Čís. 15524.

K čl. II, odst. 2 vlád. nař. čís. 261/34 Sb. z. a n.
Byla-li důvodem zamítnutí návrhu úvěrního společenstva na zápis do obchodního rejstříku časově omezená překážka stanovená § 19 zák. ze dne 2. března 1933 čís. 44 Sb. z. a n., je rejstříkový soud, pominula-li tato překážka, hledíc k čl. II, odst. 2 vlád. nař. čís. 261/34 Sb. z. a n. oprávněn vydati k návrhu nové rozhodnutí, nejsa vázán dřívějším zamítajícím rozhodnutím.
(Rozh. ze dne 22. října 1936, R I 1093/36.)
Usnesení prvého soudu, jímž byl povolen zápis společenstva Spar- und Darlehenskassen-Verein, nabylo formálněprávní moci. Teprve potom navrhlo společenstvo Spar- und Vorschusskassa tamže výmaz onoho společenstva z rejstříku namítajíc, že povolení zápisu odporovalo předpisům vládního nařízení ze dne 22. prosince 1934, čís. 261 Sb. z. a n., a že zřízení nového peněžního ústavu mu způsobí značnou škodu. Dodatečně byla namítána i zaměnitelnost firmy obou společenstev. Prvý soud návrhu nevyhověl. Rekursní soud uznal podle návrhu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud správně dolíčil, že podání došlé na soud dne 8. ledna 1935 nelze pokládati za novou žádost o zápis. Z jeho důvodů však by plynulo, že by s hlediska ustanovení čl. II, odst. 2 vlád. nař. č. 261/34 Sb. z. a n. nebylo závady vyhověti návrhu na zápis do společenstevního rejstříku, ježto v projednávaném. případě šlo o opověď učiněnou již přede dnem 7. března 1933. Nevadí totiž, že původní podání ze dne 31. ledna 1933 bylo vráceno k doplnění a opravě, bylo-li opravené a doplněné podání ve stanovené lhůtě znovu předloženo, jak tomu bylo v souzeném případě (§§ 14 a 17 nesp. ř.). Přes to však dospěl rekursní soud k úsudku, že první soud neměl vyhověti návrhu ze dne 7. ledna 1935; opírá-li druhý soud tento názor o ustanovení § 32 nesp. ř., maje za to, že povolující usnesení ze dne 9. ledna 1935 bylo vpravdě změnou pravoplatného již rozhodnutí ze dne 18. března 1933, která by byla bývala přípustná jen tehdy, kdyby se bylo jednalo o usnesení učiněné při péči o osoby jsoucí pod zvláštní ochranou zákonnou, jíž však stěžující si společenstvo není, a pokud z původního usnesení nenabyly práv osoby třetí, tu přezírá, že důvodem zamítnutí návrhu ze dne 31. ledna 1933 byla jenom časově omezená překážka stanovená §em 19 zák. ze dne 2. března 1933 č. 44 Sb. z. a n. (v původním znění). Odpadla-li tato překážka s ohledem na čl. II, odst. 2 vlád. nař. č. 261/34 Sb. z. a n., byl první soud za změněných okolností po příslušném návrhu oprávněn vydati nové rozhodnutí, nejsa již vázán rozhodnutím ze dne 18. března 1933. Důvod, z kteréhož rekursní soud tudíž změnil usnesení prvního soudu, proto neobstojí. Rovněž neobstojí ostatní důvody, o něž společenstvo Spar- und Vorschusskassa opírá svůj návrh na výmaz dovolacího rekurenta. Hospodářské ohledy nelze tu přivésti k platnosti, poněvadž povolení žádaného zápisu nebylo zákonem učiněno závislým na nich. Zaměnitelnost firmy však neopodstatňuje nároku na zrušení a výmaz zapsaného a proto již existujícího společenstva (§ 36 zák. č. 70/73 ř. z.), nýbrž oprávňuje toliko k zakročení podle § 4 zák. č. 70/73 ř. z. a čl. 26 obch. zák.

Citace:

č. 15524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 981-982.