NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Československý erár není passivně legitimován ve sporech košicko-bohumínské dráhy.

Československý erár není passivně legitimován ve sporech košicko-bohumínské dráhy.

V. P. v Dolním Kubíně podala na československý erár žalobu o náhradu škody 159000 Kč z toho důvodu, že na základě smlouvy uzavřené 29. března 1922 se ředitelstvím stát. drah v Košicích jako zástup. košicko-bohumínské dráhy převzala vykácení lesa 86 kat. jut., ležícího mezi stanicemi Hamry a Margecany, vyhořelého následkem vypadlých jisker z lokomotivy. Dnem 7. dubna 1922 chtěla započít s prací, ale žalovaná strana zadala práci jiné podnikatelské firmě, následkem toho utrpěla škodu v obnosu 159000 Kč, a na zaplacení obnosu toho žaluje.
Žalovaná strana žádala zamítnutí žaloby, namítala jednak nedostatek passivní legitimace, jednak, že žalující měla s prací počíti dnem 3. dubna 1922 a do té doby složit též vadium. Poněvadž tak neučinila, je v prodlení a nemá nárok na náhradu škody.
Sedrie v Košicích žalobu zamítla. Důvody: Žalující byl stanoven přesný termín na vykácení lesa. Poněvadž do té doby s prací nepočala a nesložila též zálohu, je omeškaná a nemá nároku na náhradu škody. Okolnost, že snad některý úředník žalované dráhy slíbil žalobkyni prodloužení termínu, nemůže žalovanou zavázat, poněvadž není dokázáno, že by žalovaná s tím souhlasila.
Soudní tabule v Košicích jako odvolací soud vynesla mezitímní rozsudek, vyslovila povinnost žalované strany k náhradě škody, jejíž výši po pravoplatnosti stanoví sedrie. Důvody: Strany uzavřely t. zv. smlouvu podnikatelskou. Jak z povahy věci vysvítá, jedná se o práci většího rozsahu, která vyžaduje i velkých příprav. Smluvená lhůta 3. dubna 1922 nebyla tak přesná (fixní), aby žalovaná strana mohla smlouvu zrušiti, nýbrž žalovaná měla povinnost žalobkyni poskytnouti přiměřenou lhůtu.
Žalobkyně dodatečně složila též vadium, které úředník žalované strany 7. dubna 1922 přijal. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla dobromyslná a též že nedopustila se žádného opomenutí. Poněvadž strana žalovaná beze všeho smlouvu zrušila, jest povinna dáti náhradu škody.
Obě nižší instance uznaly passivní legitimaci žalovaného eráru.
Nejvyšší soud dovolací žádosti vyhověl, rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl.
Důvody: Žalobkyně byla si vědoma, že uzavírá smlouvu s košicko-bohumínskou drahou, která je soukromou drahou a není totožnou s čsl. státními dráhami. Podle § 1 vlád. nař. z 6. října 1919 č. 539 Sb. z. a n. košicko-bohumínská dráha převzata byla jen do správy ministerstva železnic, které pověřilo vedením této správy ředitelství státních drah v Košicích, jež podle § 2 cit. nař. vede tuto správu na účet vlastníka, odděleně od správy státních drah. Tím je řečeno, že podmět práv a závazků onoho podniku zůstane nezměněným a jen tento podmět je podle zásad o správě cizího majetku z úkonů správce oprávněn a zavázán a může o práva a závazky vyplývající z těchto úkonů žalovat a býti žalován. Toto stanovisko má též oporu v § 2. zákona ze dne 22. prosince 1920 č. 690 Sb. z. a n. o převzetí soukromých železnic do správy státu. Opodstatněnou je výtka dovolatele, že odvolací soud porušil právo uznav, že jsou českosloven. stát. dráhy ke sporu legitimovány.
Rozhod. nejvyš. soudu ze dne 3. května 1926
čj. Rv III. 1363/25-3.
Dr. Lad. Rejha, tab. soudce.

Citace:

Československý erár není passivně legitimován ve sporech košicko-bohumínské dráhy.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 443-445.