NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7558.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Nepodala-li strana včas přiznání k dávce a úřad vyměřil dávku na základě § 17 odst. 3 dávk. pravidel podle hodnoty úředně předpokládané k 1. lednu 1914, nemůže strana ve smyslu § 7, posled. odstavce dávk. pravidel uplatňovati, že nabyla nemovitosti před tímto dnem za cenu vyšší.
(Nález ze dne 16. listopadu 1928 č. 30212.)
Věc: Městská obec proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka prodala kupní smlouvou z 9. října 1924 dům čp. ... v S. za 80 000 Kč. Byla řádně vyzvána k podání přiznání; spisy nepodávají však dokladu o tom, že přiznání to bylo podáno. K výzvě úřadu předložila st-lka smlouvu trhovou z 19. července 1913, kterou výše uvedený dům koupila a z níž vychází na jevo, že nemovitost s příslušenstvím a hostinským zařízením byla koupena za 52 000 K. K dotazu inspektoriátu odpověděl obecní úřad v S., že k 1. lednu 1914 měla nemovitost cenu 26 až 30 000 K.
Platebním rozkazem z 21. května 1926 byla vyměřena dávka z přírůstku na základě hodnot úředně předpokládaných (§ 17 pravidel), jelikož st-lka přiznání k dávce nepodala. Hodnota nabývací vzata byla ve výši 30000 K.
Rekurs, který namítal, že přiznání podáno bylo a že dle předložené smlouvy nutno vžiti za nabývací cenu částku 42660 zl. K, byl nař. rozhodnutím zamítnut s odůvodněním, že podle § 7 odst. 1 pravidel platí za hodnotu nabývací obecná hodnota nemovitosti dne 1. ledna 1914. Stěžující si obec nevyhověla vybídnutí, by přiznání podala; tvrdí sice, že tak učinila, avšak nedoporučenou zásilkou. Zásilka nedošla, ztráta takové zásilky jde na vrub odesílatele. Právem byla tedy hodnota stanovena z moci úřední, a to podle ocenění obce S., která ji udala penízem 26 až 30000 K.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Dle doznaného stavu věci nedošlo úřadu přiznání k dávce. St-lka připouštějíc, že přiznání podáno bylo nedoporučené a že obec musí tudíž nésti škodlivé toho následky, namítá, že úřad vzdor tomu měl vzhledem k ustanovení posl. odst. § 7 dávk. prav. přihlížeti k ceně uvedené v kupní smlouvě z 19. července 1913, která mu na vyzvání byla předložena.
Nss neshledal námitku tu důvodnou.
Námitka stížnosti směřuje proti určení výše nabývací hodnoty. S touto námitkou je však strana vzhledem k tomu, že nepodala přiznání, resp. že přiznání její k úřadu nedošlo, podle § 17 odst. 3 dávk. prav. prekludována. Nepodáním přiznání pozbyla st-lka práva dovolávati se pro sebe výhody normované v § 7 posl. odst. dávk. prav. co do stanovení nabývací ceny, a úřad mohl stanoviti nabývací hodnotu v základě § 17 odst. 3 podle pomůcek, které měl po ruce.
Takovou pomůckou mohla býti ovšem také kupní smlouva z 19. července 1913, kterou měl úřad po ruce. Než vyměřovací úřad měl po ruce také vyjádření obecního úřadu v S., a použil-li při stanovení nabývací hodnoty této pomůcky, nelze tvrditi, že pro stanovení nabývací hodnoty neměl podkladu ve spisech. Na to, aby úřad použil jako pomůcky při stanovení nabývací hodnoty smlouvy z 19. července 1913, st-lka, byvši důsledkem nepodání přiznání vyloučena z další účasti při zjišťování hodnot nemovitosti, nároku neměla. Na tom nemění nic ani skutečnost, že úřad sám st-lku vyzval, by zmíněnou smlouvu předložila, neboť touto výzvou úřad nechtěl nežli opatřili si pomůcku pro pokračování podle § 17 odst. 3 dávk. prav.

Citace:

č. 7558. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 316-317.