NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 73 dis.

Stížnost do prozatímního opatření podle § 38 odst. druhý zák. ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. jest nepřípustná.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1928, Ds I 18/28.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech soudců odmítl stížnost obviněného do usnesení vrchního zemského soudu, v Praze jako kárného senátu pro soudce ze dne 21. září 1928, jímž mu byly zastaveny podle § 38 odst. druhý zák. čís. 46/1868 jeho služební požitky dnem 21. srpna 1928.
Odůvodnění:
Usnesením vrchního zemského soudu v Praze jako kárného senátu pro soudce ze dne 21. září 1928 byly služební požitky obviněnému dnem 21. srpna 1928 služby v Košicích sproštěnému, avšak službu na svém působišti u okresního soudu na Mělníku do 15. října 1928 nenastoupivšímu, podle § 38 odst. druhý zákona ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. po dobu jeho nedovolené nepřítomnosti z úřadu zastaveny. Do tohoto usnesení podal obviněný stížnost; jeho stížnost není přípustná. Podle § 38 odst. druhý uv. zákona může kárný soud pro dobu nedovolené nepřítomnosti soudce zaříditi zastavení jeho služebních požitků a musí při vydání kárného nálezu kromě trestu vysloviti také jich ztrátu pro dobu neoprávněné nepřítomnosti. Z tohoto předpisu vyplývá, že v souzeném případě jest zastavení požitků jen prozatímním opatřením kárného soudu, jež dojde konečného vyřízení teprve v nálezu kárnou věc vyřizujícím a do něhož v důsledku toho lze si stěžovat! teprve současně s odvoláním z konečného kárného nálezu. Tomu svědčí i to, že zákon nemá v tomto případě ustanovení, podle něhož by byla stížnost do tohoto usnesení vůbec přípustná, kdežto v ustanovení § 37 uv. zák. se výslovně připouští stížnost do opatření přednosty úřadu, by byly zastaveny požitky soudce, jenž by se svémocně déle tří dnů úřadu vzdaloval. Tak by se bylo stalo i v případě § 38 odst. druhý uv. zák., kdyby byl zákonodárce i tu, ač jde o těžší čin kárný, chtěl klásti meze volnému uvážení soudcovskému. Ze srovnání těchto dvou ustanovení a z hořejší úvahy nutno dovozovati, že prozatímní opatření podle § 38 odst. druhý uv. zák. nelze napadati, že tudíž jest stížnost do takovéhoto usnesení nepřípustná. Bylo proto stížnost odmítnouti.

Citace:

Čís. 73 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 860-861.