Čís. 14817.

K § 502 odst. 3 c. ř. s.
Zažalovalo-li několik žalobců dělitelnou peněžitou pohledávku, rozhoduje podle § 502 odst. 3 c. ř. s. výše podílu připadajícího na každého žalobce.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1935, Rv I 2566/33.)
Na několika nemovitostech bylo vloženo simultání právo zástavní za roční důchod ve prospěch oprávněné L. M-ové. Nemovitosti ty až na jednu, patřící žalované, jsou vlastnictvím žalobců. Rozsudkem ze dne 3. června byli žalobci uznáni povinnými zaplatiti zadrželou rentu. Poněvadž tak učinili i za žalovanou, na niž připadala poměrně částka 3519 Kč 75 h, domáhají se na žalované její zaplacení. Nižší soudy uznaly podle žaloby na zaplacení do výše 2565 Kč.
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované.
Důvody:
Nejde o nárok, který by byl na straně žalobců nedílný, takže každý z pěti žalobců uplatňoval ve skutečnosti ve společné žalobě postihem jenom částku na něho připadající podle hlav (§§ 888, 889 a 839 obč. zák.). Protože pak jde o potvrzující rozsudek a částka, o které rozhodoval odvolací soud, u žádného z nich nepřevyšuje hranice stanovené v § 502 odst. 3 c. ř. s. ve znění před novelou ze dne 11. prosince 1934 čís. 251 sb. z. a n., není dovolání přípustné, neboť podle toho také na straně žalované jde o spojené jednotlivé závazky odpovídající děleným nárokům žalobců.

Citace:

č. 14817. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 966-967.