NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7914.

Živnostenské právo. — Řízení správní: 1. O úřední kompetenci k povolení zříditi skladiště minerálních olejů. — 2. Nadřízený úřad živnostenský je oprávněn, aby i při instančním rozhodování učinil podle § 146, odst. 4 živn. řádu opatření potřebná s hlediska veř. zájmů, jichž ochrana je účelem 3. hlavy živn. řádu. — 3. Pouhá obava, že nějaký předpis konsensu, uložený za účelem ochrany sousedstva, nebude dodržován, není dostatečným důvodem pro zakročení podle § 146, odst. 4 živn. řádu.
(Nález ze dne 30. dubna 1929 č. 17392/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 7624/28.
Věc: Firma F. et Co., akc. spol., a Alois S. v Brně proti ministerstvu obchodu o povolení ke zřízení skladiště minerálních olejů.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zrušilo předpisy bodu 7. a 9. a změnilo předpisy bodu 8. konsensu uděleného stolicí prvou, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městská rada v Brně udělila výměrem z 19. března 1925 Františku H-ovi povolení ke zřízení skladiště minerálních olejů 2. třídy v množství do 10000 kg s vyloučením petroleje v domě č... v Brně a stanovila ve výměru tom předpisy, na něž se toto povolení váže. K odvolání st-lů zrušila zsp výměr ten a odepřela Františku H. žádané povolení. K jeho odvolání zrušilo min. obch. nař. rozhodnutím rozhodnutí 2. stolice a povolilo žadateli používati skladiště pro ukládání min. olejů 2. třídy v množství do 10000 kg s vyloučením petroleje. Toto povolení bylo vázáno na předpisy obsažené ve výměru 1. stolice, z nichž však byly některé pozměněny, předpisy pak obsažené v bodech 7. a 9. byly zrušeny.
Tyto zrušené předpisy zní: Bod 7. Elektrické vedení budiž ze skladiště odstraněno. Bod 9. Ve skladišti smí se pracovati pouze za denního světla. Bod 8., který zněl: »Nesmí býti zřízena ve skladišti žádná úprava k topení nebo k umělému osvětlování«, byl změněn takto: »Ve skladišti nesmí býti zřízena žádná úprava k topení. Případné elektr. osvětlení musí býti zřízeno dle předpisů E. S. Č. Pevné vedení musí býti v trubkách; kontakty a pojistky buďtež umístěny na vnější straně skladiště a žárovky musí býti uzavřeny neprodyšně ve skleněných zvonech. Zřízení pohyblivých vodičů nebo zásuvek se nepovoluje.« Zrušení resp. změna těchto předpisů byla odůvodněna tím, že zákaz práce za soumraku nebo tmy svádí k nedbání jeho a používání svíček nebo petroleje, tedy osvětlení nebezpečného, kdežto řádně provedené osvětlení elektr. je pro skladiště, o něž jde, zcela bezpečné.
Námitky st-lů byly zamítnuty v podstatě proto, že František H. v dřívější své žádosti, podané v roce 1920, domáhal se povolení k ukládání 20000 kg miner. olejů 2. třídy, kdežto podáním, jež tvoří podklad nynějšího rozhodování, žádá o povolení k ukládání pouze poloviny tohoto množství, čímž se podstatně zmenší rozsah účinků případného požáru na sousedstvo a usnadní případné hašení. Z toho, že dle § 19 min. nař. č. 12/1901 ukládání miner. olejů 2. třídy v množství od 1500 do 20000 kg jest podrobeno pouhému povolení místní policie, usuzovalo min., že takové skladiště není zvláště nebezpečno ohněm. K odůvodnění správnosti tohoto úsudku uvedlo min. také, že i dosti velká skladiště mazavých olejů miner. bývají v továrnách a dílnách s mechanickým pohonem ve středu města. Min. poukázalo k vyjádření znalce z oboru hasičského, že skladiště je přípustno ze tří stran a že případné hašení nebude spojeno se zvláštními potížemi. Ze všech těchto okolností a z toho, že miner. oleje, jež v skladišti budou ukládány, jsou dle jeho názoru málo prchavé a proto málo zápalné, dospělo min. k závěru, že povolení skladiště, o něž jde, nebude pro sousedstvo míti za následek »zvláštní« nebezpečí ohně.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Dříve, než lze přistoupiti k rozboru jednotlivých bodů stížních, nutno zjistiti, jakého právního rázu jsou rozhodnutí správních úřadů ve věci té vydaná, zejména na jakém právním podkladě spočívají.
