Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1676.


Nepřípustným jest dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu o útratách odhadu k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.
(Rozh. ze dne 17. května 1922, R I 576/22.)
Do usnesení rekursního soudu, jímž rozhodnuto bylo o útratách odhadu k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti, vznesena byla stížnost, již soud prvé stolice odmítl. Rekursní soud usnesení potvrdil a Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Důvody:
Podle § 14, odstavec druhý nesp. říz. ve znění novely ze dne 1. června 1914. čís. 138 ř. zák. není dovoleno rekurovati do rozhodnutí druhé stolice v příčině útrat (Entscheidungen der II. Instanz über den Kostenpunkt). Pod tento pojem je zahrnouti i útraty soudního odhadu, jež má na mysli § 18 cís. pat. ze dne 24. prosince 1915, čís. 83 z. zák. pro Čechy, mezi něž náleží i poplatky komisní. Usnesením krajského jako rekursního soudu bylo rozhodnuto, že útraty ty má zapraviti stěžovatel. Právem odmítl tudíž první soud jako nedovolený rekurs, podaný do tohoto rozhodnutí druhé stolice o útratách. Potvrzující usnesení rekursního soudu je ve věci správné a není tu podmínek § 16 cís. pat. z r. 1854.
Citace:
č. 1676. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 496-497.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).