Čís. 15813.

Zákaz zatížení podle § 2, odst. 1, malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n. se nevztahuje na exekuční zatížení pro daně a veřejné dávky jen potud, pokud požívají zákonného zástavního práva na přidělených nemovitostech. Skutečnosti pro to významné jest uvésti v exekučním návrhu.
Přednostní zákonné zástavní právo pro příspěvky k úrazovému pojištění dělnickému.
(Rozh. ze dne 11. února 1937, R I 24/37.)
Prvý soud povolil Úrazové pojišťovně dělnické k vydobytí zadrželých příspěvků proti dlužníku exekuci nuceným zřízením zástavního práva na nemovitostech dlužníkových, stižených zákazem zatížení nebo zcizení podle § 2 zák. č. 93/1931 Sb. z. a n., ač nebyl vykázán souhlas Státního pozemkového úřadu. Rekursní soud exekuční návrh proto zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zákaz zatížení podle § 2, odst. 1, malého přídělového zákona č. 93/1931 Sb. z. a n. nelze sice vztahovali na exekuční zatížení pro daně a veřejné dávky, jak bylo vysloveno v rozhodnutích č. 9883 a 11082 Sb. n. s., na něž dovolací stěžovatelka poukazuje, ale to platí jen v těch případech, kdy daně a veřejné dávky požívají zákonného zástavního práva na přidělených nemovitostech. Příspěvkům k úrazovému pojištění dělnickému přísluší přednostní zákonné zástavní právo na nemovitostech za týchž podmínek jako výdělkové dani, to jest se zřetelem na ustanovení § 265 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku, dani podrobeného a patřícího majiteli těchto nemovitostí, jde-li o nedoplatky nejvýše dvouleté; u nedoplatků starších, nejvýše však tříletých, počítajíc zpět od udělení příklepu, je přednostní zákonné zástavní právo vázáno podmínkou, že byl nedoplatek knihovně zajištěn nejdéle do dvou let po splatnosti daně (rozh. č. 11677 Sb. n. s.). Ježto vymáhající věřitelka ve svém návrhu na povolení této exekuce ani neuvedla, že nemovitosti, na něž exekuci vede, slouží výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku, jehož se vymáhané příspěvky týkají, jak bylo podle § 54 č. 3 ex. ř. její povinností, a soud exekuci povolující nesmí v té příčině v tomto případě konati šetření, nýbrž musí rozhodnouti na základě údajů exekučního návrhu (§§ 3 a 55, odst. 2, ex. ř.), neměla bytí navržená exekuce prvním soudem povolena.

Citace:

Čís. 15813. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 169-170.