NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1500.

I spoluvlastník, Jenž byl ve sporu o zrušení spoluvlastnictví žalovaným, může navrhnouti povolení exekuce soudní dražbou dle § 352 ex. ř.
(Rozh. ze dne 15. února 1922, R I 181/22.)
Spoluvlastník A vysoudil na spoluvlastníku В spor o zrušení společenství nemovitostí, načež se В domáhal na soudě, by povolena byla dražba nemovitosti dle § 352 ex. ř. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuce dražbou k vůli zrušení spoluvlastnictví může býti povolena jen na základě některého exekučního titulu, jak jsou vypočteny v § 1 čís. 1 až 18 ex. ř., a smí býti povolena jen tehdy, když z exekučního titulu lze seznati jak osobu oprávněného, tak i osobu dlužníka, jakož i předmět dlužného plnění neb opomenutí; exekuce ve prospěch osoby jiné, nežli té, která jest v exekučním titulu označena jako oprávněná nebo proti někomu jinému než-li tomu, kdo jest dle titulu exekučního dlužníkem, muže býti povolena jen za podmínek § 9 ex. ř. Dle obsahu exekučního titulu, o který se exekuční návrh opírá, byl to v tomto případě vymáhající věřitel, jenž byl odsouzen, aby trpěl prodej domu, patřícího společně jemu a dlužnici, soudní dražbou, a také on to byl, jemuž byla uložena náhrada útrat sporu. Z toho plyne, že oprávněnou dle tohoto exekučního titulu jest dlužnice, nikoliv však vymáhající věřitel a že jenom dlužnice má právo, na základě uvedeného exekučního titulu vésti exekuci a že proti ní uvedený exekuční titul exekučním titulem není, pokud nebyly splněny podmínky § 9 ex. ř. Pokud se pak týče ustanovení § 561 čís. 2 c. ř. s., že výpověď z nájmu může býti provedena nejen stranou vypovídající, nýbrž i stranou vypovězenou, nelze ustanovení toto v tomto případě obdobně použíti, poněvadž ustanovení to jest povahy výjimečné a jako takové musí býti vykládáno přesně. Že byly splněny podmínky § 9 ex. ř., ani vymáhající věřitel sám netvrdí, a proto již tato okolnost stačila, aby návrh exekuční byl zamítnut.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Základním pravidlem spoluvlastnického poměru je, že pravidelně může každý společník žádati za zrušení spoluvlastnictví (§ 830, 843 obč. zák.). Důsledek této zásady vede nutně k tomu, že rozsudek, vyhovující žalobě jednoho společníka na zrušení spoluvlastnictví soudní dražbou ve smyslu § 843 obč. zák. působí v hlavní věci, totiž v otázce zrušení spoluvlastnictví, ve prospěch obou stran ve sporu, tedy ve prospěch žalobce i žalovaného, a proti oběma (judicium duplex). Rozsudkem tím je totiž otázka zrušení spoluvlastnictví mezi stranami rozhodnuta, ani jeden ani druhý z nich nemůže o zrušení to znova žalovati, ježto by tomu bránila zásada procesní, že nelze rozhodovati opětně o téže věci sporné (ne bis in idem — res judicata). Kdyby se žalovanému odepřelo právo použíti rozsudku toho i proti odpůrci žalobci, nemohl by v případě, že by žalobce rozsudku toho nepoužil, uplatniti již vůbec své právo na zrušení spoluvlastnictví, což by se právě příčilo stěžejním zásadám hmotného práva o spoluvlastnictví (§§ 831, 832 obč. zák.). Jde tedy z této povahy věci samé, z povahy poměru spoluvlastnického, že i žalovaný může navrhnouti povolení exekuce soudní dražbou společné nemovitosti ve smyslu § 352 ex. ř., když žalobce s návrhem tím otálí a dokonce návrhu tomu se opírá, jak je tomu v tomto případě. Důsledně musí žalovanému v takovém případě připadnouti role strany vymáhající a týž má též nárok na náhradu útrat dotyčného potřebného exekučního návrhu. (Srov. Neumann: Exekutionsordnung k § 352 ex. ř., Heller-Trenkwalder: Exekutionsordnung in ihrer praktischen Anwendung 1912 Nr. 444 str. 931 k § 352 ex. ř. pozn. 3, Neumann-Ettenreich-Bloch: Beispiele im Zivilprozeß- und Exekutionsverfahren 1900 Nr. 145 pozn. 6, Poliak: System des öster. Zivilprozeßrechtes und Exekutionsrechtes 1906 § 169 pozn. 13, Stubenrauch Kom. zum BGB. 1902 str. 1038 ohledně knihovní poznámky rozsudku, rozh. nejv. soudu ze dne 9. září 1870 čís. 10079 Glaser-Unger čís. 3867: opačně Krainz 1920: System des öster. allgemeinen Privatrechtes § 421 pozn. 31 a citované tam rozhodnutí Gl. Ung. 4951 z roku 1873 a 4382 z roku 1908, hledíc jenom k formelní stránce exekučního titulu.

Citace:

č. 1500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 174-176.