NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 14684.

K § 863 obč. zák.
K otázce, jakým způsobem musí se státi projev okresu a zemské správní komise, aby byl právně účinný.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1935, Rv II 903/33.) Žalobce domáhá se na žalovaném okresu zaplacení určité částky za dodávku štěrku. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že nedošlo vůbec k platnému ujednání o této dodávce, ježto nedošlo o tom k usnesení tehdejšího silničního výboru ani k schválení takového usnesení nadřízeným úřadem. Prvý soud žalobě vyhověl. Důvody: Žalobce sice nemohl provésti důkaz listinou o usnesení okresního silničního výboru o zadávce dodávání štěrku, než přes to dodávka štěrku byla roku 1924 po vypsání veřejné soutěže jemu zadána usnesením okresního silničního výboru v J. za ujednanou cenu. Usnesení to nebylo zemské správní komisi předloženo, oprava silnice byla však zemskou správní komisí schválena a byly schváleny též roční rozpočty, obsahující i položky za opravy silnic. Silnice opravovaly se na vyzvání zemské správní komise, ježto byly ve velmi špatném stavu a od zemské správní komise občas dojížděli na kontrolu opravy silnic úředníci. Ačkoli tedy nebylo pro'- kázáno, že zadávka dodávání štěrku žalobci usnesená okresním silničním výborem v J. byla schválena zemskou správní komisí, jak § 32 z. z. sl. předpisuje, je jisto, že rekonstrukce silnic ve jmenovaném okresu byla prováděna pod úřední kontrolou zemské správní komise. Nehledě k ustanovení § 32 uvedeného z. z. sl., předpisující u dodávek štěrku na silnice okresu schválení zemského výboru (správní komise), ani k nedostatku důkazu o tom, že se v tomto případě stalo předepsanou úřední cestou, nelze považovati pro formální nedostatek takového schválení za neplatnou smlouvu o dodávání štěrku, když byla okresním silničním výborem řádně usnesena, když rekonstrukce silnic, pro které bylo štěrku použito, byla prováděna se schválením rozpočtů a pod úřední kontrolou nadřízeného zemského úřadu. S rekonstrukcí bylo přece nutně spojeno dodávání štěrku. Žalobce ovšem neprávem opírá svůj nárok též o domnělé závazné prohlášení býv. okresního hejtmana o zaplacení jeho pohledávky, neboť podle ustanovení § 95 uvedeného zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. zastupuje sice okresní hejtman okres jako právnickou osobu na venek, závazná právní jednání činí však okresní hejtman za okres jen s jedním členem okresního výboru. Žalobci byla další částka v r. 1929 poukázána z peněz žalovaného okresu bez prejudice pro závazek okresu pouze zálohově. Jak vysvítá však z dopisu okresního hejtmana v Č. T. ze dne 21. července 1930, byla poukázána žalobci částka podle usnesení okresního výboru v Č. T., které nepodléhá schválení nadřízeného politického úřadu, a i zůstatek mohl by býti usnesením okresního výboru poukázán bez schválení nadřízeného úřadu. Jak jest patrno z protokolu ze dne 5. června 1930 okresního úřadu v Č. T., byla z nedoplatku zadržena žalobci zažalovaná částka pouze z důvodu méně dodaného množství štěrku, aniž byly námitky proti jeho pohledávce z důvodu nesprávného postupu či nedostatku předepsaného schválení zadávky nadřízeným úřadem. Jestliže tedy byla žalobci podle pravoplatného usnesení okresního výboru ze zůstatku jeho pohledávky za štěrk poukázána další částka jako doplatek jeho pohledávky za štěrk, zažalovaná částka pak byla jen z důvodu méně dodaného množství zavržena, dlužno v tomto jednání spatřovati uznání co do důvodu žalobcovy pohledávky, popřené jen co do zadržení částky. Pravoplatné usnesení okresního výboru ve schůzi 18. července 1930 oznámené právnímu zástupci žalobcovu okresním hejtmanem dne 31. července 1930 jest pro žalovaný okres prohlášením soukromoprávně závazným. