Čís. 3696.Nárok, by mu byly vydány děti, může manželský otec proti komukoliv, tedy i proti manželce, uplatňovati pouze sporem.(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, R II 95/24.) Žádost, jíž se v mimosporném řízení domáhal manžel na manželce vydání dítěte, soud prvé stolice poukázal na pořad práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v mimosporném řízení o stížnosti dále jednal a rozhodl.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Navrhovatel domáhá se vydání svého dítěte na své manželce, odděleně od něho i s dítětem žijící. Spor o rozluku manželství jest v klidu a předpis §u 142 obč. zák., na který navrhovatel ve svém návrhu se odvolává, nemůže proto přijíti v úvahu. Dle §u 145 obč. zák. má otec právo, domáhati se kdykoli vydání dítěte na každém, tedy i na manželce, neboť právo toto spočívá na jeho moci otcovské (§ 91 a 92 obč. zák.). Poněvadž právo, domáhati se vydání dítěte na manželce, která se tomu brání, žádným zákonným předpisem na pořad řízení nesporného není odkázáno, jde zde nepochybně o případ sporu ze vzájemného poměru mezi manžely, který není rázu ryze majetkoprávního, a jest proto o nároku rozhodovati cestou spornou u příslušného sborového soudu. Opačný názor soudu rekursního, vrcholící v tom, že jde zde o případ soudnictví nesporného, nemá v zákoně opory, neboť i pro případ sporu o rozluku manželství soud procesní ve smyslu §u 142 obč. zák. v případě neshody manželů v cestě sporné s ohledem na prospěch a potřebu dětí rozhoduje o tom, komu z manželů má dítě býti ponecháno. (Bližší viz v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. března 1922, R I 295/22, uveřejněném v úř. sbírce Dr. Vážný pod čís. 1546.)