NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12718.

Pojišťovací smlouva.
Donosný dluh pojistníka změnil se podle § 24 druhé věty zákona o pojišťovací smlouvě v dluh odběrný tím, že pojistitel zasílal pojistníku po čtyři po sobě jdoucí lhůty složenky k použití při placení ročních premií.
(Rozh. ze dne 23. června 1933, Rv I 540/32.)
Bedřich E. uzavřel dne 22. ledna 1925 se žalovanou pojišťovnou životní pojišťovací smlouvu na 20000 Kč. Bedřich E. platil řádně pojistné premie za jednotlivá léta, pojistné však splatné dne 15. ledna 1930 nezaplatil. Dne 25. srpna 1930 Bedřich E. zemřel. Žalobě jeho universální dědičky proti pojišťovně o vyplacení pojistného procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V souzené rozepři záleží s hlediska pojišťovací smlouvy a zejména s hlediska čl. 4 všeobecných podmínek pojišťovacích jen na tom, zda pojistník, Bedřich E. byl povinen sám se postarati o zaplacení premie, či zda bylo věcí pojišťovny opatřiti včasné zaplacení premie. Není sporné, že pojistník Bedřich E. pro případ dožití dne 16. ledna 1940 dle pojišťovací smlouvy ze dne 22. ledna 1925 pojištěný po prvých 5 let řádně platil pojistné a poslední pojistné zaplatil dne 15. ledna 1929, nikoliv však další splatné pojistné dne 15. ledna 1930 a že pak dne 25. srpna 1930 zemřel. Žalobkyně svůj nárok na vyplacení celé pojištěné jistiny opírá o to, že žalovaná pojistníku nezaslala šekovou složenku, jakž dříve činila, a z toho vyvozuje, že u pojistníka prodlení při placení premie nenastalo. Proto jest zjistiti, zda premie splatná v lednu 1930 byla dluhem doručným, či odnosným. Podle čl. 4 (1) odst. poj. podmínek pojistné jest spláceti u hlavní pokladny filiálního ředitelství pro republiku Československou v Praze neb u zástupce zmocněného ku příjmu pojistného předložením pojišťovací listiny nebo kvitancí pojistného. Není stanoveno, že jest pojišťovna povinna pojistníka upomínati nebo starati se o vybrání pojistné premie. § 24 zákona o pojišťovací smlouvě stanoví, že pojistník má premii na své nebezpečí a útraty pojistiteli zaslati, jest tedy premie dluhem doručným. Avšak, dal-li pojistitel nejméně ve třech po sobě jdoucích lhůtách premii vybrati u pojistníka, jest pojistník teprve tehdy zase k jejímu zaslání povinen, když pojistitel o to písemně žádal. Tím může premie pozbýti své zákonné povahy jako dluh doručný, ovšem jen do odvolání pojistitelova. Je nesporno, že žalovaná zaslala pojistníku tři složenky vyplněné ,a tím ho zmocnila, by jich použil ku placeni pojistného a stanovila způsob placení pojistného u poštovního šekového úřadu jako zmocněnce k vybírání peněz na její konto. Byl proto pojistník Bedřich E. povinen zase zaslati premii, kdyby žalovaná jako pojistitel o to písemně žádala. To se však nestalo a proto pojistník Bedřich E., neobdržev od žalované složenku ani jinou písemnou zprávu o způsobu placení pojistného, v prodlení a placením pojistného nebyl. Důsledkem toho nemohla nastati samovolně proměna pojištění v pojištění bezplatné se sníženou pojišťovací jistinou podle čl. 5, 2. odst. poj. podmínek. Přes to, že pojistník pojistnou premii nezaplatil, pojišťovací smlouva zůstala v platnosti a, trvala-li, trvá i pojistníkova povinnost, by platil dospělou pojistnou premii, a trvá i povinnost pojistitelky, by v pojistném případě nahradila pojištěnou škodu. Premie byla složena k soudu dne 19. března 1931 a tím byla zaplacena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka napadá názor odvolacího soudu, že se donosný dluh změnil podle § 24 druhé věty zákona o pojišťovací smlouvě v dluh odběrný tím, že pojistitel zasílal pojistníku po čtyři po sobě jdoucí lhůty složenky k použití při placení ročních premií v letech 1926 až 1929, poněvadž prý předpokladem onoho ustanovení jest, by se zmocněnec oprávněný ku přijetí premie k pojistiteli dostavil a premii vybral, což se v souzeném případě nikdy nestalo. Než neprávem, neboť ustanovení to nepraví, že se zmocněnec pojistitele musí dostaviti k pojistníku a přímo od něho převzíti placení, nýbrž »dal-li pojistitel premii vybrati u pojistníka«, čemuž jest rozuměti tak, že musí býti smluven, třebas mlčky, určitý způsob placení premií, jehož provedení jest na straně pojistníka možným teprve tehdy, až pojistitel smluvený předpoklad pro zaplacení sám nebo svým zmocněncem splní a jenž zbavuje pojistníka povinnosti, by se o zaplacení bez popudu pojistitele staral. Zasílala-li žalovaná pojišťovna pojistníku Bedřichu E-ovi před dospělostí jednotlivých ročních premií po dobu čtyř let složenky poštovního šekového úřadu, z nichž první tři vyplnila i číslicí splatné premie, dobou, za kterou premie je placena a označila je razítkem jako stvrzenky o zaplacené premii, vedla sama v patrnosti dospělost premií a mohl proto pojistník i v roce 1930 důvodně spoléhati, že i v tomto roce bude u něho vybrána premie rovněž tím způsobem, že mu bude zaslán složní lístek poštovního úřadu šekového a že tím bude na dospělost upozorněn. Odporovalo by poctivostí a důvěře (srovnej motivy str. 77), kdyby pojišťovatel, jenž sám se opomenul říditi dosavadním postupem, po léta zachovávaným, uplatňoval smluvní následky prodlení v placení, a právě proto stanoví § 24 zákona o pojišťovací smlouvě, že, dal-li pojíšťovatel premii u pojistníka vybírati alespoň ve třech po sobě jdoucích lhůtách, jest pojistník povinen opět zaslati premii jen tehdy, když to pojišťovatel písemně žádal, což se v souzeném případě nestalo, při čemž se podotýká, že platí-li dlužník na poukaz věřitele složenkou, neposílá peníze na vlastní útraty a nebezpečí a že již proto neplatí dluh přínosný, nýbrž odnosný a že se má věc v tomto případě právě tak, jakoby platil zmocněnci věřitelovu (srovnej rozhodnutí čís. 10517 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 12718. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 20-22.