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Okresní úřad mohl a musel zkoumati i jakost, množství a cenu dodaného a pro účely silniční převzatého štěrku. Okresní úřad po případě okresní výbor, jenž v tomto případě vykonává hospodářskou činnost v okrese, může však své zkoumání obmeziti na výtky jen určité a může z jakéhokoliv důvodu od ostatních upustiti. Jak z připojeného spisu okresního úřadu jest patrno, učinil tak okresní úřad, obmezil své námitky proti vznesenému nároku skutečně jen na výši pohledávky, popíraje, že dodáno bylo tvrzené množství štěrku, a to ještě jen ohledně silnice J.—B. V tom směru s dodavatelem štěrku (žalobcem) jednal, prováděl dvojí zkoumání a přizpůsobil se konečně výsledku zkoušek tím, že uznal a také zaplatil pohledávku žalobcovu potud, pokud ji co do výše uznal za správnou. Tento postup byl usnesen okresním výborem ze dne 18. července 1930. Tímto dopisem samostatným nebyl převzat závazek žádný, stačilo proto, že ono sdělení podepsal okresní hejtman. Rozhodující bylo usnesení okresního výboru a jeho důsledek t. j. skutečné placení. Poukaz uznaného zbytku neobsahuje již dodatku bez prejudice jako dopisy předchozí. Jediná výhrada týče se neznámého množství. Tímto skutkem nastalo uznání pohledávky žalobcovy oprávněným orgánem co do důvodu; spornou jest jen další výše. Tímto uznáním sanoval okresní výbor všechny případné závady při zadávce štěrku a jeho přebírání, pokud snad zde byly. Není žádného ani vnitřního rozporu se spisy, když soud prvé stolice s tímto uznáním počítal. Než prvý soud právem dospěl k závěru, že nutno vzíti za prokázáno, že dotyčné zadání štěrku bylo nadřízeným úřadem schváleno. Jest ovšem správné, že nebyl nalezen spis bývalé zemské správní komise v O. o tomto předmětu. Tato okolnost samotná není ještě důkazem neschválení; nutno proto důkaz ten vésti jinak. A tu právem vycházel prvý soud z okolností, z nichž usuzovati nutno, že takový spis zde existoval, že v něm musely býti zprávy úředníků zemských kteří potvrdili, že kontrolovali rekonstrukční práce na silnici J.—B., po případě B.—N. a to opětovně. Dodávka štěrku nebyla specielně schválena, ale zemská správní komise schválila celkově opravu, případně rozpočet na opravu a tím také implicite zadání štěrku; toto zadání samotno že přenechala silniční správní komisi.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Předně dlužno zkoumati, zda lze v usnesení okresního výboru ze dne 18. července 1930 ve spojení s jeho projevem, učiněným se zástupci žalobce v dopise ze dne 21. července 1930, spatřovali uznání dluhu a to s takovým účinkem, jak to činí odvolací soud, jenž v něm spatřuje uznání dluhu co do důvodu, kterým byly sanovány všechny případné závady, pokud k nim snad přišlo při zadání dodávky štěrku anebo při jeho přejímání. Netřeba řešiti otázku, zda by žalovaná korporace svými zákonnými zástupci mohla zásadně uznati závazek, ačkoli při zadávání nebylo šetřeno zákonných předpisů. Rozhodně by musilo býti takové uznání, jako každý projev vůle, který má míti právní relevanci, jasné a určité, jak to má na mysli § 869 obč. z. o. Takové výslovné a jasné uznání zažalovaného dluhu nelze však ani z obou zmíněných již projevů vyčísti, protože tam výslovné uznání dluhu, ani pokud by šlo o důvod, obsaženo není. Nedá