NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 3676.

O nároku zletilých dětí na poskytování výživy otcem jest rozhodnouti v řízení sporném.
Dohodou stran nelze věc spornou převésti do řízení nesporného.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1924, R II 100/24.)
Návrhu 27tileté dcery, jímž domáhala se v nesporném řízení na svém manželském otci výživného, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením a odmítl návrh. Důvody: Navrhovatelka nevystupuje jako zletilá nebo jako taková, nad níž byla prodloužena moc otcovská a na niž by platily předpisy §u 185 nesp. říz. a §u 178 obč. zák., jsouc 27tiletá. Výtka stěžovatelova, že o jejím nároku neměl první soud v řízení nesporném jednati, jest odůvodněna. Soudce jest dle §u 2 odstavec prvý nesp. říz. a §u 41 j. n. i v nesporném řízení povinen zkoumati svou příslušnost z úřední povinnosti a, sezná-li, že jest nepříslušným a je-li to možno, věc dle §u 44 j. n. příslušnému soudu odkázati usnesením. Zde jedná se o nezhojitelnou nepříslušnost, úmluva stran o příslušnosti jest v nesporném řízení vyloučena a lze tuto nezhojitelnou nepříslušnost v kterémkoliv období řízení vytýkati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatelku na správné důvody napadeného usnesení, jež nebyly vyvráceny dovolacím rekursem. K jeho vývodům se podotýká, že okolnosti, jež stěžovatelka uvádí, odůvodňují jen názor, že dlužno jednati a rozhodnouti v mimosporném řízení o nárocích na výživné, pokud jde o nezletilé děti, jež dle §u 21 obč. zák. požívají zvláštní ochrany zákonů a soudů. Jelikož zletilým dětem tato ochrana nepřísluší a jelikož není zákonného předpisu, který přikazuje jejich nároky na výživné vůči otci k mimospornému řízení, byla 27tiletá stěžovatelka dle §§ 1 a 2 čís. 7 patentu o mimosporném řízení se svým návrhem na výživné právem poukázána na pořad práva. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 1922, č. j. R II 10/22, jehož stěžovatelka se dovolává, má na mysli nezletilé děti, jež jsou pod mocí otcovskou, a vyslovuje názor, že otec zásadně jest povinen, poskytovati manželským dětem toliko výživu in natura a že jen výminečně, když děti z důležitých důvodů nebo na základě soudního nařízení opustily otcovu domácnost, lze od otce požadovati výživné v penězích. Že také zletilé děti mohou uplatniti takové nároky v mimosporném řízení, v tomto rozhodnutí nebylo vysloveno.

Citace:

čís. 5347. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 318-319.