Čís. 14141.

Ustanovení § 67 vyr. ř. nelze použiti při vedení exekuce na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř. Pro vedení exekuce podle § 63 vyr. ř. jest rozhodným obsah potvrzeného vyrovnání. Nestanoví-li ztrátu lhůt jednotlivých vyrovnacích splátek, nestanou se splatné všechny vyrovnací splátky, nebyla-li jedna z nich zavčas zaplacena. V takovém případě má vymáhající věřitel na vůli vésti exekuci bud' na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř. aneb následkem obživnutí pohledávky podle § 67 vyr. ř. podle původního na celou původní pohledávku znějícího exekučního titulu.
Neobsahuje-li exekuční titul podle § 63 vyr. ř. závazek k placení úroků ode dne dospělosti nezaplacených splátek, nelze exekuci k vydobytí úroků povoliti, byt’ i vymáhající věřitel měl podle hmotného práva na ně nárok.
(Rozh. ze dne 7. února 1935, R I 41/35.)
Vymáhající věřitel přihlásil za vyrovnacího řízení o jmění povinného k vyrovnání pohledávku ve výši 21522 Kč 95 h, na níž podle potvrzeného vyrovnání obdržel 45% kvótu, tudíž 9685 Kč 35 h. Poněvadž na tuto pohledávku zaplatil povinný ve splátkách jen 3770 Kč 55 h, takže zůstal dlužen 5914 Kč 80 h a další splátku, ač upomenut, nezaplatil, navrhl vymáhající věřitel, by mu byla podle § 63 vyr. řádu povolena exekuce na movité věci povinného pro zůstatek 5914 Kč 80 h s úroky ve výši 7799 Kč 90 h, ježto nastala ztráta lhůt a obživnutí pohledávky. Prvý soud povolil exekuci podle návrhu. Rekursní soud k rekursu povinného změnil částečně usnesení prvého soudu tak, že návrh na povolení exekuce co do částky 6722 Kč 60 h, s úrokovou částkou 7799 Kč 90 h zamítl, jinak usnesení prvého soudu povolující exekuci k vydobytí zbytku 1077 Kč 30 h potvrdil. Důvody: Přítomná exekuce byla povolena na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř. Na základě takového exekučního titulu lze však vésti exekuci pouze k vydobytí vyrovnacích splátek již dospělých, nikoliv však také pro ostatní splátky, jež podle obsahu vyrovnání dosud nedospěly. Podle obsahu vyrovnacího návrhu bylo 9 splátek po 538 Kč 65 h až do 15. března 1934 splatných, což odpovídá částce 4847 Kč 85 h, na něž povinná strana podle obsahu exekučního návrhu zaplatila 3770 Kč 55 h. Podle vlastních údajů exekučního návrhu byla tudíž exekuce pouze co do částky 1077 Kč 30 h odůvodněna. Pro úroky nepodává exekuční titul vůbec opory. Slušelo proto exekuci ohledně dalšího obnosu zamítnosti (srov. rozh. čís. 12511 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ustanovení § 67 vyr. ř. nelze použiti při vedení exekuce na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř., ano stanoví jen podmínky obživnutí původní pohledávky a nepraví, že se vyrovnací kvóta stává nesplněním jedné kvóty, celá splatnou. Pro vedení exekuce podle § 63 vyr. ř. iest rozhodným obsah potvrzeného vyrovnání a, neobsahuje-li ztrátu lhůt jednotlivých vyrovnacich splátek, nestanou se splatný všechny vyrovnací splátky, nebyla-li jedna z nich zavčas zaplacena. V takovém případě má vymáhající věřitel na vůli vésti exekuci buď na základě exekučního titulu podle § 63 vyr. ř., aneb následkem obživnuti pohledávky podle § 67 vyr. ř. podle původního na celou původni pohledávku znějícího exekučmno titulu.

Citace:

č. 14141. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 120-121.