se však dovoditi ani interpretačními zásadami obsaženými v § 914 a násl. obč. z. o., protože z obsahu neplyne nic jiného, nežli že žalovaný okres částku, kterou uznal za přiměřenou, žalobci poukázal. Z tohoto částečného uspokojení nelze však ještě usouditi, že se žalovaný okres chtěl vzdáti jakýchkoli právních námitek, když se o něčem takovém v projevech zmínka nečiní a není z projevů ani patrno, zda o takových možných námitkách bylo vůbec uvažováno za jednání, které zřejmě vedeno bylo jenom k tomu, aby věc byla mimosoudně urovnána ku prospěchu žalobcovu. Na tom nic nemění ani to, že v dopise nějaká výhrada obsažena nebyla, když v něm nebylo uvedeno, že by se žalovaná strana jakýchkoli námitek vzdala. Když pak jde o projev korporace, která podle zákonných ustanovení patří k právním subjektům, jež má na mysli §§ 867, 27 obč. z. o., pro jejichž projevy jsou vydány zcela přesné předpisy vyplývající právě z této povahy věci, pak nelze tu doplňovati projevy takových korporací výkladem, který by se dovozoval z jednání, jež pod předepsané projevy nespadá, a nelze tedy při výkladu zmíněných již projevů sáhnouti k § 863 obč. z. o. a dovozovali, že v dopisu je obsaženo uznání učiněné mlčky. Stejně má se věc také v té části, pokud odvolací soud na základě některých konkrétních skutečností, jež v souhlase s prvním soudem zjišťuje, v souhlase s tímto soudem dospívá k závěru, že dotyčné zadání dodávek štěrku přece jen bylo nadřízeným úřadem schváleno. Že tohoto schválení bylo potřeba, uznával sám žalobce, třeba jako strana tvrdil, že o tom nevěděl; hájil se jenom tím, že z určitých skutečností musil dovozovati, že nadřízený úřad o zadání dodávek ví a že proti tomu námitek nečiní, tedy je schvaluje, a že mu nemůže býti přičítáno ku škodě, když zákonný postup se strany úřadů zachován nebyl. Než předpisy týkající se úpravy veřejného hospodářství byly řádně vyhlášeny a bylo povinností žalobcovou, aby se o nich včas náležitě poučil, když vstupoval do právního poměru k takové veřejnoprávní korporaci, a ve vlastním zájmu musil dbáti toho, aby předpisy byly zachovány, protože také o této právní skutečnosti jako předpokladu žalobního nároku náleželo jemu podali důkaz. Oba nižší soudy připouštějí, že takový důkaz podán nebyl; jestliže usuzují, že k takovému schválení musilo dojiti, nejde vůbec o skutkové zjištění, nýbrž o úsudek, který může býti dovolacím soudem přezkoumán, když jest jeho správnost popírána. Oba nižší soudy připouštějí, že k nějakému formálnímu usnesení dozorčího úřadu nedošlo, ale dovozují souhlas onoho úřadu se zadáním dodávky žalobcovi, stejně jak to učinil žalobce z toho, že schválen byl rozpočet, že schválena byla oprava a že na jednání a provádění prací zúčastněni byli také úředníci dohlédacího úřadu. Než všecky ty a také jiné okolnosti, k nimž bylo za sporu žalobcem poukazováno, nestačí k tomu, aby nahradily zákonem předepsaný postup; ani tu nelze závazek předchůdce žalované a této samé dovozovali z nějakého konkludentního jednání podle § 863 obč. z. o. Jestliže tedy nebylo tu platné smlouvy o zadání štěrku, protože tu nebylo potřebného schválení podle § 32 lit. c) zák. slezského čís. 33/98, a když nedošlo ani k platnému uznání se strany žalovaného, pak nesejde na tom, kolik štěrku bylo dodáno a v jaké jakosti, protože žalobci nelze přiznati nárok ani podle § 1041 obč. z. o., ve kteréž příčině lze poukázati k důvodům uvedeným v rozh. čís. 11559 a 7867 sb. n. s.

Citace:

Čís. 14684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 802-806.