Čís. 8304.


Společnost podle § 1175 obč. zák.
Nakupovali-li a prodávali-li společníci na společný účet zboží a pak se o zisk rozdělili, při čemž každý z nich byl pokládán za zmocněnce společnosti, sprostil se odběratel zboží placením kterémukoliv ze společníků svého závazku, třebas nabídku učinil jiný společník.

(Rozh. ze dne 14. září 1928, Rv I 1917/27.)
Mezi žalobcem a Emilem L-em byla v létě 1926 uzavřena smlouva společenská, zavazující obě strany, provozovati v saisoně 1926 obchody s ovocem na společný účet tak, že se veškeré ovoce zakoupené ať L-em ať žalobcem na společný účet, zisk a ztrátu dále prodá. Obchody konal částečně Emil L., částečně žalobce, také peníze za prodané ovoce inkasoval jednou žalobce, jindy zase Emil L. a žalobce sám se k žalované společnosti vyjádřil, že jest to jedno, na čí jméno bude šek zníti, zda na L-а či na žalobce. Proti žalobě, jíž se domáhal žalobce na žalované akciové společnosti zaplacení 10000 Kč za dodané ovoce, namítla žalovaná, že kupní cenu zaplatila Emilu L-ovi. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání přezírá, že závažným pro rozhodnutí sporu jest jen právní poměr mezi žalobcem a Emilem L-em. V tomto směru dospěly nižší soudy na základě skutečností jimi zjištěných, jež opakovati není zapotřebí, k správnému závěru, že šlo o výdělečnou společnost podle § 1175 obč. zák., podle níž jak žalobce, tak Emil L. na společný účet ovoce nakupovali a prodávali a o zisk se rozdělili, při čemž každý z nich byl pokládán za zmocněnce společnosti. Byl tedy každý z nich i oprávněn, přijati pro společnost od zákazníků peníze za ovoce jim prodané. Zaplatila-li za toho stavu věci žalovaná firma ovoce, o něž jde, Emilu L-ovi, třebas nabídku učinil žalobce, zaplatila společnosti a byla tím zbavena své povinnosti z této uzávěrky, třebaže žalobce placení nyní neuznává. Ustanovení § 1008 obč. zák. nepřichází v úvahu, když podle toho, co uvedeno, jak žalobce, tak Emil L. již jako společníci byli zmocněni přijímati peníze za prodané ovoce. Tvrdí-li dovolání na dolíčení dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s., že ani jediná známka uzávěrky, o niž jde, nenasvědčuje společenskému poměru žalobce s Emilem L-em, přezírá, že nižší soudy k závěru o společenském poměru dospěly právě na základě toho, co této uzávěrce předcházelo a co právem pokládaly v této příčině za rozhodné a důležité. Že společnost se skončila před touto poslední uzávěrkou, nebylo v prvé stolici tvrzeno, a že žalobce žalovanou firmu žádal, by kupní cenu za ovoce z této uzávěrky nikomu jinému nevyplácela, než jemu samotnému, protože zboží je jeho, jím proplacené, takže kupní cena zaň patří jemu, žalobce v prvé stolici sice tvrdil, ale podle zjištění nižších soudů neprokázal. Než dovolání nemá pravdu ani v tom, že, i kdyby šlo o výdělečnou společnost podle občanského zákonníka, žalovaná firma mohla Emilu L-ovi s právním účinkem platiti jen polovinu kupní ceny, neboť přezírá, že podle zjištění nižších soudů každý společník byl pokládán za zmocněnce společnosti (§§ 1201 a 863 obč. zák.).
Citace:
č. 8304. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 202-203.