NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6363.

Přihlásivší se dědic, jemuž nebyla svěřena správa pozůstalosti, nemůže platně uznati pozůstalostní dluh bez souhlasu a schválení pozůstalostního soudu, po případě i soudu poručenského, zanechal-li zůstavitel nezletilé dítky, jež odkázal na povinný díl.
(Rozh. ze dne 13. října 1926, R 1 813/26.)
Na základě notářského spisu povolil soud prvé stolice Osvaldu H-ovi exekuci proti pozůstalosti po Anně S-ové zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužnice za firmou H. Rekursní soud k rekursu poddlužnice exekuční návrh zamítl. Důvody: Žádost o exekuci opírá se o vyhotovení notářského spisu ze dne 9. července 1926. Tento notářský spis byl zřízen tím způsobem, že Osvald H. a Pavel S. předložili notáři v K. soukromou listinu, jimi zřízenou, totiž dlužní úpis z 9. července 1926 k notářskému potvrzení. Dle tohoto dlužního úpisu doznal a potvrdil Pavel S. ve své vlastnosti jako přihlásivší se dědic po své dne 18. dubna 1926 zemřelé manželce Anně S-ové, že pozůstalost po Anně S-ové koupila a obdržela od Osvalda H-a různé zboží v úhrnné ceně 13265 Kč 75 h a že má Osvald H. právo tuto splatnou pohledávku na zboží ihned požadovati na pozůstalosti po Anně S-ové. Dle této listiny dluhuje tedy 13265 Kč 75 h, k jichž vydobytí má se vésti tato exekuce, Anna S-ová (její pozůstalost). Poněvadž listina sama podotýká, že Pavel S. se přihlásil k pozůstalosti této jako dědic, avšak, že pozůstalost dědici nebyla ještě odevzdána, chybí průkaz podle §u 7 a 9 ex. ř., že právní nástupnictví Pavla S-a k pozůstalosti nastalo již odevzdáním pozůstalosti podle §u 797 a 822 obč. zák. Nesměl tedy Pavel S. bez schválení pozůstalostního soudu jménem pozůstalosti po Anně S-ové pozůstalostnímu věřiteli Osvaldu H-ovi ani dluh uznati. Uznání takové mohlo nabyti platnosti pouze schválením soudu pozůstalostního. Spis notářský nevykazuje takového schválení, nehodí se podle §u 7 ex. ř. k povolení žádané exekuce, pročež bylo stížnosti vyhověti a návrh exekuční zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Podle pozůstalostních spisů přihlásil se Pavel S. arci jako jediný dědic k pozůstalosti po své manželce Anně S-ové, ze spisů těch nelze ani seznati, že mu bylo svěřeno podle § 810 obč. zák. a § 145 nesp. říz. obstarávání a správa pozůstalosti, naproti tomu však z nich patrno, že zůstavitelka zanechala nezletilé dítky, jež odkázala na povinný díl. Příčilo by se zájmům těchto nezletilých dětí, jež podle § 21 obč. zák. jsou pod zvláštní ochranou zákonů, kdyby Pavel S. jako přihlásivší se dědic, jemuž nebyla svěřena správa pozůstalosti, mohl uznati o své újmě bez souhlasu a schválení soudu pozůstalostního, pokud se týče poručenského, dluhy pozůstalosti, což by po případě mohlo míti v zápětí zmenšení povinných dílů nezletilců. Nepochybil tudíž rekursní soud, vysloviv, že takové uznání dluhů pozůstalostních mohlo nabýti platnosti pouze schválením soudu pozůstalostního, pokud se týče poručenského.

Citace:

č. 6363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 402-403.