NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 7596.

Rodinné právo. — Řízení správní: * Politické úřady správní nejsou v historických zemích příslušný rozhodovati o nároku rozloučeného manžela na ně vzneseném, aby rozloučené manželce bylo zakázáno užívati jeho jména.
(Nález ze dne 30. listopadu 1928 č. 22275/25.)
Prejudikatura: jinak Boh. A. 184/19.
Věc: Dr. Jaroslav D. v Praze (adv. Dr. Viktor Keyř z Brandýsa n./ L.) proti ministerstvu vnitra (za zúč. Leontinu D. adv. Dr. Jar. Roschl z Prahy) o užívání jména rozloučené manželky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Dne 28. února 1922 podal st-l u zsp-é v Praze žádost, aby bylo uznáno, že jeho rozloučené manželce nepřísluší nadále jako příjmení jméno D., nýbrž že se má nazývati nadále svým jménem divčím B. a by jí důsledkem toho bylo užívání příjmení D. zakázáno. Žádost tu odůvodňoval tím, že jeho manželství bylo výhradně z viny manželky soudně rozloučeno.
Žádosti této zsp v Praze nevyhověla z důvodu, že o. z. o. neobsahuje žádného zákonného ustanovení, kterým by bylo v případě manželství rozlukou zrušeného odňato manželce právo k užívání jména jejího bývalého manžela. Vyřizujíc odvolání proti tomu podané a obsahující stejný petit jako žádost z 28. února 1922, vyslovilo min. vnitra, že neshledalo příčinu, aby učinilo nějaké pozměňující opatření v této věci, ježto není zákonného předpisu, opravňujícího rozloučeného manžela k žádosti, aby rozloučené manželce bylo uloženo, aby neužívala jména rozloučeného manžela, nýbrž svého jména dívčího.
Maje rozhodovali o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musil nss předem z úřední povinnosti zkoumati kompetenci žal. úřadu.
Úřad 1. stolice zamítl žádání st-lovo z důvodů meritor., totiž proto, že neshledal žádného předpisu, podle kterého by bylo možno rozloučené manželce odejmouti právo k užívání jména jejího manžela. Odvolání proti tomu podané vyřídil žal. úřad rovněž meritorně, neboť neodmítl je pro nedostatek legitimace st-lovy, nýbrž vyslovili v podstatě totéž, co úřad 1. stolice, tím že odepřel rozhodnutí tohoto úřadu změniti z důvodu, že neshledal předpisu opravňujícího manžela k tomu, aby se domáhal toho, aby rozloučené jeho manželce bylo zakázáno užíváni jména rozloučeného manžela.
Nss zaujal v usnesení svého odborného plena ze 16. dubna 1928 právní stanovisko, že politické úřady správní v zemích historických nejsou příslušný věcně rozhodovati o nároku rozloučeného manžela na ně vzneseném, aby rozloučené manželce bylo zakázáno užívati jeho jména. Názor tento sdílí nss i v případě daném, neboť jde tu v podstatě o otázku, jaké účinky má rozloučení manželství pro manželku co do užívání jména, t. j. zda má užívati jména nabytého manželstvím, či jména dřívějšího. Řešení této otázky spadá však do oboru práva rodinného právě tak, jako zodpovědění otázky, zda má manželka povinnost užívati jména manželova vzhledem k ustanovení § 92 o. z. o. Rešiti otázky tohoto práva nenáleží však v hist. zemích úřadům správním.
Jestliže tudíž v daném případě úřady správní pustily se do řešení této otázky, překročily meze působnosti zákonem jim dané a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7596. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 394-395.