Čís. 16375.

Žalobní žádost, že žalovaný jest povinen trpěti, aby byl společný majetek přesně uvedený prodán v soudní dražbě (§§ 830, 843 obč. zák.), jest dostatečně určitá a lze podle exekučního titulu na základě ní vydaného povoliti exekuci podle § 352 ex. ř. Stanoveni podílů, jimiž má býti výtěžek rozdělen mezi podílníky (§ 843 obč. zák.), lze ponechati dražebnímu řízení.
(Rozh. ze dne 7. října 1937, Rv II 781/37.)
Sfv. v témže smyslu rozh. č. 10305, 8556, 5165, 5381 Sb. n. s.
Žalobci přísluší jako spoluvlastníkovi tři osminy usedlosti č. p. 4 v H. Žalovaným patří jako spoluvlastníkům jednomu dvě osminy a druhému tři osminy uvedené nemovitosti. Tvrdě, že nemovitost, o niž jde, nelze fysicky rozděliti bez jejího značného znehodnocení, domáhá se žalobce, aby žalovaní byli uznáni povinnými trpěti, aby byl společný majetek stran, zapsaný v různých vložkách . . ., a to dům č. p. 4 se st. p. č. kat. 7, stodola stav. p. č. kat. 8, zahrada č. kat. 4 a s touto nemovitostí spojené spoluvlastnictví ke 4/752 na pozemcích zapsaných ve vložce č. 3759 v H. prodán v soudní dražbě. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Mylný jest názor žalovaných, že žalobní prosba toho znění, že žalovaní jsou povinní trpěti, aby společný majetek byl prodán v soudní dražbě, nevyhovuje zákonu. Podle ustanovení § 843 obč. zák. je společnou věc, není-li ji možno rozděliti vůbec nebo bez značného znehodnocení, i když jen jeden podílník o to žádá, prodati soudní dražbou a výtěžek rozdělili mezi podílníky. Ustanovení § 352 ex. ř. nařizuje, že, týká-li se nárok toho, aby byla společná nemovitost pro roztřídění prodána soudní dražbou, jest užiti k provedení tohoto nároku ustanovení §§ 272 až 280 nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. Podle § 276 nesp. pat. jest k dobrovolným dražbám, pokud není účastníky ustanoveno nic jiného, naříditi jen jediný dražební rok a nemá býti přijato žádné podání pod vyvolací cenou. Ve výměru, kterým se nařizuje dražba, jest vždy vyslovili, jak se naloží s výtěžkem. Z uvedených ustanovení nijak neplyne, že již rozsudek má obsahovati ustanovení, v jakém poměru má býti výtěžek rozdělen mezi podílníky. Není jistě námitek proti tomu, aby některé dražební podmínky byly pojaty již do rozsudku (srv. rozh. z 12. května 1899, č. 201 úř. sb. Nowakovy), avšak není to nutné. Rozdělení výtěžku mezi podílníky se neděje podle ustanovení exekučního řádu, nýbrž podle ustanovení nesporného řízení. Soudce má dbáti toho, aby bylo dosaženo souhlasu spoluvlastníků, a nepodaří-li se mu to, je tím jeho spolupůsobení při rozdělení skončeno, účastníkům zůstává otevřen pořad práva. Provedením dražby je vlastně činnost exekučního soudu skončena, avšak z praktických důvodů se doporučuje, aby rozdělení bylo provedeno exekučním soudem (srv. Neumannův Kom. k ex. ř. vyd. 1909—1910, str. 1013 a tam uvedená judikatura). Je proto nesprávný názor, že napadený rozsudek by nemohl býti exekučním titulem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vyslovil právní názor, že již původní znění žalobní prosby (»žalovaní jsou povinni trpěti prodej ve veřejné dobrovolné dražbě«) neodporovalo zákonu, aby vyvrátil odvolání, že žalobce nemá nároku na náhradu útrat až do vynesení rozsudku, ježto prý až do posledního ústního jednání odporovalo znění žaloby zákonu. Šlo tu vpravdě o otázku útratovou a netřeba se proto zabývati vývody dovolání, pokud se týkají původního znění žalobní žádosti (§ 528 c. ř. s.). Konečná žalobní žádost, aby bylo uznáno, »že žalovaná strana je povinna trpěti, aby společný majetek v žalobě blíže uvedený byl prodán v soudní dražbě«, jest dostatečně určitá pro případ, že bude vedena exekuce podle § 352 ex. ř., udávajíc předmět i způsob rozdělení (srv. č. 10305 Sb. n. s.).
V rozhodnutí, uveřejněném pod č. 8556 Sb. n. s., na něž se žalovaní odvolávají, bylo sice vysloveno, že, žádá-li se civilní rozdělení, musí býti v žalobě žádáno, že se povoluje, aby společná věc byla soudní dražbou prodána a výtěžek určitými díly rozděleni. Leč jak plyne z důvodů uvedeného rozhodnutí, šlo tam především o to, že při žalobě o spoluvlastnictví nestačí pouhý petit určovací, nýbrž že se v žalobní žádosti musí býti dožadováno určitého splnění anebo trpění žalovaných. A tomuto požadavku žalobní žádost v souzené věci vyhovuje. Nebylo by sice závady, kdyby již v žalobní žádosti bylo uvedeno, jak má býti rozdělen výtěžek dražby, leč není toho nutně třeba, ježto stanovení podílů, jimiž má býti výtěžek mezi podílníky rozdělen (§ 843 obč. zák.), lze ponechati až dražebnímu řízení, a to tím spíše, že nejsou v souzené věci spoluvlastnické podíly mezi stranami sporné.

Citace:

Sociologie. Slovník veřejného práva Československého, svazek IV. S až T. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1938, s. 433-436.