Podnět k úřednímu rozhodování dala žádost Františka H., velkoobchodníka s oleji a tuky v Brně, řízená na živn. referát měst. rady v Brně. V ní žádal ve smyslu § 19 min. nař. z 23. ledna 1901 č. 12 ř. z. za povolení skladiště na 10000 kg miner. olejů 2. třídy. Dle znění výměru z 19. března 1925 udělila měst. rada žadateli ve smyslu § 19 cit. nař. místně-policejní povolení ke zřízení zmíněného skladiště na 10000 kg miner. olejů 2. třídy s vyloučením petroleje. Označila tedy měst. rada své rozhodnutí jako rozhodnutí úřadu povolaného k výkonu místní policie. Výměr svůj však opatřila poučením, že st-lé, kteří podali námitky proti zřízení skladiště, mohou se odvolati k zsp-é. Z okolnosti, že šlo o povolení skladiště pro provoz živnosti žadatelovy a z uvedeného poučení o opravných prostředcích, je souditi, že již měst. rada vydala své rozhodnutí jako úřad živn. a na základě živn. řádu. Odvolání, které st-lé z tohoto výměru podali, vyhověla zsp rozhodnutím z 18. září 1926 z důvodů věcných a opatřila svůj výnos poučením, že z něho lze se odvolati k min. obch. Min. vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání Františka H., zrušilo rozhodnutí druhé instance a udělilo mu živn.-policejní konsens k zřízení zmíněného skladiště na 10000 kg miner. olejů 2. třídy s vyloučením petroleje.
Z toho je patrno, že min. obch. vycházelo z předpokladu, že jde o schválení živn. provozovny ve smyslu 3. hlavy živn. řádu, a rozhodlo dle § 143 cit. zák. jako nejvyšší úřad ve věcech živn. Na tomtéž stanovisku stála zřejmě i zsp; neboť kdyby byla měla za to, že měst. rada rozhodla jen jako úřad povolaný k výkonu místní policie a nikoli také jako živn. úřad prvé stolice, nebyla by bývala k vydání meritorního rozhodnutí o opravném prostředku kompetentní, nýbrž autonomní úřad vyšší stolice. V řízení správním nenamítali st-lé, že o žádosti neměly rozhodovati úřady živn., nýbrž úřady autonomní, žadatel pak František H. řídil svoji žádost na živn. referát měst. rady. Ani stížnost k nss-u podaná neobsahuje námitku, že živn. úřady k rozhodování o žádosti Františka H. povolány nebyly. Za tohoto stavu věcí dlužno tedy vycházeti z toho, že o podané žádosti rozhodovala měst. rada nejen jako úřad povolaný v prvé stolici k výkonu místní policie, nýbrž také jako úřad živn. prvé stolice podle 3. hlavy živn. zák. Ježto pak jde nesporně o schválení živn. provozovny, musel i nss uznati, že rozhodováno bylo úřady k tomu příslušnými.
Stížnost především namítá, že nebylo ob rem iudicatam přípustno uděliti Františku H. povolení pro skladiště, o něž jde, poněvadž min. obch. rozhodnutím z 9. prosince 1924 v pořadu instančním zamítlo dřívější jeho žádost o povolení ke zřízení skladiště miner. olejů 2. třídy v množství do 20000 kg na témže místě. Stížnost se domnívá, že jde o eandem rem, neboť pro ukládání obojího množství miner. olejů druhé třídy jsou v § 19 min. nař. č. 12 z roku 1901 stejné předpisy. Žal. úřad postavil se na stanovisko, že nový projekt, dle něhož má býti ve skladišti ukládána pouze polovice onoho množství miner. olejů druhé třídy, které tam mělo býti dle dřívějšího projektu ukládáno, znamená podstatné zmenšení rozsahu nepříznivých účinků případného požáru pro sousedstvo. Že by se toto nebezpečí nezmenšilo, stížnost netvrdí. Pak ovšem nemůže právem tvrditi, že jde o tutéž věc.
