NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14561.

Ustanovení § 161 prvý odstavec nesp. pat. nezbavuje soud povinnosti slyšeti odkazovníka jako účastníka (§ 18 odst. 2 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n.), má-li býti vydáno rozhodnutí, jež se přímo dotýká práva odkazovníkova.
(Rozh. ze dne 26. září 1935, R I 361/35.)
Pozůstalostní soud odevzdal usnesením ze dne 30. dubna 1933 pozůstalostní jmění zůstavitelově sestře Emilii G., jež se bezvýjimečně přihlásila za dědičku ze závěti, a přikázal legatáři nezl. Otu T. částku 76000 Kč, ačkoliv jeho odkaz byl zůstavitelem určen částkou 80000 Kč. Pozůstalostní soud uspokojil se v tomto ohledu jednostranným tvrzením dědičky Emilie G. o udánlivé dohodě s legatářem, aniž ho o ní vyslechl. Žádost legatáře, jenž tvrzenou dohodu s dědičkou popřel, na doplnění odkazu na výši stanovenou zůstavitelem, byla nižšími soudy zamítnuta s odůvodněním, že podle §§ 83, 161 nesp. pat. a § 817 obč. zák. dostačilo pouze uvědomění odkazovníka o nápadu odkazu a že případné nároky proti dědicům může odkazovník uplatniti jen pořadem práva jako jiní věřitelé pozůstalosti.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Podle § 161 odst. 1 nesp. pat. stačí u odkazovníků, kteří nejsou nezletilí, chránění nebo nejistí, prokázati, že obdrželi o odkazech soudně nebo mimosoudně zprávu (§ 817 obč. zák.), nejde-li o odkaz uvedený v § 159 nesp. pat. Ale tím není soud sproštěn povinnosti uložené mu §em 18 odst. 2 zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., aby i odkazovníku jako účastníku dal příležitost se o věci vyjádřiti, zamýšlí-li vydati rozhodnutí, jež se také legatáře přímo dotýká v jeho právech, jak se stalo v projednávaném případě, v němž bez jeho slyšení a souhlasu jeho odkaz byl snížen. Dovolací rekurent je tedy účastníkem řízení (§ 6 odst. 1 zák. čís. 100/31) a ježto zásada o nutnosti ho slyšeti před rozhodnutím byla prvním soudem porušena a tato vada nebyla napravena, trpí usnesení první a druhé stolice zmatečností podle §§ 46 a 41 odst. 1 písm. g) zák. čís. 100/31.

Citace:

Čís. 14561.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 632-633.