NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6338.

Veřejným zájmem ve smyslu § 6, odst. 4 zákona o ochraně cti není jen zájem všech občanů, nebo zájem počtem neomezeného okruhu jejich, nýbrž i zájem jednotlivé složky společnosti.
Jen při hájení soukromého zájmu se vyžaduje, aby jeho hájení bylo pojato do pachatelova úmyslu; jde-li však o zájem veřejný, stačí již jeho objektivní existence, aniž je třeba, aby pachatel jednal v úmyslu jej hájiti.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1939, Zm I 139/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro přestupek podle § 4 zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhl. čís. 145/1933 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Nalézací soud vyložil smysl stíhaného článku tak, že se jím soukromému žalobci vytýká zaprodanectví v tom směru, že je v poměru závislosti k velkomlýnům, jejichž existenční zájmy jsou v naprostém rozporu se zájmy malých a řemeslných mlynářů, a že musí poslouchati uvedené velkomlýny, ježto je jimi finančně podporován.
Uvažuje pak v rámci řečeného výkladu článku (stranami nenapadeného) o důkazu pravdy a o důkazu omluvitelného omylu, zjistil soud toto:
Politika velkomlýnů (Ústředního družstva obchodních mlýnů — Údomu) je namířena proti malým mlynářům (Mlynářskému družstvu). Úkolem zmenšiti vliv Mlynářského družstva byl pověřen N., který za tím účelem založil »Obranu slovenských mlynov«. Spolek »Mlynářská Obrana« (který je soukromým žalobcem a je zastoupen svým předsdou P.) byl založen v r. 1935; jeho akce byly namířeny proti »Mlynářskému družstvu«; na tyto akce přijímal předseda uvedeného spolku (P.) peníze od N., které pocházely z částek, jež N. přijal od Údomu. Ježto N. zatajil P-ovi pravý zdroj peněz, nemá nalézací soud za dokázáno, že P. věděl, odkud pocházejí peníze, které přijal od N.
Tato skutečnost vylučuje podle názoru nalézacího soudu závěr o tom, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy o zaprodanectví soukromého žalobce. Má však za to, že zjištěné skutečnosti postačuji k závěru o tom, že se podařil důkaz omluvitelného omylu, jejž pokládal za přípustný, neboť se uvedení skutečností stalo ve veřejném zájmu. — — —
Stěžovatel se domnívá, že důkaz omluvitelného omylu nebyl přípustný (§ 281, čís. 9 b) tr. ř.) jednak proto, že v souzeném případě nešlo o zájmy všech státních občanů, ani o zájmy kruhu občanů počtem neomezeného, jednak proto, že hlavním úmyslem pisatelovým bylo útočiti na soukromého žalobce, kdežto chránění veřejného zájmu bylo jen vedlejším cílem.
V prvém směru je poukázati na to, že se podle § 6, odst. 4 zák. o ochr. cti veřejným zájmem rozumí zájem, jaký má společnost nebo její jednotlivé složky na uspořádání věcí veřejných a sociálních. Není proto zmateční stížnost v právu, pokládá-li za veřejný zájem jen zájem všech občanů nebo zájem okruhu občanů počtem neomezeného. Ježto v souzeném případě šlo o zájmy malých a řemeslných mlynářů, kteří jsou složkou společnosti, jakou má na mysli uvedené ustanovení, právem usoudil nalézací soud, že jsou splněny nahoře zmíněné podmínky § 6, odst. 4 uvedeného zákona.
V druhém směru je uvésti toto: Byl-li čin spáchán způsobem uvedeným v § 6, odst. 3 zák. o ochr. cti, vyžaduje se jako podmínka přípustnosti důkazu omluvitelného omylu, aby uvádění nebo sdělování skutečností, o jaké jde, bylo ve veřejném zájmu, neb aby ho bylo potřebí k obhájení oprávněného důležitého zájmu soukromého. Z uvedené stylisace § 6, odst. 3 cit. zák. vysvítá, že se jen při hájení soukromého zájmu vyžaduje, aby bylo jeho hájení pojato do úmyslu pachatelova, že však tam, kde bylo uvedení skutečnosti ve veřejném zájmu, není třeba, aby pachatel jednal v úmyslu hájiti veřejný zájem, nýbrž že tu postačuje jeho objektivní existence (srovnej zprávu ústavně-právního výboru tisk 2268/1933, str. 28).
Není proto zmateční stížnost v právu, snaží-li se dovozovati nepřípustnost důkazu omluvitelného omylu v souzeném případě z toho, jaký cíl tím sledoval pisatel zprávy. Požadavek kladený stěžovatelkou, aby bylo hlavním úmyslem pisatelovým chránit veřejný zájem, zřejmě ve smyslu původního znění § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n., pozbyl oprávnění už následkem nové úpravy § 6 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. Že v souzeném případě je důkaz omluvitelného omylu nepřípustný proto, že uvedená složka společnosti neměla zájem na tom, zvěděti, jak se chová organisace, jež o sobě tvrdí, že chrání její zájmy, zmateční stížnost se ani nepokouší tvrditi. Byla proto zmateční stížnost soukromého žalobce zamítnuta.

Citace:

Čís. 6409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 213-215.