujícího eráru uznal i žalovaného Bohumíra F-a povinným nahraditi eráru škodu rukou společnou a nerozdílnou. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Hedviky F-ové, k dovolání Bohumíra F-a obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Vzhledem k žalovanému Bohumíru F-ovi nebyla věc správně posouzena po právní stránce. Odvolací soud, odsoudiv tohoto žalovaného nedílně se žalovanou jeho manželkou, vycházel z předpokladu, že tento žalovaný předsevzal jednání proti právoplatnému zákazu jako přímý pachatel. K tomuto názoru neopravňují však zjištěné skutečnosti. Usnesením správního úřadu, doručeným jedině spolužalované Hedvice F-ové jako vlastnici domu a pronajímatelce bytu, a znějícím jedině na její jméno, zabrán byl byt obývaný až do 26. října 1923 žalovanými ve smyslu zákonu č. 225 sbírky z. a n. z roku 1922, po příp. č. 87 z roku 1923. Důsledkem toho měl býti byt ten pronajat jen státnímu zaměstnanci, jehož úřad označil, a bylo usnesení to částečně příkazem, by byt byl pronajat jedině tomuto zaměstnanci, částečně zákazem, by nebyl pronajat jinému nájemníkovi. Příkaz, po případě zákaz ten mohl býti udělen jedině vlastníku domu, jímž byla žalovaná Hedvika F-ová, a bylo také důsledkem toho usnesení dodáno jen jí, a byla v něm jen ona označena jako osoba, jíž usnesení to se týče. Účastnil-li se spolužalovaný Bohumír F. pronajetí bytu jiné osobě, než státnímu zaměstnanci, jmenovanému v usnesení, lze bez tvrzení a zjištění dalších okolností souditi jen na to, že jednal tak jedině jako zákonný zástupce své manželky a tím jako její zmocněnec ve smyslu §u 1238 obč. zák., a stíhají proto následky jeho jednání ve smyslu §u 1017 obč. zák. pouze jeho manželku. Ze skutkových zjištění nevyplývá také nic jiného, než že tento žalovaný vyjednával za manželku s referentem politické správy, a že spolu s manželkou jednal s novým nájemníkem, jemuž byl byt pronajat přes zákaz. Tím nepřekročil žalovaný Bohumír F. mezí své zástupčí působnosti, a nelze mu proto podkládati další úmysl. Že by byl tento žalovaný zamýšlel pro svou osobu jednati proti zákazu politické správy, a způsobiti tím škodu žalujícímu eráru, nelze ze skutkových zjištění dovoditi. K tomu bylo by třeba dalších skutečností, nasvědčujících přímo tomuto úmyslu. Jedině v tomto případě dalo by se mluviti o spolupachatelství ve smyslu §u 1301 obč. zák., a bylo by odůvodněno, učiniti ho spoluzodpovědným za škodu, jež vznikla tím žalující straně. Není proto nárok žalobní důvodný ohledně tohoto žalovaného. Pokud jde o žalovanou Hedviku F-ovou, není dovolání oprávněno. Po právní stránce nemá dovolací soud pochyby o tom, že jde o nárok soukromoprávní, ač v tomto směru nižší soudy o něm neuvažovaly. Škoda byla sice způsobena nešetřením příkazu veřejnoprávního, vznikla však přes to z důvodu soukromoprávního tím, že žalující erár, jak vyplývá ze skutkových zjištění, musí hraditi svému zaměstnanci C-ovi zvýšení nákladů stěhovacích, vyvolané tím, že dopravil nábytek svůj do P. za předpokladu, že byt, pro něho zabraný, není obsazen jiným nájemníkem. K rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody způsobené pronajetím bytu jiné osobě povolány jsou soudy, ježto žalující erár poškozen byl nepřímo tím, že musí nésti škodu způsobenou jeho zaměstnanci, což je nárokem soukromoprávním. Též v dalším směru byla věc posouzena správně po právní stránce. Pro soudy tyla rozhodující jedině skutečnost, že usnesení správního úřadu, doručené žalované Hedvice F-ové, vešlo v moc práva, a stalo se tun závazným vůči ní. Tvrzení, že žalovaná jednala bezelstně, důvěřujíc v prohlášení příslušného referenta okresní správy politické, odporuje skutkovým zjištěním nižších soudů, jimiž jest dovolací soud vázán, a podle nichž prohlášení to se nestalo. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, nezáleží na tom, že s referentem vyjednával její manžel jako její zástupce, neboť ani tato skutečnost nezbavuje ji zodpovědnosti, ježto stihají tuto žalovanou účinky jednání zmocněncova. Také k zrušení trestního řízení politického, k němuž došlo teprve za opravného řízení, nelze přihlédnouti v tomto řízení, pro něž je rozhodný stav věci v čase rozsudku soudu prvé stolice.

Citace:

č. 4960. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 797-799.