NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13793.

Nejde o změnu žaloby, domáháno-li se místo zaplacení kupní ceny v Kč zaplacení v cizí měně s alternativním zmocněním k zaplacení v Kč.
Takovouto změnu žalobního žádání lze provésti i v řízení doplňovacím, byl-li rozsudek prvého soudu odvolacím soudem zrušen podle § 496 čís. 3 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 22. září 1934, R II 361/34.)
Žalující firma domáhala se na žalovaném zaplacení 144887 Kč 40 h. Procesní soud prvé stolice uznal původně mezitímním rozsudkem ze dne 15. března 1933 žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud usnesením ze dne 22. června 1933 zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. V doplňovacím řízení opravila žalobkyně žalobní nárok v ten rozum, by žalovaný byl uznán povinným zaplatiti jí £ 884,13,3 s tím, že se může plnění toho zprostiti zaplacením 144887 Kč 80 h. Procesní soud prvé stolice uznal tuto »změnu« žaloby za nepřípustnou a neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud připustil změnu žaloby a uznal žalobní nárok důvodem po právu. V onom směru uvedl v důvodech: Po stránce formální vytýká sice odvolání důvodně, že prvý soud měl o změně žalobního návrhu rozhodnouti samostatným usnesením, po případě do rozsudku pojatým, jelikož proti rozhodnutí tomu je přípustný rekurs podle § 514 c. ř. s. (§ 426 c. ř. s.). Avšak, i když se prvý soud tak nezachoval a o změně žaloby rozhodl jen neformálně v důvodech rozsudku, není to podstatnou vadou řízení, poněvadž nebylo tím zabráněno žalobkyni, brojiti v odvolání proti tomu, že prvá stolice změnu žaloby v pravdě nepřipustila. S hlediska právního posouzení věci jest odvolání přisvědčiti. Žalobkyně žalobní návrh, znějící na zaplacení v Kč, opravila v doplňovacím řízení prvé stolice tak, že žalovaný je povinen zaplatiti obmezenou částku £ 884,13,3 a může se plnění toho zprostiti zaplacením 144887 Kč 80 h. Soud prvé stolice tuto změnu žaloby shledal vůbec nepřípustnou z důvodů přimykajících se k rozhodnutí sb. n. s. čís. 5868. Tomuto stanovisku právem odporuje odvolatelka, případně dovozujíc, že toto rozhodnutí nejvyššího soudu, kde šlo o doplňovací řízení prvé stolice, nařízené odvolacím soudem podle § 496 čís. 2 c. ř. s. se nehodí na souzený případ. Odvolacím rozhodnutím ze dne 22. června 1933 byl totiž dřívější mezitímní rozsudek prvé stolice zrušen podle § 496 čís. 3 c. ř. s., poněvadž prvá stolice se svého odlišného právního hlediska, že se otázkou měny zažalované pohledávky jest zabývati teprve při konečném rozhodnutí o výši žalobního nároku, nepřihlédla vůbec k námitce žalovaného, že sporná kupní smlouva zní na anglické libry šterlinků, a že proto nemůže býti zažalována pohledávka v Kč. V souzeném případě jde tedy o podstatně rozdílný stav věci, neboť zrušen-li rozsudek podle § 496 čís. 3 c. ř. s., neplatí pak obmezení vyslovené v § 496, druhý odstavec, c. ř. s., takže lze v doplňovacím řízení přihlédnouti k novému nebo doplňujícímu přednesu o skutkových okolnostech podstatných s hlediska odchylného právního názoru opravné stolice (srov. sb. n. s. čís. 8678, 9499). Důsledně však jest v mezích těchto skutkových okolností zásadně dovolena i změna žaloby (viz sb. n. s. čís. 9607). Že v souzeném případě změnou žaloby nemůže se jednání značně ztížiti nebo protáhnouti, je podle stavu věci na snadě. Mimo to bylo by v rozporu se zásadou procesní hospodárnosti, kdyby celý spor, trvající beztak již od roku 1930, měl býti znova projednáván, tedy co do důvodu žalobního nároku. Bylo tudíž odchylně od napadeného rozsudku změnu žalobní žádosti připustiti.
Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolacímu rekursu ani dovolání žalovaného. V onom směru uvedl v
důvodech:
Odvolací soud se ovšem usnesl, že se změna žaloby připouští, nejde však o změnu žaloby provedenou až v odvolacím řízení, nýbrž o rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání, správně o rekursu proti usnesení prvého soudu, jímž změna žaloby nebyla připuštěna. Ve skutečnosti však vůbec nešlo o změnu žaloby ve smyslu § 235 c. ř. s., nýbrž jen o to, že beze změny žalobního důvodu bylo místo zaplacení kupní ceny v Kč, žádáno zaplacení v librách anglických s alternativním zmocněním k zaplacení v Kč. Podle § 235, odstavec čtvrtý c. ř. s. takové pozměnění žalobního žádání nelze pokládali za změnu žaloby. Jest proto jen ještě řešiti otázku, zda takovou změnu žalobního žádání (nikoliv žaloby) lze provésti i v řízení doplňovacím, byl-li rozsudek prvého soudu odvolacím soudem zrušen podle § 496 čís. 3 c. ř. s. Řízení před prvým soudem musí ovšem i v tomto případě býti obmezeno na doplnění ve směrech, ohledně nichž bylo řízení shledáno kusým. V těchto směrech však přednes stran nepodléhá žádnému obmezení, dovolen je jakýkoliv jiný přednes stran o předmětu doplnění odvolacím soudem nařízeného. Nelze proto seznati, proč by v onom rámci nebylo lze pozměniti žalobní žádání, jež není změnou žaloby. Tuto změnu žalobní žádosti byl by musil připustit! i odvolací soud, kdyby doplnění řízení podle § 496, poslední odstavec c. ř. s. byl provedl sám, neboť v takovém případě neplatí proň předpisy o řízení odvolacím.

Citace:

Čís. 13911.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 311-312.