Je tedy jisto, že proti stěžující si firmě F. et spol., jež si dřívější rozhodnutí min. obch. z 9. prosince 1924 vysoudila, netvoří toto rozhodnutí v daném případě rem iudicatam; tím méně ovšem má tento účinek pro Aloise S., jenž v dřívějším řízení, zakončeném právě cit, rozhodnutím min. obch., zmeškal pořad instanční.
Kromě toho namítá ještě stížnost, že žal. úřad nebyl oprávněn v neprospěch st-lů změniti předpisy obsažené ve výměru prvé stolice, ježto uchazeč o konsens se z tohoto výměru neodvolal a tyto předpisy nabyly proti němu právní moci. Vytýká tedy stížnost, že žal. úřad neprávem z moci úřední změnil v neprospěch st-lů předpisy konsensu prvé stolice, proti nimž uchazeč o konsens stížnost nepodal, což zakládá pro st-le nepřípustnou reformatio in peius. Řešení této námitky spočívá v jádru na zodpovědění otázky, jsou-li v řízení podle 3. hlavy živn. řádu nadřízené úřady v pořadí instančním oprávněny sporné případy přezkoumati nezávisle na rozhodnutí stolic nižších a nezávisle na obsahu opravných prostředků, a to nejen po stránce právní, nýbrž i co do hodnocení skutkového materiálu. Otázkou tou zabýval se nss v nál. Boh. A. 7624/28 a dospěl v souhlase s usnesením svého odborného plena Boh. A. 337/28 k závěru, že to možno není. V nál. tom byl vysloven právní názor, že nadřízený úřad živn. je oprávněn, aby i při příležitosti instančního rozhodování učinil podle § 146 odst. 4 živn. řádu opatření potřebná s hlediska veř. zájmů, jejichž ochrana je účelem předpisů 3. hlavy živn. řádu. V daném případě prvá stolice udělila Františku H. žádaný konsens a stanovila podmínky, jimiž je tento konsens vázán. Z tohoto výměru se žadatel František H. neodvolal. Nabyly tedy v tomto konsensu obsažené podmínky proti němu právní moci. Druhá stolice konsens k rekursu st-lů zrušila, kdežto třetí stolice jej na odvolání Františka H. zas obnovila. Když tak učinila, nemohla se zřetelem k tomu, že František H. se z výměru prvé stolice neodvolal, měniti ve prospěch jeho a v neprospěch st-lů podmínky, na něž byl konsens prvé stolice vázán. Jak ze skutkového základu daného případu jest zřejmo, byly předpisy obsažené v bodě 7, 8 a 9 konsensu prvé stolice uloženy zúčastněné straně ve prospěch stěžujících si sousedů. Když žal. úřad předpisy v těchto bodech obsažené zrušil a nahradil je předpisy jinými, změnil právní stav, jaký byl vytvořen již rozhodnutím prvé stolice ku prospěchu st-lů. To však byl by — jak v cit. nálezu dovoženo — mohl podle § 146 odst. 4 živn. řádu učiniti pouze tehdy, kdyby byl dospěl k závěru, že živn. úřad prvé stolice nedbal nějakého zájmu veřejného, jejž dlužno dle 3. hlavy tohoto zák. chrániti. Žal. úřad vůbec netvrdí, že by tu takový případ byl, nýbrž odůvodňuje své zakročení obavou, že předpisy obsažené v řečených bodech by uchazečem o konsens dodržovány nebyly a že nedodržování jich by mohlo ohrožovati sousedstvo skladiště. Než pouhá obava, že nějaký předpis konsensu, uložený za účelem ochrany sousedstva, dodržován nebude, není nedostatkem nějakého zákonného požadavku ve smyslu 3. hlavy živn. řádu a úřední zakročení dle § 146 odst. 4 odůvodniti nemůže.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7914. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 689-692.